Amuři gauneři

Zveřejněno: 20.1.2021 v 06:00 , Autor: Vaclav Urban Ryba: Amur bílý Země: Česká republika , 603 Kč od 23 čtenářů

Amuři gauneři

Neskuteční bojovníci a hodně velcí žrouti. Když se jim trefíte do nálady, cívky se jen protáčí.

Kapitoly článku

Je to divoch

Svého prvního Amura jsem chytil někdy v roce 2018. Byla to spíše náhoda, protože jsem tenkrát cíleně šel na kapříky. Ještě se starými pruty, vybaven jenom pařenou houskou a kukuřicí, jsem se usadil na jednom revíru a běžně někam nahodil, jak jsem byl zvyklý. Bez nějakého většího krmení, prostě pohodové rybaření. Mezi očka prutů policajty a čekal jsem. Zabralo pár cejnků a tuším, že tenkrát také jeden pěkný karásek. Na prutech jsem měl dvacítku vlasec a používal tenktát ještě staré navijáky po dědovi. Mezi mou výbavu patřil i můj první prut, který jsem kdysi nalezl pod stromečkem a jedna laminátová dělička po dědovi. Ten rok jsem o svůj první proutek přišel. Spíš bych měl říct, že mě o něj připravil, do té doby, asi můj největší úlovek. To, že jsem chytnul Amura, a asi docela velkého, mě došlo až později, co jsem odešel s rozlámaným prutem a zklamaný domů.

Stačí chvilka nepozornosti, stará technika a v té době možná ještě trošku "levé" ruce rybářovi a málo zkušeností. Policajt vylítne až k prutu, jenom to jednou cvakne o blank. Ryba chce dál, ryba chce utíkat. Nemůže. Brzda je utažená. Prut se klepe ve vidličkách a pomalu se sune k vodě. Se starým Tokozem toho moc nezvládnu a navíc v té době toho moc nevím o tom, jak se používá brzda. Snažím se navíjet, ale né moc. Dvacítka vlasec je jen tak tak. Konečně! Ryba jede ke mě. Vlasec má průvěs a leze pod cívku staré techniky. Sakra, tohle nedopadne dobře. Navíjím dál, i přes ten zamotaný chuchvalec. Ryba je u břehu. Vidím ji docela zřetelně pod hladinou! Prut ohnutý na maximum. Napětí, že by se dalo krájet. Prásk!!! Nevydržel to. Okamžitě ztrácím kontakt s rybou, která dostává šanci na útěk. Snažím se na poslední chvíli chytit vlasec, ale tentokrát vyhrává podvodní příšera a mizí zpět do svého podvodního úkrytu.

Klepou se mi ruce, celý se klepu a ptám se sám sebe, co to vlastně bylo? Co se sakra stalo? Prohlížím si svůj první prut a mlčky se s ním loučím, stejně jako s rybou. Byla to asi docela slušná ryba a vzala na 4 zrníčka kukuřice na háčku. Takovou už nechytím, říkám si zklamaně a pomalu balím vercajk. Dneska končím. Prohra. Pokořen rybou. Je to přesně ten okamžik, kdy si říkám, že pokud chci rybaření myslet alespoň trošku vážně, musím se na to také patřičně technicky vybavit. Doma letí staré navijáky do komory a já už pokukuji po novém vercajku. 

Tahle zkušenost zůstane dlouho v mé paměti. Co naplat, říkám si, a na ryby chodím dál. O lovu Amurů toho stále moc nevím a sem tam chytnu nějakého menšího, se kterým si docela lehce poradím. Ale stále je to o náhodě, než cíleném lovu. To vždy, když dávají do revírů kapry, nebo zarybňují. Pak ty hejna krouží okolo a zmateně berou vše, co se ve vodě dá sníst. Uplyne další rok a pomalu ztrácím s Amury kontakt. Ten divoch z roku 2018 a pak pár malých prcků jsou na dlouhou dobu poslední vodní torpéda, která jsem ulovil.

Zlom nastal až v roce 2020, ve kterém jsem zažil úžasnou amuří sezonu. Hrabal jsem se tenkrát v komoře a do rukou se mi opět dostaly mé staré navijáky. Hned jsem si na to, pro můj starý prut osudné setkání s Amurem, opět vzpomněl a už jsem vymýšlel jak se na ty torpéda připravit.

Prásk ho do prutu

První březnové dny roku 2020 chodím na menší revíry, které se rychleji ohřívají. Chodím spíše tak na zkoušku. Začátek této sezony je pro mě však jedním velkým rozčarováním. Nemůžu udělat ani pořádný záběr a to hned několik vycházek po sobě. Osvědčené nástrahy prostě nějak nefungují. S dubnem přichází několik teplých dní. V noci sbírám rousnice a říkám si, že jestli ani tyhle macaté červy ryby nebudou chtít, končím s rybařinou. Nakonec se na mě usměje štěstí a ve večerních hodinách se cívky roztočí a na háčku jsou první kapříci sezóny, hltající dubnové rousnice. To je ono! To je ta správná motivace! Odměna za to rybářovo úsilí se konečně dostavila. To by ten zbytek roku nemusel být zase tak špatný, říkám si. Tak jsem to konečně prolomil. Ještě v průběhu března, za doby zákazu vycházení, podnikáme se ženou malý výlet do Křivoklátských lesů. Odnáším si vzpomínku na neuvěřitelně velkou rybu, kterou jsem spatřil v menším rybníčku, vyhřívat se pod prvními březnovými slunečními paprsky. Ano, na fotce z úvodu článku je Amur. A já ho nemůžu na dlouhou dobu dostat z hlavy, protože takhle velký torpédo jsem ještě neviděl. Voda trošku zkresluje, ale jsem přesvědčen, že měl minimálně 90 centimetrů. Jo, smět si tak nahodit rohlík, nebo kus chleba na mlaskačku...to by byl asi rachot.

Přichází květen. Chodím kolem různých revírů a pomalu se začíná voda vřít. Některé rybí druhy se třou. Čeká mě první volný květnový víkend a to se musí na ryby. Za vděk dávám pouze kukuřici a čerstvému rohlíku a už nahazuji udice do vody. Čekám na záběr. Přichází jeden klasický "cejnovský popotahovák". Tak přece! Alespoň někomu rohlík chutná. Další 3 hodiny však pruty mlčí. V tom přichází razantní záběr. Swinger ve vteřině vyskočí a spadne zpět. Čekám, co se bude dít dále. Neděje se nic. Kdyby to byla větší ryba, tak by se určitě rozjela. Brzdu mám povolenou. Po pěti minutách jdu k prutu, abych ho přehodil. Nástraha musela spadnout, nebo ji něco zdrblo. I ryba může občas vlasec jenom přejet. Ale ono ne.

Najednou se dostaví neskutečná jízda a hlásič jenom piští. Zvedám prut a hned cítím odpor ryby. Jede ke dnu, k hladině, doleva, doprava, torpéduje vodu sem a tam. Hlavou se mi honí myšlenky, co je to za rybu. Zprvu si myslím na většího kapra, ale jakmile mám rybu kousek od břehu na očích, tak moc dobře vidím tu amuří tlamu. Házím do vody podběrák, zatímco ryba jezdí zleva doprava. Výpad! Brzda je jen tak tak povolená, abych rybu neztratil. Zvládl jsem to! Něco jsem si o těch potvůrkách přečetl a vím, že to může udělat ještě jednou, klidně i několikrát. Jsem plný adrenalinu, ale nakonec jsem rybu pokořil a dostal ji na břeh. Žádný obr to nebyl, ale užil jsem si s ním krásné zdolávání. Tak takhle se to musí, říkám si, a mám neskutečnou radost z nádherné ryby. První Amur je venku.

Léto s Amury

Je červenec. Prázdniny už dlouho nemám a tak nepohrdnu týdenní dovolenou. Myslím si na rybaření, ale nakonec mě z týdne vyjdou jenom dva dny. Nevadí. Ráno kupuji čerstvé rohlíky, z komory beru plechovku kukuřice a vyrážím s pruty na revír. Krásné počasí se bzry mění v celkem intenzivní déšť. Alespoň se voda trošku okysličí a ryby to zvedne k náladě se pořádně krmit, říkám si. Ale zatím jdou jenom cenjci. Ty vždycky spolehlivě rohlík najdou. Odpoledne se počasí a nebe krásně vybírá. V tom se pravý prut probudí. Něco mi zhltlo nástrahu a utíká s ní doprostřed revíru. Zvedám prut a opět cítím ten stejný odpor, ten škubavý silný odpor amuřího plémě. Už trošku vím, jak na něj a tak se po chvilce v podběráku dívám na krásného šedesátníka, statného zástupce místní amuří rodinky. Jestli pak mi pošleš ještě staršího bráchu, nebo třeba dědu? Neposlal. Usedám do křesla a po zbytek rybaření se kochám krásnou přírodou, barvami a neuvěřitelným klidem. 

Vůbec mi nevadí chytit pár ryb za den. Třeba pár cejnků, plotičku a pak jednu krásnou větší rybu. Mé dosavadní úspěchy stejně přinesly většinou rousnice, kukuřice, rohlík, nebo vařená kolínka. Tak co. Nebudu se tím trápit, s nikým přece nesoutěžím. Rohlík mě prostě letos nějak šlape. A že chutná také Amurům, jak zjistím později, je jenom dobře.

Je už začátek srpna a víkendové volné dny trávím na rybách. Voda silně kvete, houstne a v teplých dnech mění barvu. Na výpravy se vydávám brzo ráno, ještě za tmy. Nesmí chybět čerstvý rohlík. Za těch pár vycházek jsem si poměrně zdokonalil montáže a s každou zdolanou rybou získávám cenné zkušenosti. Ty zapisuji do své paměti. Třeba je někdy v budoucnu zase proměním v krásný úlovek. Srpen 2020 byl opravdu horký měsíc. Ryby byly přes den dost netečné a většinu záběrů jsem udělal od brzkých ranních hodin do oběda. Pak zase ani drb. Večer jsem většinou balil kolem sedmé. To už jsem totiž neměl ani patku rohlíku.

Jedno srpnové ráno sedím s nahozenými pruty. Na každém prutu mám nastražený čerstvý rohlík. Žádné sousto pro cejnky, ale pořádný kus rohlíku na kratším návazci, aby se ladně houpal tak 10-15 cm nad dnem. Amur nemá tlamku jako kapr a lépe sebere nástrahu z mírné výšky nad dnem. A věřte, že ji někdy sebere opravdu rychle a pak prostě jede. To je další z cenných zkušeností z lovu těchto bojovníků. Sedím na stoličce, je ještě tma. Sem tam drbne cejnek. Dneska mě to nějak nejde, říkám si. Sluníčko pomalu vychází nad revírem. Zase bude pěkný pařák. A v tom to přijde.

Swinger letí nahoru. Tentokrát se ale nevrací zpět. Ryba něco drží v tlamě, ale nehýbe se. Za chvíli se cívka neuvěřitelně rozjede. Jo jo, na mě si nepřijdeš pacholku, máš to povolené. Beru prut do ruky, sklápím baitrunner a v tom cítím velký odpor. Raději trošku povolím. 30 metrů od břehu ryba šplouchne nad hladinu a pak nekompromisně mizí v hlubinách revírů. Stále ji cítím. Takhle se předvádí a je ještě docela daleko. Ryba to nebude asi malá. O Amurovi nepochybuji ani na minutu.

Kupodivu šel docela rychle ke břehu. Je tak 3 metry ode mě. Ty vole! Tak to jsem ještě neviděl. Z vody na mě kouká obrovská amuří hlava. To se Amur přijel rozloučit, protože ihned po tom sebou mrskne, otáčí se a vypaluje zpátky do revíru. Tohle rukou nepovolím a v setině sekundy přepínám bait zpět na volnoběžku. Uff. Neztratil jsem ho. Tenhle bojovník se nevzdá zadarmo a ještě několikrát se na mě přijede podívat, ale časem ztrácí svoji sílu a je to on, kdo musí zamávat svému revíru. Dřepnu si na břeh, pomalu připravím podběrák a druhý prut z vidliček vyhodím do přilehlého rákosí, abych si ho nezamotal, když by ryba udělala ještě jeden výpad do strany. Pomalu rybu tahám do podběráku a v tom uslyším rachot cívky druhého navijáku....

Sakra, na druhém prutu záběr? Nebo co to je? Jsem na rybníku, nelze očekávat nic, co by vzalo vlasec, vyjma ryby. Mám jednu rybu ještě napůl ve vodě a na druhém prutu už utíká další a žene vlasec z cívky. Můj první double! Opatrně vyndám první úlovek ven, abych se podíval na toho bojovníka. Neskutečná ryba, neskutečně velká a neskutečně bojovná. Stále myslím na druhý prut. Rychle přeměřím rybu...70 ka!!! No nádhera! Tak šup s ní zpět a rychle na druhý prut. Beru prut do ruky, navíjím. Chvilku do prázdna, ale po tom, co navinu vlasec se ryba ostře opře do prutu a bojuje jako ta první. Není sice už tak velká, ale udělá mi skoro stejnou radost. Radost, že jsem o ni nepřišel a dovedl ji až k sobě, abych se mohl pokochat její nádherou. Další krásný Amur, co neodolal nadýchanému pečivu. Tak tohle stálo za to, říkám si. Já udělal double! Tak to se mi ještě nepodařilo. Po zbytek výpravy už raději chytám na jeden prut a pár ryb ještě udělám. Tak jsem se jim trefil do nálady. Najeli jsem jedlíci. Co by se tak asi stalo, kdybych měl na dne koberec kukuřice.

Zajímavou zkušeností v srpnu je lov Amurů z hladiny. Nejsem přímo orientovaný na tento typ lovu, ale za úspěšným úlovkem stojí hlavně jednoduché věci. Stačí trošku delší návazec, rohlík prošít jehlou a lehce namáčknout, aby ho drobné ryby hned neodrbaly. Průběžné olůvko a dle délky náhozu bych také doporučil případně dalekohled. Stalo se mi, že nástraha vždycky nevyplavala a zamotala se a na mírně zčeřené hladině nemusí být vždy dobře vidět. Zajímavé je, že záběry jsem registroval více, když byl mírný vítr a hladina lehce zčeřená. To zřejmě zajistilo rybám menší obezřetnost a na nástrahu se vrhly pěkné kusy. I tak je to nádherný pocit a podívaná, když vidíte to mlasknutí ryby a odvíjející se vlasec z cívky. A stejně tak, když vám, nebo kolegům, v nepozornosti rohlík shltne nutrie. To je pak podívaná.

Ten mě vyškolil

Je stále ještě srpen. Sedím na jednom malém revíru. Okolo projde vláčkař a tak prohodíme pár slov. Nikdo jiný zde dnes nechytá. Nenápadně vyzvídám, jak to tady vypadá. Nějaká ta moje prosba je vyslyšena a dostávám cennou radu a tip na dvě místa na revíru. Vybírám si mělčí úsek s krásnou převislou vrbkou nad hladinu. Je po dešti, voda je kalná. Z pole do revíru steklo zřejmě dost potravy a nebude lehké zde něco chytit. Břehy jsou promáčené a všude bahno. Mě to nevadí, to k rybařině patří, a když si vzpomenu na některé své vycházky v dešti, v opravdu velkém a dlouhém dešti, kdy se následně dostavily krásné záběry a ryby, tak ta troška bláta mě vůbec neuráží.

Trošku jim to ovoním. Nastražím rohlík, pokapu esencí scopex a druhý esencí švestka. Levý prut házím přímo pod vrbu a pravý o kousek dál ke středu revíru. Mezitím přichází na protější břeh další rybář. Zdravíme se jenom zvednutím ruky. Čekám. Levý prut hlásí padák. Skočím po něm, zvednu a navíjím. Ryba jede rychle ke mě. Nemám nahozeno daleko, nějakých 15 metrů. Za minutu je u břehu. Není velká a brzda si s ní krásně poradí, ale i tak bojuje jako správný amuří zástupce. Podběrák mám za zády na svahu. Couvám pro něj. V tom mě podjedou holinky a já hodím nádherný záda. Prut se snažím mít stále napnutý, ale po rozmočeném a rozbláceném svahu jedu dolů ke břehu a cestou si skopnu pravý prut skoro celý do vody. Ryba toho využije a přejíždí potopené vlasce. Ležím na zádech, koukám do korun stromů a navíjím. Pomalu se zvedám, abych se podíval na tu spoušť. Přehazuji prut do levé ruky a pravou rukou lovím z vody druhou udici. Ryba již několikrát stačila projet mezi vlasci. Kruci, zakleju a dávám podběrák do vody. Nohy se mi klepou a bojím se, že mě to zase podklouzne. Už však ne. Ryba je v podběráku i s chuchvalcem z obou udic. Pokládám ji na trávu. Byla docela rychle venku. V tom se bojovný duch ryby probere a začne sebou neskutečně mlátit. Co Vám Amur nepředvede ve vodě, to si vybere na zemi. Nemám šanci ji vyháčkovat, háčku se zbavila sama. Sotva se držím na nohou a už jenom vidím jak ten necelý metr si to doskákala zpět do vody.

Po této události, se kolega na protějším břehu zeptá, copak to bylo za rybu? Amur, povídám, tak přes padesát čísel. No ten mě tady pěkně vyškolil, utrousím ještě úsměvně a z druhého břehu je vidět a cítit sympatie kolegy. Stojím na břehu jak opařený. Jsem celý od bahna. V ruce mám obě zamotané udice, ale nemůžu přestat myslet na to, že jsem opět chytl pěkného amura. Beru do rukou nůžky a vše navazuji znova. Toho dne však již ryba nepřichází.

Je to krásná ryba

Moje putování za Amury mě obohatilo o mnoho zkušeností, jak tyto bojovníky přelstít, jak s nimi bojovat a vyhrát a jak si souboje s nimi užít na maximum. Rybu jsem za své výpravy poznal opravdu dobře, ale věřím, že všechny své tváře mi ještě neukázala. Je to nevyzpytatelný bojovník a dokáže překvapit v každý okamžik souboje. Opět se mi potvrdilo, že ryby prostě pečivo milují. Kombinace velmi pevného a ostrého háčku s voňavým čerstvým pečivem, je pro Amury přímo neodolatelná a na všech revírech mě to fungovalo. Není to však jenom o nástraze. Rybu je potřeba lokalizovat, nebo se o to alespoň snažit. Moje zkušenost je taková, že za období července a srpna jsem Amury lovil prakticky ve stejnou hodinu na stejném místě, což opět svědčí o určitém pravidelném vzorci chování ryb na konkrétních revírech. Vždy to bylo v rozmezí ranních hodin, od cca 6 do 11, maximálně 12 hodin. Bude to tak i letos? Kdo ví. Třeba ano, třeba ne. Je potřeba to stále zkoušet, jedině tak si domů od vody odnesete neskutečné zážitky, poznatky, zkušenosti a překvapení.

Nebuďte smutní ze ztracené ryby. Její výpady, obzvlášť v začátcích lovu tohoto druhu, jsou skutečně nepředvídatelné. A až se vám na háček pověsí tenhle bojovník, budete ho tam chtít mít ještě jednou, a pak zase a zase, protože s těmito gaunery to ani jinak nejde.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 2x:

Komentáře k článku

Amuři gauneři 15.5.2021 v 19:23 #34
Chřenovák1 Chřenovice, 5/10512
online
Zkoušel někdo na tyhle kuličky chytat ?
Já jsem to několikrát zkusil a jenom jelci tlouštíci 🤣
Amuři gauneři 15.5.2021 v 11:43 #33
Lada Beroun-Město, 3/1407
offline
Chřenovák1> Já právě teď na Bozkově. Miminko 🤭🤭🤭🎣🎣🎣
Amuři gauneři 15.5.2021 v 11:10 #32
Chřenovák1 Chřenovice, 5/10512
online
KRIM> Paráda 👍👍👍
Letos ještě nemám žádného ,ale už se na ně těším 🤣
Amuři gauneři 15.5.2021 v 11:04 #31
KRIM Uničov, 0/9
offline
Chřenovák1> Tady pár
Amuři gauneři 15.5.2021 v 10:36 #30
Chřenovák1 Chřenovice, 5/10512
online
KRIM> Dej nějaké foto 🤠
Amuři gauneři 15.5.2021 v 00:57 #29
KRIM Uničov, 0/9
offline
Caperplann> Tak tak už nějakej týden berou. Letos začali žrát jaksi brzo. Už jich mám 12. Přitom vloni prvního až v červenci.
Amuři gauneři 14.5.2021 v 22:41 #28
Caperplann Praha, 2/1214
offline
Koukam do galerie, že se už pár gaunerů letos podařilo dostat na háček, tak asi už je čas na ně vyrazit až lehce opadne tahle "big river" tak utikejte nakoupit rohlíky, chleba, dalamanky a veky ... jdeme na ně...! 😁😀
Amuři gauneři 24.1.2021 v 11:16 #27
Ivar Brno-Brno Město, 1/1039
offline
Sbirulino>Těstíčko je super návod 👍a tyglík ještě lepší 👍
Amuři gauneři 23.1.2021 v 08:19 #26
Sbirulino Brno-Brno Město, 2/2077
offline
..k tomuto parádnímu článku přihodím ještě opis - Těsto ala amur, celoroční: rohlíky, mléko, špenát, skořice.Rozmočit rohlík v mléce, přidat rozmixovaný špenát a trochu skořice.. vše hněteme dokud nevznikne těsto.Nezapominejte taky ohodnotit suprový článek klikem na💰, zaslouží si to.
Amuři gauneři 20.1.2021 v 21:54 #25
Mr_Guma Brno-Kohoutovice, 1/14
offline
Většinou chodím na přívlač, ale sledoval jsem čtveřici amurů které nasadili do jezera které máme uprostřed kancelářských budouv v Brně a jsou to opravdu velcí žrouti. Navíc jsou to opravdu bojovníci, takže když jdu na těžko, často chodím cíleně na Amury. Rákos, tráva, kukuřice, popky, dipy, plavané.. ale žádný zázrak jsem zatím nezažil. Většinou tak jeden amur za sezonu. Dík za tip s rohlíkem.. snad to vyjde.
Reklama