Deset minut štěstí

Zveřejněno: 30.9.2017 v 07:44 , Text: Ivo Novák Ryba: Pstruh obecný mořský Země: Dánsko

Deset minut štěstí

Lov mořských pstruhů v Dánsku

Kapitoly článku

Když se tak ohlédnu zpět po štosech rybářských časopisů, co jsem za svůj život přečetl, uvědomuji si, že jsem v nich jen minimálně četl o rybářských výpravách do zahraničí, které skončily zklamáním. I já když vyrážím do zahraničí, jsem pokaždé plný očekávání pěkných úlovků a nevšedních zážitků. Informace o kapitálních kouscích ryb se na nás hrnou ze všech médií a není divu, že rybář v sobě nosí přesvědčení, že pokud vyrazí do zahraničí, zachytá si mnohem lépe než v Čechách. Nemusí to být ale pravda. Jen mi připadá, že o výpravách které nebyly příliš zdařilé, se prostě nepíše. Když se není čím chlubit, tak co o tom psát. Něco pravdy na tom je, ale podle mého by měli rybáři znát i tu druhou stránku věci a být připraveni na to, že nemusí slunce svítit každý den a že není podmínkou, že každá výprava za hranice všedních dnů splní očekávání.

Dřív než se rybář rozhodne vyrazit na rybářskou výpravu do neznámých končin, měl by si sehnat co nejvíce informací, aby nebyl na místě zaskočen a překvapen. O rybaření v Dánsku přeci jen se několik článků na internetu dá najít.  Byl jsem rád, že mě s sebou na tuto výpravu  vzali  Vašek  s Jirkou, kteří  na moři už několikrát byli chytat a věděli, do čeho jedou. Do Dánska na ostrov Fyn, který je vyhlášený jako jedna z nejlepších lokalit lovu mořských pstruhů jsem odjížděl  plný naděje  s představou že si během čtyřdenního rybolovu povodím na muškařské udici několik pěkných mořáků i když jsem byl varován před tím, že pokud nebudou příznivé podmínky nemusím si na rybu ani sáhnout. Na cestu dlouhou zhruba tisíc kilometrů jsme vyrazili ve čtvrtek v noci a v pátek ráno už jsme byli na místě. K rybolovu v Dánsku je potřeba zakoupit povolenku. Tu se nám podařilo sehnat v městečku Bogense. Lze jí zakoupit třeba na poštách, nebo v informačních centrech. Evropskou měnu Dánové nemají v oblibě a tak jsme museli nejprve navštívit směnárnu a proměnit eura za dánské koruny. Je po sezóně a sehnat u nás v Čechách dánskou měnu v bankách je jak se ukázalo neskutečný problém. Denní povolenka stojí 35 dánů,týdenní 70, roční 140. Platí od data zakoupení 365 dní.(to samé by mělo platit i u nás) Kdo se tedy chystá vyrazit do Dánska i v příštím roce na jarní tah, nebo na lov mořských jehlic určitě se mu vyplatí koupit si roční povolení. V infocentru je možné také zakoupit rybářskou publikaci "117 Finc Fishing Sport on Fly Seatrout Guide Fly,Langeland a aero" Je k mání v němčině a angličtině za 99 dánů. Pobřeží ostrovů je v nich pěkně popsané a zmapované.  Najdete zde 117 míst, která jsou k rybolovu vhodné. U každého místa je uvedeno v jakých měsících a jaké ryby se zde dají lovit. Jsou zde vyznačené i úseky kde je rybolov zakázán. Jedná se o ústí řek, kam pstruzi vytahují na tření. Existují zde ochranná pásma dlouhá 500m kam je rybářům vstup zakázán. U většiny míst je parkoviště a u některých i toalety, vše je na mapě vyznačeno. Publikace je velice pěkně zpracována a vlastnit jí je velká výhoda. Zvěsti o tom kdo kde nějaké ryby nachytal se šíří po ostrově a každý uvádí právě číslo loviště podle této publikace. Úspěšnost rybáře je závislá na tom, že musí najít, kde se ryby v danou dobu zdržují. Objíždí se různá místa a zkouší. Když ryby na jednom místě nejsou, musí se jinam a hledat tak dlouho dokud na ně rybář nenarazí. Ideální je cestovat z místa na místo s karavanem, nebo si sehnat ubytování někde, odkud to není daleko na několik slibných lokalit. Nezjistil jsem, jaké možnosti ubytovat se v penzionech zde jsou. Mi jsme sehnali ubytování  v pětihvězdičkovém kempu, který byl nedaleko od info centra.  Ubytování ve čtyřlůžkové chatě na tři noci nás vyšlo na 300 euro. Chata nebyla příliš velká, ale bylo v ní vše, co jsme potřebovali. V areálu byl i bazén, fitness centrum a mnoho dalších služeb, které rybář nemá čas využít. Pro rodinnou dovolenou jistě velice pěkný camp, rybáři by stačilo jistě skromnější zázemí. Byli jsme ale rádi, že nemusíme nikde jezdit a shánět kde mají volné místo. Jen jsme vyložili nepotřebné věci a vyrazili k moři. V okolí jsme měli hned tři místa, která měly být podle publikace v danou dobu vhodné k rybolovu.

Jako první jsme zvolili č. 117, kde si Vašek minulý rok ve stejnou dobu zachytal přímo královsky. Doma jsem si vázal před odjezdem krevety, které mi v Norsku skvěle fungovaly na tresky. Až na pobřeží jsem však zjistil, že k lovu mořských pstruhů se používají úplně jinak vázané a úplně jiné vzory. Prohlédl jsem si krabičky s mořskými nástrahami ostatních a pořídil si fotodokumentaci, abych příště i já měl v krabičce to co je potřeba. (viz foto mořských mušek) Naštěstí Vašek i Jirka měli dostatečnou zásobu a tak mi poskytli několik vzorů. Jarda se pustil do přívlače, ostatní jsme zkoušeli tahat mušky na intermediálních šňůrách. Pro mne bylo překvapením, že se zde loví jen na jednu mušku a to na velice dlouhém návazci. Voda je zde opravdu průzračná a fluokarbonový vlasec použitý na návazec má zde své opodstatnění. Mušky se používají na velkých pevných háčcích. Pruty jsou vhodné dlouhé s rychlou akcí, aby dokázali prohodit šňůru vzduchem, pokud fouká vítr k pobřeží. Bral jsem tuto výpravu jako seznamovací s něčím co jsem ještě nikdy nevyzkoušel.  Nováček, který neví, co ho zde čeká to tu má dost těžké a nezbývá mu než napodobovat ostatní. Dno je zde velice dobře broditelné. Písek střídají úseky s oblázky a všude při pobřeží jsou porosty chaluh. Kdo nestahuje mušky dostatečně rychle, bojuje s těmito rostlinami.

Vše začalo slibně. Jirka zapřáhnul mořáka snad během první čtvrthodinky. Nebyl to žádný obřík, podměrečná ryba, odhadem 35cm , přesto všem vlila do žil naději, že si snad slušně zachytáme. Šlo o to nabrodit do moře co nejdál, nahodit co nejdál a prochytávat  metr vodní hladiny po metru a ryby hledat. Obdivoval jsem vytrvalost Vaška a Jirky, kteří kráčeli vodou a jako stroje házeli a házeli. I Vašek si chytl svého prvního mořáka . Já s Jardou jsme to štěstí neměli ani po třech hodinách snažení.

Ryby nebyly nikde vidět. Ty co měly táhnout kolem pobřeží, zde zřejmě ještě nebyly a toulali se někde daleko od břehu.

Vrátili jsme se k autu, Vašek zadal do navigace č. 116 a jeli jsme na další místo. Když mi na břehu ukázali ostrov v moři, kam musíme dobrodit, myslel jsem si, že si dělají srandu, ale mýlil jsem se. Během chvilky byli kluci v broďácích  a podle tyčí které vedly mořem, vyrazili na cestu. Měl jsem možnost si tedy vyzkoušet na vlastní kůži mořskou turistiku.  Moře bylo mělké, vody nebylo moc, víc jak do pasu nikde vody nebylo. Čekal jsem studenější vodu. Neopreny jsou teplé, tady potřeba nebyly. Dejcháče s termo vrstvou byly ideálním řešením na dlouhé pochody.  Dva kilometry mořem jsem brodil skoro celou hodinu. Byla to úleva, když jsem konečně vylezl na pevninu. Dnes lituji toho, že jsem si nevyfotil místní dopravní linku na tento ostrov. Když jsem se ohlédl, za mnou mořem jel traktor s vlekem. Na vleku sedačky pro návštěvníky. Kluci byli už neznámo kde a já se vydal po místní komunikaci za nimi. Traktor mě dojel a já si v duchu přál, aby usměvavý řidič na mě pokynul, že mě kus cesty sveze. Možná kdybych zamával bankovkou. Tu jsem ale neměl a řidič se jen škodolibě smál mému utrpení. Když mě předjel, jen jsem si pomyslel. :" Kdyby se ti tak ten traktor chtěl rozbít." Nebyli to ani tři sekundy a traktoru se zaseklo přední kolo a stál uprostřed cesty.  Když jsem ho znovu míjel, neodpustil jsem si stejný úšklebek, jakým obdařil on mne. Cesta vedla po úzké písečné kose. Nešlo se tu vůbec dobře. Chůze v písku je snad ještě náročnější než samotné brodění. Ostrov AEbelo je vyhlášeným skvělým místem kde jsou velké šance na úlovek i pěkných ryb. Tato informace byla jedinou motivací, proč jsem se přiměl podstoupit tuto krkolomnou cestu.

Jirku jsem objevil na písečné kose, která spojovala dva pomyslné ostrovy. Byli tu všichni a prochytávali pravou část kde nebyly takové velké vlny. Vítr přicházel z levé části, kde bylo rozbouřené moře a snad metrové vlny. Na pravé straně se dalo velice dobře chytat. Na rybu si sáhli zase jen Vašek s Jirkou. Ti za celou dobu z moře snad ani nevylezli a házeli a házeli. Fotil jsem si alespoň medúzy, kterých tu bylo všude kolem hojnost. Já tu vytrvalost neměl a po několika hodinách pokusů vybrat tu správnou vláčecí nástrahu na místní pstruhy jsem své snažení vzdal. Ze západu se valila černá oblaka a tak jsem se raději vydal na cestu zpět. Nechtěl jsem být brzdou výpravy. Tempu jakým brodili ostatní mořem jsem  se svojí postavou prostě nestačil.  Byl zřejmě příliv, vody bylo víc a vítr začal tvořit pěkné vlnky. Zpět jsem brodil snad ještě déle. Začalo se šeřit a zvedat vítr. Ani jsem nezastavoval a chtěl být z vody co nejrychleji venku. Půl hodiny po mne dorazil na břeh i Jarda. Vašek s Jirkou ignorovali tyče a probrodili to ke břehu přímo. Bylo tam víc vody, ale dalo se to zvládnout.  AEbelo je pěkné místo, top fleky jsme ani nestačili prochytat. Jde o ptačí rezervaci, není zde dovolené kempovat. Potkali jsme dva muškaře s krosnou na zádech, kteří na tento ostrov vyráží na noc. Při soumraku a rozednění je největší šance ulovit trofejní rybu. Místní borci dobře ví  jak na ně. Ideální je se na ostrov dopravit lodí a věnovat čas přímo lovu kolem ostrova. Mi jsme stačili sotva prochytat písečnou kosu která ostrovy spojuje.

K večeři byl bůček a chléb, sprcha a bez dlouhého otálení se šlo spát. V sobotu ráno dorazila z Čech další čtyřčlenná výprava rybářů z Českých Budějovic, po ostrově jezdil obytňák s partou muškařů z Prahy a tak potkat se zde s krajany nebyl problém. Ráno v pět hodin jsme vyrazili na Eribaerodde. Místo označené jako č. 1, což je 7km dlouhý výběžek do moře, na jehož špičce je maják a úžina mezi fjordy. Celé dlouhé pobřeží je také popsáno v knize jako celoročně chytatelné místo.  Vsadil jsem vše právě na místo u majáku a vydal se na nekonečný pochod. Chtěl jsem být na místě ještě před svítáním, ale k majáku jsem dorazil, když už bylo světlo. Ostatní zvolili opačný postup a prochytávali pobřeží směrem od parkoviště. Nevím, jestli zde byla bažantnice, ale cestou jsem viděl stovky bažantů, kteří běhali několik metrů přede mnou. I když jsem měl na sobě brodící kalhoty s membránou, dorazil jsem na místo kompletně zpocený a vyčerpaný. S sebou jsem nesl batoh s vybavením, jídlem, pitím a brašnu s fotoaparátem. Nebylo toho moc, ale proneslo se to. Odložil jsem věci na lavičku a zabrodil do moře. Při čtvrtém náhozu jsem se konečně dočkal.  A zapřáhnul rybu. Žádný extra boj. Mořák  kolem 30-35 cm.  Ryba, která nenaplňovala moje představy, ale byl jsem za ní rád. Ani jsem jí nefotil. Čekal jsem hezčí kousek a fotoaparát stejně ležel dvacet metrů daleko ode mne.  Vyháčkoval jsem jí přímo ve vodě a znovu nahodil. Byl zde poměrně silný proud a tak jsem se přesunul na roh výběžku, kde se úžina rozšiřovala. Během deseti minut jsem se dočkal druhého záběru od stejně velké ryby. V tu chvíli jsem na útrapy předešlého dne úplně zapomněl a nahazoval mušku do vln pln očekávání, že si snad konečně trochu zarybařím.  Zázrak se ale nekonal. Další hodinu jsem bičoval vodu a s každým planým nahozením ze mě vyprchával optimismus. Po dvou hodinách jsem se vydal pomalým tempem po pobřeží zpět k autu a zkoušel, zda někde jinde nenarazím na hejnko pstruhů. Jediný úspěšný byl Vašek, který chytil pstruha 51cm. Mořák má zde míru 40cm  ,Vašek pstruha hned vykuchal, aby zjistil čím se krmí. ˇV žaludku však neměl vůbec nic. Jardovi se také podařilo uhnat jednoho pstroužka na přívlač. Bez ryby jsme tedy nebyli nikdo, ale o rybolovu v Dánsku jsem měl úplně jinou představu. Člověk zde musí vydat ze sebe spoustu energie, aby prožil to, za čím sem přijel. Nevím jak je to jindy, ale nachodili jsme desítky kilometrů, náhozy by se daly možná počítat na tisíce a ryb se ulovilo, že se daly počítat na prstech. Ryby se tu ukazovaly, několik se jich i podařilo ulovit, ale jednalo se jen o náhodné menší ryby. Potkali jsme se zde i s ostatními, ale žádná výprava ryby neobjevila. Šlo více méně o to, na koho se usmálo štěstí a to se čas od času usmálo na toho, kdo neztrácel naději a vytrvale celý den posílal nástrahu do vln. Bylo se třeba držet Alešovo definice: „ Pokud je muška ve vodě, záběr není vyloučen." Ani místní ryby netahaly. Češi s tím co uhnali v Dánských vodách dá se říci kralovali.

Některé ryby se u pobřeží ukazovaly, ale bylo jich na takovou velkou plochu hodně málo. Přirovnal bych to k situaci jako by musel rybář chytit jednoho jediného pstruha v hektarovém rybníce. Byli jsme se podívat ještě i na dalších místech, ale situace byla všude stejná. V pondělí ráno jsme ještě vyrazili znovu zkusit štěstí na 117. Foukal silný vítr, vlny kalily vodu u břehu. Ryby jsme ani nezahlédli a raději jsme vyrazili do kempu uklidit chatu. V deset hodin jsme opustili Bogense a vydali se na cestu zpět. Štěstí bylo, že jsme se nedostali do žádné silniční zácpy a v osm hodin večer už jsme byli zpátky v Davli. Dvě zastávky byly na moje gusto dost málo, ale přežil jsem.

Čtyři dny chytání v Dánsku mě vyšlo na čtyři tisíce. Ulovil jsem dvě podměrečné ryby. Ve čtyřech lidech jsme ulovili celkem deset ryb. Jedna ryba byla mírová.  Takto napsané hodnocení výpravy se může jevit jako šílený propadák. Jsou ale rybáři, kteří se vracejí bez jediné ryby. My jsme kousek toho štěstíčka přeci jen měli. Bavili jsme se s Holanďany, kteří lovili na stejných místech před 14 dny a v osmi lidech nachytali za pět dnů přes sto ryb a hodnotili svojí výpravu jako velice úspěšnou. Pstruzi v Dánsku jsou. Jde jen o to vyrazit do Dánska v ten pravý čas. Češi jezdí na Václava a využívají státního svátku. Jako problém bych viděl to, že rybář nemá možnost jiné volby, pokud mořští pstruzi neberou. Není kam jinam vyrazit. Komu nevyšla plánovaná výprava na mořské pstruhy v letošním roce na Václava, truchlit nemusí. Šance na ulovení ryby je vždy, někdy je jen prostě menší.

Tento způsob rybaření mi nepřinesl to, co jsem od něj čekal a beznaděj která mě na břehu provázela, mi nedá dlouho zapomenout na dlouhé hodiny marného snažení. Popsal jsem svůj vlastní názor a postřehy z této výpravy. Berte to jako vyprávění nováčka, který vyrazil do Dánska poprvé. Nikoho nechci odrazovat jen ty, kteří se do těchto končin chystají vypravit připravit na možné chvíle zklamání, které mě tato výprava přinesla. I nezdary k rybařině patří a já to také tak beru. Prostě jsou i výpravy, při kterých si člověk uvědomí jak je vlastně u nás doma krásně a co tu máme ryb. Toto poznání také není k zahození.

Ještě jedna rada na konec: pokud nejdou mořští pstruzi, dají se chytat platýzi. Jen je třeba být na tuto variantu připraven. Přibalit do výbavy prut na položenou, olůvka a háčky a vést si sebou nástrahy, i kdyby jen naše rousnice co ve slané vodě dlouho nevydrží. Čerstvá játra by splnily myslím stejnou funkci a byly vhodnější. Ideální by bylo nasbírat si na místě písečné červy, ale jejich úkryty jsem zde neviděl. Jestli vyrazím příští rok nevím. Pocitu beznaděje jsem se musel jet zbavit na přehradu, kde jsem během hodiny chytil pět duháků, několik okounů perlína a kapříka. Co bych za naše ryby v Dánsku dal. Příště může být lépe a vše úplně jinak.

To mi je jasné.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 0x:

Reklama