Reprezentant

Zveřejněno: 1.12.2020 v 06:00 , Autor: Tomáš Vlček Ryba: Cejn velký, Kapr obecný, Lín obecný Země: Česko Revír: VLTAVA 6 (H) , 673 Kč od 18 čtenářů

Reprezentant

S feederem z jara na Vltavě... Vlčák na lodi i na břehu... Přepůlená loď a smradlavé ryby z řeky

Kapitoly článku

A zase bylo jaro.  Na chatu jsme nejezdili ještě tak často,  takže jsem mohl zajít na své oblíbené fleky i v Praze. A vlastně to bylo v týdnu, takže jsem si tenkrát vyšetřil čas a jel na ryby.

Pšššt, ale tady chytám vždycky na jaře a někdy se i povede, že zachytám dobře.  Prostě chodím pod Barrandovskou skálu a je to tam paráda.  Vltava je tady docela úzká, rozděluje ji ostrov, a tak i voda trochu víc teče. Na břehu jsou pěkné stromy a za nimi ve vodě díry,  kde se dá dobře zachytat. Jedno úskalí,  velké úskalí ten úsek řeky tady má. A totiž veslaře.  Ti tady trénují, řekl bych, v zimě, v létě,  prostě furt.

Já si tentokrát vzal feedery a vlčáka Sárku s sebou. Začalo to dobře, malý kapřík a cejn na jahodový rohlíkáč od Chytila. Bylo opravdu krásně, svítilo sluníčko a já si užíval pohodu. Píšu o době, kdy jsem za zády ještě neměl cyklostezku, ale pouze hrbolatou pěšinu, kde prošel jeden člověk za hodinu, o víkendu pak třeba 3 rodiny na procházce.

Chytat na feeder na tekoucí vodě je prostě pecka. Nemůžeš mít úplně light vybavení,  na Vltavu stačí nějaké medium. Já tenkrát chytal na Cormorany 3,60. Většinou košíček 40 - 60 g a krmnou směs trochu hutnější, těžší, aby ji tekoucí voda hned z krmítka nevyplavila. Po náhozu a natočení vlasce,  ho voda sama vypne do správné polohy.  Špičky prutů musí být tak akorát ohnuté. Ne moc, ani málo, aby byl vidět každý malý záběr. Znám kluky feederaře, kteří většinou na jaře při chytání najemno sekají každý malý záběr. Co nához, to maximálně 3 - 4 minuty a jen se zachvěje špička, přichází zásek. A často to vychází. Ale je to makačka,  ruka stále přiložená na prut a rychlá reakce. To ale já tak dobře neumím. Já si rád počkám na pořádný záběr, kdy se špička prutu pěkně ohne při záběru od kapra, nebo se rozkmitá tam a zpět při záběru cejna.

 A tak jsem chytal i tehdy. Pruty hodně skloněné špičkou k vodě tak, aby napnutý vlasec nepřekážel projíždějícím veslařům. Jestli jsem se trochu zamyslel, nevím, ale najednou se na vodě blízko mého břehu objevil veslař v plném tempu. Nejel jako ostatní 10 a víc metrů od břehu, ale tak pět, a tak se stalo, co se stát muselo. Totiž nabral mi veslem vlasce obou prutů. Jeden mi shodil jen z vidličky, ale druhý jsem nestačil zachytit a letěl do vody. Veslař, ramenatý svalnatý mladík, jen zaklel: „A je po tréninku, do prdele!" Nějaký reprezentant, asi. Loď s vlajkou České republiky,  dres ČR a nabušený frajer. No, nevěděl jsem, jak se mám zachovat. On nadával, rukou vymotal vlasec z vesla a znovu zabral a odplouval pryč.  Nedbal mé žádosti, aby mi ten (naštěstí) plovoucí prut podal. Prostě jen zmáčkl znovu stopky a jel dál. Já mu ani nestačil vynadat, že ten debil je vlastně on. A pak jsem si taky říkal, co bych asi dělal, kdyby ta dvoumetrová ramenatá hora svalů vystoupila a chtěla mi vysvětlit opak. Možná, že zafungoval ten vlčák po mém boku. Já si potom druhým prutem přitáhl ten volně plovoucí a chytal dál.

Další story se skifem mi vyprávěl kamarád Martin, který si jeden čas půjčoval laminátovou pramici,  vždy se ukotvil a chytal na korytu řeky kapry. A jeden den si takhle chytá a úplně na poslední chvíli si všiml rozjetého skifaře, jak míří přímo na něj. Nestihl snad ani zakřičet, jen uhnul nohama a najednou rána. Skif v plné rychlosti najel na pramici, zůstal na ní viset a úplně se rozlomil. Ovšem i pramice byla na odpis, i když se ihned nepotopila a opravdu jen naštěstí se nikomu nic nestalo.

Mít v Praze na Vltavě pramici byl vždycky můj sen, který jsem ještě neuskutečnil. Takhle si prostě zajet kam chceš. Na candáty pod Vyšehradskou skálu nebo pod Modřanský jez, na štiky kolem náplavky, na líny do zátoky sviní, na kapry podle ročního období kamkoliv,  třeba do té nejširší části řeky uprostřed... To musí být paráda. A když to zrovna nejde na Vltavě, tak zabrousit na Berounku.

Vltava je plná ryb a je až neuvěřitelné,  že i já ještě pamatuju dobu, kdy se kapr z Vltavy nedal jíst, protože prostě smrděl naftou.  Do dravců se ten pach nedostal, ti si prý uměli vybrat lepší vodu. Ale jak to dělali a jestli je to pravda, nevím. Zajímavé je, že náš rybářský kamarád Honza na kapry tenkrát v Praze chodil někam k výtoku z čističky a ti kapři, kteří se tam asi zdržovali, byli jedlí - prostě nesmrděli. Táta ho přinesl, usmažil a podával jako svátost, protože to byl kapr ulovený v řece v centru Prahy, který byl chutný. Dnes už je jedno, kde chytáš, a tak si můžeme chytání pěkně užívat, třeba i s dětmi u nedělního oběda :-)

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 7x:

Komentáře k článku

Reprezentant 20.12.2020 v 22:35 #6
Hanz74 Praha 4-Chodov, 13/720
offline
Dobrá práce Tome👍
Reprezentant 2.12.2020 v 15:59 #5
100lobik Praha 2-Nové Město, 5/564
offline
😉 díky moc!
Škoda že není v dnešní uspěchané době víc času na ryby, aspoň já ho nemám. Naštěstí můžu čerpat v minulosti 😉
Reprezentant 2.12.2020 v 05:12 #4
Free Merklín, 4/63
offline
Má to příběh a je v tom kus srandy a trošku nostalgie, zkrátka ze života....
Jako vždy skvělý a díky Tome😉👍👌🧜‍♂️
Reprezentant 2.12.2020 v 00:16 #3
Venda111 Praha 5-Hlubočepy, 4/86
offline
Skvěle napsáno, 👍
Reprezentant 1.12.2020 v 14:00 #2
sepik Třeboň I, 0/127
offline
Super článek👏
Reprezentant 1.12.2020 v 11:54 #1
Lada Beroun-Město, 1/569
offline
Tomáši díky za opèt nádherný článek.👍👍👍👍👍
Reklama