Blíží se čas Vánoc, a tak je nutné připomenout, jak na vánočního kapra a jak vůbec na ryby v zimě.

Když jsem byl prcek, tak kapra na Vánoce vozil táta od příbuzných z Třeboňska. Spojil to s předvánoční návštěvou a dostal vždy 2 kapry z jejich vlastního rybníka. A i když jsme byli s tátou oba rybáři, tak jsme v zimě na kapry nikdy nechodili, spíš takhle ještě na candáta,  nebo štiku, to jo. Na štiku pod Bulovku na slepé rameno Vltavy, samozřejmě na vyvěšenou rybičku. Na candáty na Slapy, pěkně ke skalám na hloubku na živou rybku. Nebo přívlač, ale to výjimečně.

Ulovit si svého kapra jsem začal řešit, až když jsem měl vlastní děti. Buď je to tím, že jsem se chtěl ukázat jako muž lovec živitel, nebo jsem si prostě chtěl jen odpočinout od těch řvoucích mimin :-)

Jeden rok jsem si prostě řekl, že ho chytím a basta. Byl jsem u vody každý den asi sedm dní v řadě a dal jsem tomu všechno. Jako vždy v zimě jsem zjemnil - slabší návazec na feederu, menší háček ze slabšího drátku vhodný pro chytání na červy a tmavší slané krmení. K tomu krmení – od profíka Martina ze Lhotky jsem se v zimě naučil chytat na tmavé krmení. Když nekupuješ hotové a děláš si ho sám, tak je dobrý ztmavovač - lógr z kafe, anebo třeba Magi, to rovnou krmení i přisolí. Do krmení jako partikl přidám krabičku červů a je to.

No, týden jsem jim dal 2 až 3 hodiny denně a kromě dvou nejedlých prcků jsem nechytl nic. Prostě jsem vyhořel jak papír.  Takže jsem s ostudou doma i u kamarádů skončil na poslední chvíli ve frontě na kapry u Kauflandu. Koupil jsem si pěknýho, to je fakt, ale ten neúspěch mi nedal spát. Počasí rybám přálo,  bylo stále kolem pěti stupňů, takže jsem si „odbyl“ všechny rodinné povinnosti a 26. jsem byl na rybách znova. A bum, za dvě hodiny dva krásní kapři přes padesát.  27. za tři hodiny 4 kapři, další den to samé a tak to šlo stále až do konce roku. Nebyla vycházka bez ryby. Ale když bylo potřeba před Vánoci, tak nic. Ten rok mi to v zimě opravdu šlo. Chodil jsem i v lednu a únoru, kapři byli na mých tajných místech na řece stále aktivní.

Další rok, to bylo před dvěma lety,  bylo zase vše jinak. To jsem chodil před Vánoci a úspěchy byly parádní. Chytal jsem na tu roční dobu skvělý ryby, kapříky mezi 50 a 60 cm. Samozřejmě to byli násaďáci,  ale v prosinci potěší. Dva domů, dva tchyni a dva známým a pak už jsem je pouštěl, ale šli pěkně celý prosinec. Dokonce i v lednu, než začalo pořádně mrznout. Tyhle teplé zimy prostě miluju, je to s rybama rok od roku lepší. A letos už to zase jde, je pár dní do Vánoc a kapři pořád berou.

Na stojáku je to ale úplně jinak, v prosinci, lednu a únoru na ně už většinou nemá cenu chodit chytat. Na rybníku mám úplně jinou zimní zkušenost. Totiž, když je rybník aspoň měsíc celý opravdu pod ledem, tak pak je nejvhodnější doba na ulovení prvních ryb právě, když začne odtávat a objeví se volná hladina. Prostě první týden po rozmrznutí to většinou bere. Schválně to zkuste,  nejlepší jsou hlavně živočišné nástrahy jako žížala a červ. Samozřejmě stále na hloubce. Nehledal jsem žádné odborné vysvětlení, ale logicky si myslím, že z tajícího ledu se do vody dostává spousta potravy a to ryby vydráždí k aktivitě. Samozřejmě se o stupínek dva oteplí voda, což může být další spouštěč. A nikdy to netrvá dlouho, 3-4 dny a je zase na dlouho, než se voda prohřeje pořádně, konec.  Takhle se nám s taťkou povedlo nejeden rok na přelomu února a března nachytat pěkný kapry. Je dobré,  ostatně jako pokaždé, tu vodu znát.

Samozřejmě když ryby neberou, tak s tím neuděláš nic. Ale když to člověk nezkusí a pořád nezkouší, tak to nemůže dopadnout. Dovolím si tady připomenout příhodu z loňska nazvanou "Letos naposled", kdy jsem si na konci roku toho nádherného kapra prostě vybojoval, asi po šestnácti hodinách na rybách, ve fakt hrozným počasí.

„Tak jsem to doma nějak ukecal a vypadl na celou sobotu na ně! Začátek byl na nic, protože mi v pátek v 10 večer zavolal kámoš, že nejede. Ale plán byl jasnej. Takže jsem v 5 ráno nahazoval v Modřanech u kina, že do osmi zachytám kapry a pak vyjedu na štiky. Byla zima, foukal ledový vítr a sníh mě bičoval do tváře. První záběr v šest a karas 35 cm potěšil, ale byl na dlouho poslední. V osm jsem zabalil a přejel na labské tůně Kozly. Nahozené dva pruty na rybičku 9 - 13:30 a jako dalších asi 15 chlapů jsem odjížděl s prázdnou. Ve 14:30 jsem byl zase na Vltavě, kousek nad soutokem a máčel opět dvě rybky - živou a mrtvou. Do 17 hod jen dva potahy od štíhlete, a tak jsem naposledy přejel. Zase na V šestku ke kinu. Známej chytal a tak jsem se přidal. Pěkně mu to šlo, dva kapříky jsem mu podebral, svítil, fotil a mé feedery nic. Můj záběr přišel nečekaně, lehce zapíchnutá vidlička se položila a můj proutek (s navijákem za sedmičku) se svezl po navigaci jako nic a uháněl vodou do dáli. Co naplat. Na druhý prut jsem navázal velké olovo a začal prohazovat vodu. Po jeho utržení jsem navázal 80g krmítko košíček a pokračoval. Asi po třiceti minutách jsem zapřáhl vlasec, vytáhl prut a zdolal kapra! Krásného šupináče 68 cm jsem si nechal jako odměnu a šťastný, že vše dobře dopadlo, běžel domů za rodinkou.“

Příhodu připomínám, protože je stále ve mně a za celý rok jsem většího kapra nechytl. Chce to trpělivost, cit pro vodu a štěstí, vše ostatní přijde samo, i ty krásné úlovky.