Zimní muškaření pod Alpami

Zveřejněno: 15.1.2017 v 06:00 , Autor: Ivo Novák Ryba: Lipan podhorní Země: Rakousko

Zimní muškaření pod Alpami

Chytit si pěkného trofejního lipana přes 50 cm, je myslím snem všech muškařů. Na krasavce s vlajícím duhovým praporem, kterým se podařilo přesáhnout délku 40 cm, je velice reálná šance si sáhnout i na našich pstruhových vodách, i když jich rok od roku ubývá.

Kapitoly článku

Když se podaří někomu chytit lipan přes padesát centimetrů, je to už událost o které se dlouho hovoří a myslím, že se to povede jen několika málo šťastlivcům.

U našich sousedů v Rakousku se ale sen může stát skutečností. Znám skupiny rybářů, kteří jsou zásadně proti soukromím revírům a takovéto vody prostě nenavštěvují. Převážná většina ale ráda zkouší i jiné lokality za hranicemi a snaží se zde užít nevšedních zážitků.

Osobně patřím k té druhé skupině. Když mi parta muškařů z Plzně a blízkého okolí nabídla, jestli by jsem s nimi nechtěl vyrazit v únoru na Goiserer Traun do Rakouska, zachytat si lipany, byl jsem pro. Do konce února platí na tomto revíru zimní sleva pro muškaře, kteří nevydrží sedět doma za pecí, tak proč jí nevyužít. O Traunu jsem toho moc nevěděl. Pár přátel si už lov ryb na tomto revíru vyzkoušelo a od všech jsem slyšel jen chválu, tak proč nevyužít nevšední nabídky. Někoho může odradit cena za povolení k lovu. Přiznám se, že i já jsem dlouho zvažoval zda částka 60 euro není až příliš vysoká. K povolence je třeba koupit i za 13 euro rybářský lístek a připočíst cenu za dopravu. Tedy vcelku pěkný balík peněz za jeden nejistý den rybaření na revíru, kde se zrovna může valit sněhová voda a člověk si na rybu třeba ani nesáhne. Tak trochu to je sázka do loterie. Vsadili jsme si a v poslední únorový den vyrazili, i když den před odjezdem přišla veliká obleva a hladiny našich řek se začaly zvedat. Pět pořádných chlapů má co dělat, vejít se i do objemného auta. Na zadním sedadle jsme se museli trochu uskromnit, ale vydržet se to dalo. Ráno ve tři hodiny jsme v kompletní sestavě vyráželi ze Starého Plzence směrem na Železnou Rudu a dále na Salzburg. Cesta ubíhala velice rychle. Míra je zkušený šofér a zhostil se úkolu opravdu profesionálně. Navigace sice chvilkami ukazovala nesmysly, ale Míra se nenechal ošálit a včas odhalil, kdy se jednalo o mylné informace. V Železné Rudě na benzínové pumpě jsme si dali kávu, koupili pár pochutin, zásoby cigaret a pití. Cesta přes část Německa k Rakouským hranicím utekla velice rychle. Na Rakouských hranicích jsme se chvilku protáhli, než Paci koupil dálniční známku a kolem osmé hodiny ranní už jsme obdivovali krásy horského jezera, které prý údajně nikdy nezamrzá a okolní zasněžené Alpy. Byla to nádhera. Slunce sice bylo ještě někde za vrcholky hor, ale bylo jasné, že den bude slunečný. Konečně jsme zahlédli řeku na které jsme měli rybařit a všichni zajásali. Obavy že budeme někde brodit v rozvodněné řece se rozplynuly. Voda byla v normálu. V půl deváté jsme zaparkovali u hotelu Stadt Salzburg a já s Pacim jsme si šli koupit jednodenní povolenky k lovu. Ostatní měli už povolenky zařízené od bratrů Hanáků z Českých Budějovic, od kterých jsme měli vyjednané všichni i rybářské lístky. Paci mi předvedl jeho jazykové kvality a jako rozený Rakušák s úsměvem na líci vyjednal vše ve mžiku. Dojeli jsme na začátek revíru, kde jsme se převlékli do brodících kalhot a rozdělili se na dvě party. Paci, Fajtík a Slunce zůstali u horního jezu a já s Mírou odjeli pár kilometrů níže po proudu k dalšímu. Sestavili udice a vyrazili na pochod. Myslel jsem, že zabrodíme do řeky a budeme chytat, ale Míra který si vyzkoušel chytání na Traunu před několika týdny vyrazil po cestě proti proudu. Brození sněhem k řece se zdálo nekonečné. Sněhu nad kolena a každý krok ubíral na síle. Konečně jsem se dočkal. Před námi se objevilo krásné peřejnaté místo, kde se hlavní proud vléval do hluboké jámy a při pravém břehu se vytvářel dlouhý vracák. Na tomto revíru může v jeden den chytat pouze pět muškařů. Lze chytat jen na jednu mušku, či strýmr na háčku bez protihrotu. Já s Pacim jsme si mohli ponechat dva pstruhy duhové v délce od 30-40cm. Všechny ostatní ryby se musí pouštět zpět. Jde o režim chyť a pust. Traun je vyhlášená řeka, kde je možnost ulovit trofejní ryby a tak jsem se těšil, kdy se konečně dočkám záběru. Celý týden před odjezdem jsem vázal mušky k wolframovými kuličkami. Bylo mi jasné, že pokud chci jednu jedinou mušku dostat ke dnu, že mi nic jiného nezbývá. Wolframy jsem přidával i do blešivců. I když teklo poměrně málo vody na některých místech i 4 mm kuličky byly příliš lehké a ke dnu se prostě nedostaly. Zkoušel jsem lovit na dlouho nymfu a prochytával místo mezi hlavním proudem a vracákem. Prošel jsem tento úsek několikrát, ale nedočkal jsem se ani jediného záběru. Míra byl na tom obdobně. Nešlo mu na rozum, že na tomto místě kde si tak krásně minule zachytal, jsme nemohli narazit na rybu. Ty tam jistě byly, ale prostě veškeré naše snažení bylo málo platné. Vydali jsme se tedy dál po proudu a prochytávali jednotlivé slibné úseky. Okolní krajina je přímo fascinující. Slunce osvítilo štíty zasněžených hor a modrá obloha dotvářela nádhernou podívanou na okolní přírodu. I když ryby nebraly, bylo tu nádherně. Samotná řeka má také svoje kouzlo. Dno je tu světlé poseté kamínky, křišťálová voda možná až příliš čistá, velice klame. Krásně se zde brodí. Při pohledu na fotografii by jste řekli, že jde o mělčinu, přitom v tomto místě bylo vody ke kolenům. Na bílá místa v řece není radno vstupovat. Mají jílovité podloží a brodící hůl se do nich zapichovala jak do másla. Moc jich tu není, ale přesto mě před nimi Míra raději varoval.

Pomalu jsme došli ke druhému peřejnatému úseku. Tutové místo k chytání. Nabrodil jsem kousek pod hlavní proud a zkoušel znovu svoje štěstí. Míra střídal jednu mušku za druhou, já prochytával kousek po kousku, ale ani ťuk. Jak krásně by se v takovémto dni fotilo, ale nebylo co. Fotil jsem si tedy alespoň okolní přírodu.

Dopoledne se sice ještě držela v údolí mlha, ale vrcholky hor byly už krásně vidět.

Poměrně dlouho jsme se snažili chytit nějakou rybu i na tomto druhém místě a mezi tím nás došla druhá parta. Jediný úspěšný byl Petr Fajt, který hlásil dvě ryby. Ostatní na tom byli stejně jako já. Přesunuli jsme se níže a tady jsme se konečně trefili do ryb. První bodoval opět Petr a během chvíle vytáhnul další dva krásné lipany mezi 40-50cm. Stočil jsem prut a kolem Petra se snažil pořídit několik snímků. Ryby zde byly bojovné a každý svedený souboj byl skvělým zážitkem. Úspěšnou muškou byl růžový zatěžkaný blešivec. Petr mi jednoho věnoval. Navázal jsem si slabší návazec z 0,16 fluokarbonu a konečně se také dočkal vytouženého lipana. Do padesáti centimetrů mu chybělo pět čísel, ale i tak byl souboj s ním nádherným prožitkem. Dlouho se držel u dna v hlavním proudu, jako by se nic nedělo a jen popojížděl nahoru a dolu. Dřív jak já ho uviděl Petr, který stál pode mnou a jen pochvalně prohlásil: „Pěkný kousek!“ Pár pěkných kousků mi předvedl před objektivem u hladiny a bylo dobojováno. Půjčil jsem fotoaparát Petrovi s tím, že mi pořídí nějaký snímek na památku. Zrcadlovku měl poprvé v ruce a to byl kámen úrazu. Několik snímků nacvakal, ale výsledek se bohužel příliž nezdařil. Rybu jsem nechtěl trápit a tak putovala rychle zpět. Snímky bojující ryby se ale povedly a tak jsem mohl být spokojen. Kluci se přesunuli níže po proudu. Zůstal jsem zde jen já s Mírou a zkoušeli dál štěstí. Vyměnil jsem Petrovo blešivce za svého s wolframem v těle a na druhé nahození měl na prutu druhou rybu. S prutem Czech nymf aftma 4 ohnutým až k rukojeti, jsem si užil několik nezapomenutelných minut, pro které stálo podniknout výpravu na tento revír. Odměnou mi byl lipan 48cm. Sotva jsem zdolal svého lipana ohnul se prut Mírkovi a bylo jasné, že můj lipan rozhodně nebude tím největším.

Míra si svůj sen splnil. Nádherný lipan 56cm. Tento úsek řeky byl k nám opravdu štědrý. Dočkal jsem se tady i třetího záběru, ale ryba se mi po několika sekundách vypnula z háčku.

Odešli jsme za ostatními. Ti už chytali všichni pod jezem. Proud se valil středem a vytvářel dlouhý jazyk. Nasadil jsem zde svojí nejtěžší mušku, ale i tak jsem jí ke dnu nedostal. Po několika nahozeních jsem se dočkal dalšího záběru. Podle výpadů to na lipana nevypadalo a já se těšil, že se podívám do očí místnímu duhákovi, nebo potočákovi. Ani jsem ho v hlubokém proudu nezahlédl a byl pryč. Po několika minutách marného snažení jsem se rozhodl vrátit tam, kde se mi dařilo nejvíc. Petr šel se mnou a za několik minut přišli i ostatní. Pod jezem se také chytilo několik ryb. Žádná extra sláva to ale nebyla. Když začalo slunce zapadat za vrcholky hor stálo nás všech pět zhruba na 50metrovém úseku. Konečně se dočkal ryb i Paci, kterému ráno utekl z prutu duhák a celý den se trápil tím, kterou mušku by měl nasadit na prut. Teprve když nasadil fialovou nymfu slavil úspěch a v zápětí druhý.

Cigaretku a jedem. Nikdo nebyl proti a tak jsme se přesunuli k autu a začalo převlékání a skládání věcí. Celkem se nám podařilo v pěti lidech ulovit 21ryb. V letní sezoně možná i jeden rybář zde dokáže ulovit víc ryb, než my všichni dohromady. Nemůže být ale každý den posvícení. Rybám se zkrátka z vody nechtělo. I to se stává. Na každé výpravě rybář získá nějaké nové zkušenosti, které pak dokáže zúročit.

Příště může být všechno úplně jinak. Jestli bude to příště, ale není tak jisté. Rozhodně jsme se shodli všichni na tom, že to byla povedená výprava a že by stálo za to vyzkoušet i podzimní muškaření na Traunu v době, kdy jsou ryby podstatně víc aktivní než v zimních měsících.

Převlékli jsme se do cestovního, zabalili. Všechny mokré brodící boty nandali Pacimu na bágl. Prý je to tradice a vyrazili k domovu. Cestou jsme se ještě stavili posilnit ve Včelné. Kdo nebyl ve Včelné ochutnat menu místního pohostinství, neví o co přichází. Vřele doporučuji! Neznám lepší hospůdku, kde obsluha je rychlá jako vítr a kuchař v kuchyni je zřejmě kouzelník. Porce odpovídají představám hladového člověka. Plný velký talíř a člověk odcházel z hospůdky s pocitem plného žaludku.

Po 23hod jsme se já a Petr rozloučili s ostatními v Plzenci. Bylo to fajn. Tak třeba zase příště. Byl jsem rád, že jsem mohl prožít jeden pěkný den s partou muškařů. I když jako host, přesto jsem si připadal jako by jsem k nim do party patřil. Myslím, že i oni mě tak brali.

Být členem muškařské rodiny je opravdu fajn. Díky kluci.

Několik rad na závěr:
V Německu a Rakousku se to kolem cesty hemží radary. Není radno šlapat na plyn víc, než je povoleno.
- Návštěvu na řece Goiserer Traun je třeba si předem domluvit. Kdo by přijel jen tak, může jen mlsně chodit po břehu a koukat, jak pět kolegů si užívá rybolovu.
- Povolenku je možné zamluvit v hotelu Stadt Salzburg na telefonním čísle:+43/(0)6132/23564, nebo+43/(0)662/834427.
Případně i emailem stadt-salzburg@eunet.at.
Vše najdete na www.flyfishcenter.at a na stránkách www.hurch.com
- Zimní sleva platí pouze do konce února, kdy se za den rybolovu platí 60 euro.
- V době od 1.března do 1. května se na této vodě nechytá. To je doba hájení.
- V květnu už zaplatíte za den muškaření 85 euro.

Celý úsek kde si můžete nerušeně užívat muškaření je dlouhý pouze 4,2km, není tedy kam pospíchat. Chytá se od východu do západu slunce.

Samozřejmostí je udržování pořádku. Nikde se nesetkáte s vyhozenou plechovkou, či plastovou lahví.

Povolenka k lovu není přenosná a platí pouze pro jednoho člověka. Půjčovat nelze.

Jak vysoké jsou pokuty při nedodržování zásad nevím a ani to vědět nepotřebuji.

Určitě se vyplatí navázat si několik mušek, které poletí ke dnu jako střely a dostanou se tam, kde jsou ryby.

Slabší návazec než 0,16mm by se neměl používat. Jelikož průzračnost vody je až fascinující, určitě se vyplatí používat fluokarbon.

Delší prut je výhodou.

Určitě nezapomeňte zvednout oči a rozhlédnout se kolem. Je to nádhera.

 

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 0x:

Reklama