Za rok mívám tak maximálně 3 kontroly od porybného, ale většinou ani to ne. Nevím, čím to je, ale nechodím zase tak často na provařené revíry a radši jsem zalezlý někde na svém místečku stranou. Loni jsem měl kontrolu jednu, a to na našem malém vánočním srazu. No a hned jsem dostal zápis ;-) Nepřítomnost u prutů. Byl jsem si totiž popovídat s kolegy kousek vedle. Přiznám asi 50 metrů daleko. Nebralo to, tak jsme kecali, já trochu fotil a u mých prutů byli další kluci. Ale měl jsem je vytáhnout, a proto jsem zápis dostal správně. A vlastně většinou s chlapem, který mě přijde zkontrolovat, prohodíme pár slov o vodě a rybách, a tak celá kontrola proběhne v kamarádském duchu. Až na pár výjimek.

Teď je strašná doba. Normální člověk se za každou cenu snaží neudělat nic proti řádu a to neplatí jen v rybařině. Chci se s vámi o mých chybách podělit, i když mi budete spílat, jak jsem tu či onu věc vlastně mohl tenkrát udělat.

Ponechání si většího počtu ryb:

Spíše jsme v tomto ohledu podváděli s tátou nebo kamarády tak, že jsem si například vzal a napsal rybu, kterou chytil někdo jiný. Takže jsme třeba odcházeli od vody každý s dvěma kapry a přitom je nachytal jenom jeden z nás. Ale kdo tohle nikdy neudělal???

Přestupek č. 1:

Jeden den, kdy jsme to přehnali, si přesto vybavuju. Bylo jaro, přelom března a dubna a na Slapech stále ještě tak o 3 metry upuštěná voda, jako vždycky přes zimu bývá. Psal se rok 1985, mně bylo 12 let.  Už bylo teplo, a tak jsme s taťkou vyrazili na ryby. Museli jsme lodí popojet 500 metrů dolů tam, kde byla hloubka tak 3 až 4 metry. Sedli jsme si na holý kamenitý břeh v místech, kde je při normálním stavu voda. Nahodili pruty navázané bez krmítek jen s průběžnými olůvky s gumičkou a háčkem. Táta rukou prokrmil pár koulema s namočeným a  vymačkaným chlebem a na háček co jiného než pařený slisovaný rohlík. Chytání mohlo začít a ten den nám opravdu brali cejni jako o závod. Každý dnes řekne, no jo cejni, těch nachytám mraky. Jenže tenkrát na Slapech jsme chytali „lopaty", cejn padesát cm byl malý a vracel se do vody, stejně jako plotice, kterých jsme ten den nachytali také dost.  Brali jsme si jen cejny kolem 60 cm a házeli je do vezírku. Po čtyřech hodinách dopoledního chytání jsme sbalili věci, a když táta zvedl vezírek, tak ho nemohl unést. U chaty jsme napočítali 14 zhruba tříkilových cejnů. Já jsem oběhl sousedy, u naší zahrady se vytvořila fronta jak na banány a každý, kdo chtěl, si odnesl rybu, nebo dvě. Porušení rybářského řádu přímo předpisové. Na mou omluvu musím říct, že jsem byl dítě a tak ten průšvih je vlastně táty :-) . V dnešní době si něco takového nedovedu představit.

Chytání v noci mimo povolenou dobu:

Tak tady bych řekl, že s tím nemám zásadní problém. Za totáče jsme šli maximálně večer na úhoře a ve dvanáct jsme to sbalili, chytání v noci nebylo v módě. V moderní době se také snažím sekat latinu. Ale přiznávám, že jednou se mi stalo, že jsem usnul.

Přestupek č. 2

Bylo to u Lysé nad Labem, kde bydlí můj kamarád. Přijel jsem za ním na pokec, a tak jsme u řeky vypili pár piv. On v deset odešel domů a já že přespím, ale do dvanácti jsem ještě chtěl chytat. Kolem jedenácté se začalo zatahovat a zvedl se silný vítr. Tak jsem se schoval do auta. A jak jsem dosedl, tak jsem samozřejmě ihned usnul. Probudilo mne až  v 0:30 bouchání rybářské stráže na auto.
No vzali mi povolenku, ale protože jsem se ve své organizaci choval vždy slušně a už v té době předseda zastával non stop chytání,  tak jsem povolenku dostal zpět hned, jak dorazila od RS.
Ještě k tomuto tématu musím dodat, že jsem si své první pípáky koupil před čtyřmi lety a to hlavně jen proto, abych mohl u nahozených prutů spát, dřímat, odpočívat. Mám starý Okumy a ten cvrček na brzdě moc slyšet není, takže jsem takhle už několikrát přišel o pěknou rybu, respektive jsem propásl pěkný záběr. Prostě času je v této hektické době sakra málo, a tak ho chce každý využít na 100 %. Bohužel, podřimovat u prutů se nesmí a v dnešní době se to hodně kontroluje a postihuje. Stejně se ty záběry tak zvaně na jízdu trochu nechávají. Tak dám příklad: ležím v bivaku, nebo prostě jen na lehátku do pěti metrů od prutů a po záběru ihned vstanu, protože mne vzbudí příposlech a zdolám rybu. Na tom opravdu nevidím nic špatného. Druhá věc je, když mě ten příposlech nevzbudí, nebo chlastám někde u stánku, nebo u kolegů rybářů 100 metrů od prutů. Podle mě je to stále na posouzení porybného, jestli jsem ten závažně pytlačící živel, nebo ne. Záleží na té konkrétní situaci. A ještě o to víc mě to štve, protože takhle chci chytat maximálně 2x, 3x do roka, jinak chodím na feeder. A taky proto, že nemám hlásiče del…n (phin), ale del..m (kim), a to je zásadní rozdíl! :-)

Závažné porušení rybářského řádu

Z vlastních zkušeností musí říct, že se vždy vyplatí mít vše v pořádku. Dát si hlavně pozor na pravidla, která jsou na daném revíru aktuální, zvláště v dnešní době, kdy přejedeš z jednoho kraje do druhého a rázem je vše jinak – míry ryb, povolené způsoby chytání, označení lovného místa, atd. Mně se ale stalo úplně něco jiného.

Přestupek č. 3:

Je to 12 let zpět, chytal jsem na Berounce někde nad Hýskovem a ten den jsem vytáhl na ryby i kamaráda Tomáše. Takhle si chytáme na feeder a přišel porybný. Normální běžná kontrola, kdy se podíval, jak chytáme, a zkontroloval nám doklady. Kamarádovi je vrátil a na mne spustil. Problém byl v tom,  že mi někdy měsíc před tím skončila platnost státního rybářského lístku a já si toho nevšiml. Myslel jsem si,  že mi jenom udělá bububu a řekne, ať si zajdu na úřad ho prodloužit. Jenže on už mou povolenku nepustil z ruky a za závažné porušení RŘ mi ji odebral. Tak jsem jen valil oči, Tomáš taky. Prostě se stalo a já si ostatně svou chybu uvědomoval. Tak jsem si za 14 dní šel vcelku v klidu na mou nejmenovanou RO v Libni na Orteňáku ;-) pro rozsudek. To jsem vůbec netušil, jakou bude vše mít dohru. Měl jsem na starost své malé děti, a tak jsem nakráčel do rybářské organizace za ruku s tříletou a za druhou ruku s roční holčičkou. Pánové činovníci, ani se mi nechce napsat rybáři, kolegové, asi zdatně předtím popíjeli. Já se představil a v tom na mne ze zadních prostor, panáky posilněný asi 65letý pán doslova vlítnul a začal mi tykat a vyřvávat. Jaký jsem pytlák, že má takovéhle typy nejradši, že by mi už nikdy neměli vracet papíry... Kdybych neměl s sebou malé děti, tak by to dopadlo asi všelijak, ale takhle jsem se ho (ožralu) stále snažil uklidnit. Ale že se tohle může jednoduše stát každému, jsem mu vysvětlit nedokázal. Franta se asi jmenoval, protože na něj za chvíli vlítnul jeho kolega, který ho zahnal, opravdu zahnal se slovy: „Franto, co tady blbneš, jdi dozadu.“ Zachránil celou situaci jen částečně. Udělil mi domluvu a vrátil povolenku. Ale nezachránil tím mé bytí u této organizace, kde jsem byl s tátou registrovaný 15 let. Byl jsem totálně zklamaný a hned na konci roku jsem přestoupil jinam. Takto si rozhodně nepředstavuji, že organizace „kope“ za své členy. A ta chyba se opravdu může stát každému. Na závěr musím podotknout, že jsem v té nejmenované organizaci byl po několika letech koupit svému starému otci povolenku. Světe div se, ale zdá se, že generační výměna proběhla a staré struktury jsou pryč. A chování ke svým členům je daleko lepší.

Andílek nejsem, to vím, ale za čtyřicet let chytání je to málo přestupků, nebo moc???