Vánoce na Slapech

Zveřejněno: 6.1.2021 v 07:00 , Autor: Vaclav Urban Ryba: Kapr obecný Revír: VLTAVA 10 - 14, ÚDOLNÍ NÁDRŽ SLAPY , 670 Kč od 15 čtenářů

Vánoce na Slapech

Vánoční kapraření s místními rybářskými usedlíky. První zavážení a kapr z hloubky třiceti metrů. Sněhové vločky, ohřátí u staré pračky, domácí pálenka, uzený kapr, spousta legrace a překvapení a první zamrzlá očka na prutu.

Kapitoly článku

Znám jednoho rybáře

Kolega z práce ví, že rybařím. I on s tou myšlenkou, stát se rybářem, koketuje již několik let, ale není nějak pro to se rozhoupat a ten lístek si prostě zařídit. Sice zdědil starší rybářské vybavení, ale nikdy neměl udici ve vodě a rybu viděl zatím jenom na fotce, nebo v mrazáku v Tescu. Ale znal to tam, jezdil tam nepravidelně celý rok a jeho touha se na chvilku stát rybářem, vidět jak to chodí a okusit tu řeholi, ho zřejmě donutila mě jednou oslovit s možností vánočního rybaření na Slapech. Psal se rok 2018 a já jsem byl na počátku svého znovuzrození s rybařením. Na pokraji základů moderní rybařiny a ortodoxního "old school" stylu, do kterého mě pasoval místní rybář, když viděl mé polystyrenové policajty mezi očky prutu, který jsem vyvážel 300 metrů od břehu :-), ale o tom všem si ještě povíme.

Je pátek. Vyrážíme z Bohdalce. Auto nacpané, jako bychom jeli na týdenní výpravu, ale jedeme na necelé 3 dny. V neděli se vracíme a pátek večer chci ještě nahodit v místní zátoce. Mapy ukazují pěkná místa a v autě se pomalu dozvídám, jak to tam vlastně s rybařením chodí a kde chlapi loví.

Jsme na místě. Ještě je světlo, ale vím, že brzy bude tma, tak musíme rychle vše připravit. Ubytování je zařízeno, věci z auta vyndané a jde se chytat. Jsme oba tak natěšení. Beru sebou vařená kolínka ve strouhance. Jak naivní nápad, si pak později říkám. A vláčím lesem to těžké neforemné křeslo. To asi proto, že chci kolegovi ukázat, že takhle se prostě rybaří :-) Tenkrát ještě starý prut po dědovi nahazuji s jednoduchou průběžnou montáží do zátoky. Až později mi dojde, že jsem se trefil přesně na dno, kde jsou asi ryby. Pravý házím, co to dá proti sobě, a vůbec mi nedochází, že vlastně házím na protější pláž :-) No, prostě pražská naivka přijela na velký revír. Ale tohle není Martiňák a už vůbec ne ani Kyják. Vidle nejdou pořádně zapíchnout, je to zde samý kámen. Voda trošku opadla, jak později zjistím. Stmívá se velmi rychle. Můj parťák z práce rozdělává oheň v příručním "roštu", co koupil na netu - čtyři plechové pláty, složené do sebe jako lego. Nejde mu to. Vše je vlhké, a těch pár klacků, co najdeme při břehu, se snaží svým ostrým nožem naškrabat, aby to hořelo, nebo alespoň začalo doutnat a dalo se později přiložit. Je nám už docela zima. Ale mám nahozeno a na kolegovi je vidět, že má pocit, jakoby skoro chytal on sám. Je asi prvně takhle u vody a vidí pruty a všechno to kolem. Opírám se do křesílka, očima přejíždím hladinu a horizont a užívám si ten klid.

Najednou můj kolega hlásí, že se asi říznul. Fotku z toho dne výpravy s jeho zakrváceným omotaným prstem si dodnes občas připomeneme a pěkně se tomu zasmějeme. Legendární selfie :-) Faktem je, že tenkrát krev docela tekla, a kdybych v batohu neměl obinadlo, náplasti a Betadine, rychle bychom balili a šli zpět na ubytování. A nebo rovnou do hospody. Ale přežil. Koukám na tu zbraň a v duchu si říkám, že jeho Army nůž Navy Seal by s přehledem pokácel strom. Na dědův prut nahazuji rohlíkové boilie oliheň od Mikbaits do zátoky. Žádné krmení, nic. Pravý prut dávám kolínka s jednoduchou montáží a jedním návazcem. Tenkrát, ještě retro policajti visí mezi očky. Je již skoro tma. Policajt na levém prutu najednou vystřelí. Zásek. Cítím rybu, a je docela hluboko. Zátoka asi nebude tak mělká. Bohužel se ale po chvilce vypne. Není možné, říkám si. Cejna už trošku poznám a kapra taky, ale tohle bylo jiné, docela to škubalo a mělo sílu. Tak to bude zítra chytání, že se nezastavíme, říkám si v duchu. Záběr přišel asi do dvou hodin od našeho příchodu. Pak už se žádná ryba nehlásí a pravý prut s nastraženým kolínkem mlčí celou zbylou dobu. Až o hodně delší čas později, si přehrávám ten pátek v zátoce a říkám si, že to byla neuvěřitelná náhoda, že vůbec tenkrát nějaký záběr přišel. Dokonce jsem si i někdy myslel, že to klidně mohl být candát. No to víš, zkušenosti z nebe nepadají, ale rybu si venku neviděl.

Co si dáš mladej a co tady děláš?

Končíme náš páteční lov s nadějí, že zítra přijde velké braní. Vůbec mi nedochází, že je prosinec a že jsme na Slapech, na opravdu velké vodě, ale i ten jeden záběr ve mě vzbudí obrovské naděje. Jsem tady poprvé v životě a vůbec si to neuvědomuji. Z povinnosti a také z nekonečné chuti na pivo a potřebě se zahřát jdeme do místní hospůdky pozdravit chlapy, představit se, a pokecat o místním rybolovu a tak.

"Tak kluci, co si dáme? Co piješ, a kdo jseš?" ozývá se brzo po vstupu do krčmy. "Zdvořile hlásím, že jsem tady s kamarádem a dal bych si pivko". "Jé, no nazdar! Nekecej, dáme panáka! Zdeňku nazdar a ty Venco pojď si sednout!" No tak dobře, dáme si panáka, ale v duchu vím, že na něj vůbec nemá chuť. Tak alespoň příjemně zahřeje. Uplynula delší chvilka a pár piv, pár panáků Myslivce a Vodky začíná dělat svoje. Po chvilce mám o rybách a místním rybaření zcela jiné představy. Bohužel už nevaří, sezona je daleko za námi, a tak zůstáváme u píva a té kořalky. "Teď se tady prostě rybaří jinak. Tohle není žádná Berounka, mladej! Tak v osm na pláži, mládeži!" Uzavírá náš páteční večírek místní rybář Michal a mezitím dodává pár historek z rybaření a poznatky o zdejší rybí osádce. Je na něm vidět, že moc dobře ví, že přijel pražskej amatér se svým kámošem. Dál mluví hlavně o kaprech, jejich chování, jejich masu, jejich chuti a pohybu v průběhu roku a hlavně teď v zimě. Dává povel svému věrnému psovi a mizí za dveřmi putyky. Všichni máme pěkně nakoupíno. Není pozdě a tak se večer, po opuštění hospody, ještě snažím namotat nový vlasec. Nejde mi to, těch piv a panáků bylo asi hodně. Domotám to a jdeme spát. Ráno se uvidí, jak důkladná příprava to byla.

Tak vítejte na Slapech

Těžká jsou rána opilcova. Na kocovinu jsme se včera připravili skutečně poctivě. V osm hodin na pláži asi nebudeme. Chlapi na nás nebudou čekat, proč taky. Znají revír, znají ryby a tak se tím řídí a asi té kořalky vydrží více než my. Hlava se nám pořádně točí a tak se mátoříme z pelechů. Dodělávám poslední úpravy udice a připravuji návazce. Dělám to velmi jednoduše, je mi zle a cítím všude alkohol. Proč jsem to včera kruci nedodělal. Vyrážíme! 

Na pláži nás čeká přátelská banda. "No kde jste? My už tady chytáme, pánové". Utrousí Michal. Já se teprve rozhlížím, co se to tady všechno vlastně děje a kdo tu všechno vůbec je a kam si dát vercajk. Příprava zimního zázemí je přímo luxusní a už tu bude asi pár dní standardním režimem. Stará lednice, která nepotřebuje chlazení, protože je zde permanentně kolem nuly. Vedle ohniště ze starého bubnu z pračky, nějaké židle, rybářská křesla, stolek, auto na dosah, rybářský vercajk a taky nějaké ty pochutiny. Hlavně tekuté. Avšak nakládaný uzený kapr je famózní. To hlavní se však odehrává u vody, kde se na jeden proutek ještě další kolega Milan snaží o candáta - stejně utopická myšlenka, jako ta moje z pátečního rybolovu na kolínka v mělké ledové vodě.

Na horizont míří celkem nějakých 10 udic. Chlapi tady mají bójky již několik dní a připravené loďky na zavážení. "Hele, to nedohodíš", říká Michal, když si tak prohlížím pramičku, a očima se snažím, odhadnou vzdálenost k bójce. "To si zavezeš mladej. Tady v kbelíku máš směs a loďku. Já Ti to tam nepovezu. 300 metrů k bójce a pak to pustíš 20 metrů od bojky doleva". Hmm, to asi fakt nedohodím s proutkem 2,7 i kdybych si to moc přál. Už přemýšlím, jak to tedy udělám a u toho ještě vybaluji další vercajk. Na pramici se mi moc nechce a nechci se moc ztrapnit před ostatními. V životě jsem nevesloval a na pramici, 300 metrů od břehu nevím, jak se budu cítit a jak to zvládnu!

"Tohle si dej pod zadek!" Michal mi podává 5cm polystyren, abych při prvním závozu neměl zadek hned mokrý. Všude už je lehký poprašek sněhu. "A ty udice si dej obráceně, až pojedeš ke břehu, vole jak si to budeš odmotávat, ne?!" Snažím se. Fakt se snažím, ale docela se bojím vyplout sám na to širé moře. V duchu si říkám, že to musím překonat. Vždyť ani moc nefouká, vlny nejsou, tak čeho se bát? "Na to olovo si nandej tohle, udělej takovou kouli, ale pořádnou". Hrabu v kyblíku a hnětu docela pěkně vypadající směr, o které jsme mluvili v pátek v hospodě. Řepka, šrot a kukuřice je krásně spojená. Drží to na olovu, na hák dáváme kukuřici. Pěkně tvrdou foukanou kukuřici - na malý hák jednu, na větší hák dvě. "A co máš za vlasce a jakou tam máš délku?" Nějakých 300m pětadvacítky a pak 350m třicítky, odpovídám. "Jo, to by mohlo stačit". Uff, tak snad si nevyvezu celou cívku. Otáčím se s pramičkou u břehu a v tom slyším křik. "Hele mladej, bacha! Mám tam ještě nahozeno na candátka". Sakra, lehce štrejchnu kolegovi pádlem o vlasec, ale vymotám se ze spárů silonu docela rychle. Ani jsem mu neshodil prut do vody.

Vyplouvám. Myslím při tom na písničku "I am sailing" od Rod Stewarta, ale nějak to neprožívám. Snažím se odpálit od břehu a nenarušit opět Milanův prut, na kterém má políčeno. "Ty vole", říkám si, při prvních pár metrech od pláže, teď jsi v tom sám. Pádluju dál. Cíl je 20 metrů od bójky vlevo, abych nepřehodil cizí udice. Obrovskou kouli směsi naplácnutou na 80g olůvku pouštím do těch hlubin. Snad se cestou nerozpadne, říkám si. Druhý prut také. Loďka se točí na místě a trošku uhýbá požadovanému směru. Na pláži vůbec nefoukalo, ale tady už je nějaký ten větřík docela znát. Nevzdávám to a pádluju k pláži, do bezpečí. Přistávám na místě a jsem šťastný a spokojený, že jsem svou misi dokončil, sám to přežil a nepřišel o požadovaný "kredit" před místními zkušenými borci, když jsem nedal najevo strach.

Lehce doplácím na starý způsob rybaření a jsem místními upozorněn, že vlasec musí být hodně vypnutý, když je nástraha zavezená takhle daleko. Já to nepoznám, mám pocit, že to dovíjení nemá konce. Nechci neustálým dovíjením zdrbat celou návnadu z olova, ale Michal mě nekompromisně poučí, že takhle prostě ne a pomůže mi s tím. Mezi očka dávám staré polystyrenové policajty. Už se to trošku podobá rybaření s dědou na Džbáně, ale jinak je to zcela jiné. Zde si místní neodpustí proslulou hlášku. "Ty jsi teda hodně ortodoxní, když tam dáváš tohle. To musíš mít pípáky, mladej." Jenom se otočím, shlédnu řadu prutů vedle sebe a přehlídku pípáků. Co já v té době věděl o pletence, pípácích a 300m zavážení? Nic. Tak to nechám být a prostě to nějak "došponuju", jako za starých dobrých časů s dědou. Ani místní pletenku nemají a to ani na tyhle vzdálenosti. A to jsme zaváželi opravdu daleko, kde je cca 30m hloubka. Hlavně, že to mám, uff. Dva pruty ve vodě a jde se k lednici plné překvapení. Jdeme nasávat místní atmosféru, zkušenosti, poznatky, příběhy a možná si u toho dáme i nějakého toho panáčka. Dobrý, dneska neřídím, auto u penzionu. Dojezdová vzdálenost do postele  - 100 metrů pěšky. Bavíme se o rybách, ženskejch a tak vůbec, o čem se chlapi baví. Kořalka nějak dochází, tak se jede do chaty pro domácí pálenku. Baštíme u toho uzené kapry a jiné domácí pochutiny, co chlapi připravili. Všechny pruty zatím mlčí, ale je veselo, když se vypráví historky z rybaření.

Z toho si nic nedělej, to se stává

Jednou za 2-3 hodinky zavážíme znova. Pod vodu letí další koule návnady na olůvku. Ještě do ní zapatlám pár vařených kolínek, které jsem sebou přivezl. Tentokrát na širé moře posílám kolegu z práce a pruty si pohodlně nechávám ve vidličkách. To mi poradil Milan, že to někdy taky tak dělá, když jsou u vody dva. Pak se vlasec lépe došponuje a reguluje se jeho množství ve vodě. Tak to zkusíme a přijde mi to docela fajn. Alkohol se mi pomalu dostává do krve a ostatním evidentně také. Někomu více, někomu méně. Občas si jdu sednou k prutům a podívat se jestli se policajt třeba nehýbe. Nehýbe. Že by ta foukačka už z háčku spadla? Ne, ne, ještě nespadla. To za chvilku uvidíš, mladej. Vracím se zpátky k partě u lednice a ohníčku ve starém bubnu z pračky. Tady je teplo a potrava pro náš tým bojovníků. Lehounce sněží, krásné vánoční rybaření. Dívám se na tu vodu a očima přejíždím všechny pruty. Periferně nějak vnímám, že se můj polystyrénovej policajt pohnul. "Mám asi záběr" povídám a utíkám k prutu. Za sebou už jenom slyším kolegu. "Jak jsi to proboha mohl vidět?" A utíká za mnou. No, to víš, já ryby chytám, tak už nějak tuším, že se tam asi něco děje. 

Sekám, co mi síly stačí a okamžitě začínám navíjet. Vím od chlapů, že ho musím dostat  z hloubky. Lovíme na 30 metrech! Ve vodě mám 300 metrů vlasce a na prutu 4000 naviják Caperlan. To se asi nadřu. Po chvilce mě začíná bolet ruka, vlastně obě. Kolega připravuje podběrák. Ryba se přibližuje. Jde to docela snadno, její odpor a sílu cítím, až když je blíž. Dělám si mikro přestávky, abych měl dost sil na finální souboj, až bude ryba blízko břehu. "Ty vole" zakřičí kolega, když kapr právě ukázal svojí tlustou hlavu a hodil na nás očko. Blíží se k vodě, připraven s podběrákem. Malá ryba to asi nebude, říkám si a zdolávám dál. Odhaduji ho tak na 60 nejméně. Už je zase o kousek blíž. V tom se prut narovná, ryba utíká zpátky do hlubin a já zůstávám opařený stát a jenom zírám na tu širokou vodu, kde ještě před malou chvilkou byla ryba na háčku.

"To se tady stává, mladej" křičí na mě Milan. "Už několikrát se mi stalo, že se takhle vypnul na zlomu. Tady to postupně klesá a po nějakých 30-50 metrech to padá strmě dolů. Zkus ho příště tolik nervat" Hmm. říkám si tak v hlavě a jsem opravdu na delší chvilku zklamaný a naštvaný sám na sebe, že jsem souboj prohrál. Dávám si to strašně za vinu. Ještě chvilku přemýšlíme, jestli se ryba nějak nevyplašila, když nás dva borce viděla na břehu, ale je to sporná myšlenka, protože nikdo z nás neví, jak daleko kapr vidí. Každopádně, tohle se musí zapít. Montáž není poškozená a tak ji tam posílán znovu.

Tak ještě pár pokusů

Dáme panáka a probíráme u ohně můj neúspěch. Dovezená pálenka po tom, co došla kořalka z plážové lednice mě pomalu stoupá do hlavy. Je mi příjemně. Mám za sebou souboj s rybou, byť neúspěšný. "Hele, Venco, to fakt nevadí, nám se to stalo nespočetkrát, že jsme tady přisli o rybu", utrousí ještě Michal. Ostatní rybáři čekají na to své pípnutí, ale prozatím byl můj záběr na delší dobu jediný, který hlásil nějakou přítomnost ryb na krmných místech u bójek. Na háčcích je klasická kukuřice a foukačka. Nikdo zde nechytá na koule, o kterých vedeme dlouhé diskuze. Další panák a stáčíme diskuzi opět k rybám. Parta se trošku roztrousí, zkontrolovat pruty, podívat se na montáže a někdo ještě znova zaveze. Vánoční pohoda pokračuje. V tom se stane něco neuvěřitelného.

"Jupííííííí.... héééééj......uáááááá...." Všichni stáčejí své hlavy do místa, kde se nachází zcela nahý Milan, který se právě rozhodl osvěžit své tělo v této nekonečné nádrži. Běží. Běží jako o život přímo vstříct místním hlubinám. Písek za ním stříká jak za motorkou na dakaru, než se bosá noha dotkne studené vody. Nikdo ani necekne a mlčky čeká, co se bude dít. Po prvním šplouchnutí ledové vody už jenom pozorujeme Milana, jak se snaží něco uplavat, ale dělá při tom takové grimasy a zvuky, kterým se jenom smějeme. Tak tohle dneska asi nezkusím, říkám si, i když vidím, že se teploty alkoholem prohřátého těla a ledové vody Slap již protnuly a ustálily někde uprostřed a že by ledové koupání vlastně mohlo být zábavné. Poletuje sněhový popílek a na vlasci, prutu, navijáku a očkách poprvé vidím, že prostě v naší nadmořské výšce mrzne. Milan si to užívá, posilněn domácí pálenkou, ho po chvilce vůbec nic nezastaví rozběhnout se a zkusit teplotu místních vod ještě jednou. Proč ne, říkám si, ale je to fakt odvážný kousek. Oheň tady máme, tak co. Situace s Milanem samozřejmě donutila ostatní si na to patřičně připít a zajíst hltem dobré uzené ryby. Přidávám se.

"Hele chapi, tady jsou nějaký ryby z posledních dvou dnů, tak vezměte na Vánoce domů." Jdeme se podívat do polorozpadlé pramice, kde se v zaplaveném dně pohybují 2 kapříci a jeden cejnek. OK, moc děkujeme, ale stejně doufáme, že ještě do konce směny si urveme toho svého kapra, kterého ještě vytáhneme z hlubin Slap. Už se tak bohužel nestalo. Chlapi balí a v tom přichází záběr na Michalův pravý prut. Michal je u auta a zrovna jdu kolem tak iniciuji akci a rozbíhám se k prutu. "Už to mám vzít?"... "Jo jo, už to sekej", křičí ještě polonahý Milan od auta a vlajou z něj podvlíkačky. Tak do toho jdu naplno, ale rybu ztrácím docela brzo. Ještě jsem ji ani nezvedl a už jenom navíjím prázdný háček. To jsem taková lopata, ptám se sám sebe? Možná špatně vyšponovaný vlasec, nebo já nevím. Špatně a pozdě seknuté. Tisíc dalších faktorů hraje proti mě. Balím Michalův vercajk do kabely a nesu ho k autu.

My to ještě dáme

Motory aut řvou a kola se protáčejí. Trošku nasněžilo a je mírně pod nulou. I lehčí sklon je pro auto v tomto období velký úkol na trávě s čerstvým popraškem to gumy nemají lehké. To místní jedou domů. Ještě než se Milan rozjede ve svém jeepu, vypráví nám, jak jednou uvíznul nad srázem někde u Mastníku. Jel za tmy a mlhy domů z ryb. Měl tenkrát veliké štěstí, protože se mu podařilo z auta vylézt a vrátit se pro něj až ráno. Když uviděl, kde zůstal viset, docela mu prý zatrnulo. Říkáme si tak s kolegou, že jsou to docela borci, ale na místě zůstáváme dál a ještě se chvilku snažíme něco lapit. Jo, život tady asi nebude jednoduchej. Už jenom na odhoz, protože v té tmě se už na pramici nikomu nechce. Navíc ji Michal před odjezdem raději zamknul. Tak asi i proto zůstáváme bez záběru. Nevadí. Máme tady opravdové Vánoce a pro pivko do penzionu to také není daleko. A ty kapříci v pramici jsou naši. Jsme za ně moc rádi, když už jsme to v tu sobotu takhle zpackali. Nevím, jestli se naše vánoční výprava dá považovat za průšvih, nebo selhání, ale v ten okamžik to tak neprožíváme a za tmy dál poctivě čekáme na záběry a staré policajty osvětlujeme baterkou. Já již trošku tuším, že z odhozu ta ryba prostě nepřijde. Navíc, za tmy se mě stejně nějak blbě nahazuje a nedokážu držet směr a dálku. Přehrávám si pátek v zátoce, přehrávám si dnešní celý den u vody. Už nám to docela stačí a o svoje místo se hlásí pořádný hlad.

Ještě, že tak

Nevím kolik je hodin, ale něco mi říká, že už to máme zabalit. Je tma a už nám je docela i zima. Oheň jsme přestali zhruba před hodinou krmit polínky. Jdeme k pramici, kde v čiré vodě stojí dva kapříci. Nekompromisně mizí v tašce. Zpracujeme je na penzionu, který je pro tyto účely dobře vybaven. Pěkná kuchyň, lednice, najde se zde i velké prkýnko a ostrý nůž. Hmm, asi sem jezdí hodně rybářů, říkám si. Za chvilku již jsou kapříci připraveni na převoz do Prahy a chladí se v lednici. Vyrazíme asi v neděli dopoledne. Chlapi určitě budou ještě na pláži zkoušet naposledy pochytat nějaké ryby na Vánoce, tak se tam stavíme alespoň na krátký pokec.

V žaludcích nám však kručí nesmírně. Ještě, že mám sebou alespoň půl bochníku chleba jednu konzervu lunchmeatu. Můj parťák ji v mžiku připraví a do těla se dostává po celodenní dávce alkoholu a uzených ryb konečně něco teplého. Ještě se chvilku bavíme o dnešních zážitcích od vody, ale únava si vybírá svou daň.

Tak zase někdy

Ráno balíme. Ještě před vytažením kotev míříme na pláž pozdravit chlapy. Poctivě zde rybaří už od rána. Nechybí oheň, nějaké to pivko a sklenice s uzenými rybami. "Zatím nemáme záběr, ale uvidíme. Třeba něco ještě přijde. Zítra už zavíráme vodu" Ujišťuje nás Michal. Loučíme se a děkujeme za všechno. Za skvělou společnost, za kopu zábavy a legrace, za rady, za přijetí do party, prostě nám tady bylo moc dobře. Jsou to všichni správní chlapi. Cestou do auta přemýšlím už o dalších výpravách, přemýšlím o Slapech. Přehrávám si ty chvíle u vody, hledám chyby, ze kterých se poučit. Říkám si, jaké to musí být úžasné tady bydlet. Třeba jen na část roku. Tak blízko k vodě. Jenom to léto je prý trošku pekelné. To se z pláže chytat prý nedá vůbec. Večer se jezdí do zátok na loďkách, nebo se najde místo někde u skal, kam není ze souše normální přístup. Ale ty podzimy a zimy zde musí být nádherné. Stejné jako jsme zažili těch pár dní my. 

Oba se při cestě zpět domů považujeme za malé hrdiny. Byl to skutečný zážitek. Zima, zavážení, neúspěšné zdolávání, sníh,  vydržet celý den v zimě u vody a vůbec všechno. A ta neskutečná pohoda a klid. Daleko od všedních starostí, práce a povinností. Tenhle víkend se na dlouhou dobu vryje do naší paměti. V kufru si vezeme každý jednoho darovaného kapříka. To budou naše protějšky koukat. 

Doma vyprávím náš rybářský víkend na Slapech a přiznávám, že ten kapr v troubě nebyl na mém háčku. To nevadí, hlavně že jsme si to užili, jak se patří a na vánoční Slapy jen tak nezapomeneme.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 4x:

Komentáře k článku

Vánoce na Slapech 9.3.2021 v 10:26 #11
Verdino Brno-Brno Město, 0/42
offline
Super počtení 👍👍👍
Vánoce na Slapech 8.3.2021 v 08:01 #10
Mizzu Chomutov, 0/5
offline
Super pobavení, letos poprvé rybářský lístek a s kamarádem konečně vyrazím na výpravy už se svými pruty, ale tenhle článek mi připomněl výpravy z minulého roku ještě jako ten kamarád z práce fantazie pracovala báječně dekuju
Vánoce na Slapech 15.1.2021 v 16:20 #9
Romiras Praha 10-Dolní Měcholupy, 0/6
offline
Super článek. 👍👏👏
Vánoce na Slapech 6.1.2021 v 17:26 #8
Caperplann Praha, 2/1216
offline
Dekuju vsem za reakce 😀👍Jooo, byla to tenkrat fakt parada a neskutecny zazitek.
Vánoce na Slapech 6.1.2021 v 14:12 #7
Lada Beroun-Město, 3/1427
offline
Výborně Vašku. Suprovej článek.
Vánoce na Slapech 6.1.2021 v 11:13 #6
sepik Třeboň I, 0/261
offline
Pecka,fakt super čtení,úplně se v tom vidím. 👏👏👏👏👏
Vánoce na Slapech 6.1.2021 v 10:34 #5
Ivar Brno-Brno Město, 1/1041
offline
Jo tak foukačka?Na tu já nedám dopustit...na tak mohutné vodě jsem nikdy nechytal - jsem věren jihomoravským pláním 😁 Výborný článek, výborný zážitek z počteníčka,super👍👍👍
Vánoce na Slapech 6.1.2021 v 10:08 #4
Free Merklín, 5/127
offline
Skvělý článek, z fleku by mohl být i v příspěvku - Vtipné zážitky od vody.

Fakt jsem se bavil, sám ty situace znám😅😅👏👏
Vánoce na Slapech 6.1.2021 v 09:41 #3
Čamlík Malenovice, 0/1008
offline
Super pocteni, pekne poskladane, taky se tam uplne vidim, zvlast kdyz jsme s partyjou na rybach to jinak nejde a ani si to nedovedu predstavit ze by to bylo jinak, nadhera a radost ze zivota
Vánoce na Slapech 6.1.2021 v 09:23 #2
Sbirulino Brno-Brno Město, 2/2089
offline
..😁 krásný článek 👍 úplně se v něm vidím jako věrná kopie, díky ti.
Reklama