Překvapení z pražských potoků a říček, aneb se splávkem nejdál dojdeš

Zveřejněno: 6.12.2020 v 06:00 , Autor: Vaclav Urban Země: Česká republika Revír: ROKYTKA 1, ŠÁRECKÝ POTOK 1 , 695 Kč od 20 čtenářů

Překvapení z pražských potoků a říček, aneb se splávkem nejdál dojdeš

Se splávkem po stopách obyvatel pražských potoků a říček. Tak trochu návrat do dětství a objevování malebných zákoutí pražských revírů.

Kapitoly článku

Jak to všechno začalo...

Už si přesně nepamatuji jak a kde to všechno začalo. Možná mě tento nápad v hlavě vznikal tak nějak samovolně dělší dobu, možná se zrodil sám a já ho začal nevědomky pěstovat a krmit vždy, když jsem navštívil rodiče a sestru a procházeli jsme se i s kočárem, po mě moc dobře známé Praze 6, v okolí Litoveckého potoka, údolní nádrže Džbán a také Šáreckého potoka. Vždy se mé oči stáčely z cesty na tyto toky a vědomě se můj mozek přepnul na myšlenky o rybách, a co v té vodě kde může plavat a žít. A v tom se začaly objevovat vzpomínky, zážitky a zkušenosti již skoro dávno zapomenuté...

 

Korkový splávek a ohnutý hřebík

Je tomu již několik let, spíše dekád, kdy jsme s klukama z Veleslavína a Vokovic započali první rybářské výpravy a zažili svá první rybářská dobrodružství. To bylo ještě dávno před příchodem mého prvního prutu a vůbec povědomí o tehdejší rybařině, který mi jednou na Štědrý den nadělil pod stromeček přímo Svatý Petr. Tenkrát jsme vzali za vděk obyčejnému klacku, šnůře a ohnutému hřebíku, pečlivě dobroušeným tím nejjemnějším pilníkem, který jsem v tátově garáži našli. A když se zadařilo, podařilo se nám vyškemrat i nějaký ten korkový špunt a za pomoci obyčejné špejle jsme z něj udělali něco jako splávek. No a s broky jsme si tenkrát vůbec nelámali hlavu. A když nebyl špunt, šlo se prostě na potok jen tak s hřebíčkem. Tak zase utíkáme pod splav a rychle napíchnout jednu žížalku. A už to jede! Okouni jsou dneska při chuti. Nástrahu měníme až když z původní žížaly zbyde skutečně jenom vodou vymyté tozro bez jakéhokoliv pohybu, které už ani ryby nechtějí. Brzy na to už máme vlasce a první pytlačky. Nevím už kdo to z party přinesl jako první, ale určitě byl tenkrát king. Sice jsem stále neměli pruty a naviják, ale hřebíky letěly do kouta a chytání se už skoro podobá rybaření.

 Tyto začátky rybaření, nebyl však náš jediný koníček. Jako kluci v partě jsme prolézali všechny možné stavby, staveniště a zbořeniště v okolí a prožívali nejrůznější dobrodružství (tenkrát se na Červeném vrchu docela dost stavělo), obzvlášť, když nás někdo načapal a pak s křikem vyháněl. To jsme se vždycky nasmáli a úspěšným útěkem se považovali za vítěze. Každej byl tenkrát na svém BMX ten největší kápo a Vokovice byl náš revír. Libočáci byli hlavní nepřítel. I nedaleko vzdálená Divoká Šárka byl náš úkryt před reálným světem a naše území, kde se odehrávali nejrůznější války a souboje.

O tom, že bychom si šli zachytat i na ty velké nádrže tady, nebylo tenkrát ani pomyšlení. To přišlo později. Čudlařili jsme, kde se dalo a kdo neměl prut, chodil bosý potokem a lovil ryby pod kameny, brouzdal pod splavem, nebo se nám jen tak snažil nahánět ty potvory s ploutvemi do našich nastražených hřebíků. Co je to revír a jestli se zde lovit smí, nebo ne, tak o tom jsme neměli ani tušení. A jak se ukázalo, nelovili jsme pouze ryby. O to více jsme byli překvapeni, když za Hotelem Krystal místo okounů a plotic, objevili kluci v potoce i nábojnice. Vypadali jako z malorážky. Některé prázdné, některé však i plné. Do dnes nevím, jak se tam dostaly, a jestli je nějaký starý zahrádkář nevysypal do potoka. No a o ten nějaký rozřízlý palec, když Honza tenkrát statečně proplavával požádní nádrž, také nebyla nouze. A nebo, když jsme čistili přepad z nádrže od prken. Velkého rezavého hřebíku jsem si tenkrát bohužel nevšiml a když mi prkno sjelo po lýtku, hřebík mi udělal pěknou krvakou brázdu od kolene až po kotník. Jizvu mám do dnes. Je to vzpomínka na ty časy, i když tenkrát mě to tak v pohodě nepřislo. Vůbec jsme se tenkrát prostě nějak nebáli ničeho a všechno si naplno úžívali bez předsudků a následky neřešili. Tak asi i to byl ten důvod, zkusit letos něco podobného.

Jé, dědo podívej!

Psal se rok 1986, možná 1987, to už bohužel přesně nevím. Mě bylo 7-8 let. Vyzbrojen svým novým dětským teleskopem, navijákem Rex a krabičkou, dnes honosně nazývanou bižuterie, kterou mám dodnes, jsem tenkrát, po shltání skoro celé knížky 1000+1 rada pro rybáře, doputoval s dědou ke břehům údolní nádrže Džbán. Můj děda byl myslivec a rybář a přírodu měl rád. Z počátku mi pomáhal s vázáním montáží a připravil vždy pro oba i nástrahy. Tenkrát jsme vlastně chytali jenom na pařený rohlík, chleba, kukuřici, burisony, rousnice, vařená kolínka ve strouhance, nebo těsto. Na konci montáže bylo olůvko, nebo olověné krmítko (dnes tak prokletá montáž s dvěma návazci - balaton, kterou můj děda byl zvyklý vázat pomocí bužírek), které se pouze obalilo šrotem, nebo těstem s anýzem. To pouze pokud zbylo, jelikož jsem měl vždycky hrozné nutkání ho zbaštit dřív, než jsme vůbec přišli k vodě. Policajt před špičku, nebo mezi očka a už se číhalo. Zbožňoval jsem ty dědovi, z velké polystyrénové kostky, provrtané hliníkovým drátem se zahnutým očkem. A vždy jsem se smál, když přišel razantní záběr, děda sekl a policajt letěl 3 mětry do kopřiv za ním. Ryby brali, ale dědovi vždycky o něco víc. Standardně jsme však chytali cejny, plotice, líny, kapry. Džbán byl, a vlastně je velmi krásným a vyhledávaným revírem, byť dnešní rybaření je trošku jiné, než to před dvaceti lety. No jo, časy se mění a revíry také...

Jednoho krásného odpoledne plného slunce jsem navíjel montáž ke břehu, že už asi přehodím a že mi to asi zase odrbala nějaké plotička a máčím tam prázdný háček. Po blištícím olůvku těšně pod hladinou se o montáž začala zajímat štička, která neváhala a urputně moje olůvko sledovala. Přišel výpad. Píchla se o háček a já ji vytáhl na břeh. Velké překvapení, které přineslo pozornost skoro všech blízko lovících rybářů. Už ani nevím jestli měla háček v tlamce, nebo v těle. Koukal jsem na to jak chleba z tašky. Tenkrát jsem neměl absolutně žádné tušení o přívlači, třpitkách a plíšcích s háčky. To mi došlo až o dost později, ale pro mě to tenkrát byl neskutečný a neplánovaný úlovek. A jsem moc rád, že nás zrovna navštívil táta s foťákem a tuto krátkou chvíli naší rodiny u vody zdokumentoval alespoň pár obrázky. Přál bych si takových fotek více, ale bohužel nejsou.

A tak to chodilo chvilku dál. S proutkem na potok, s proutkem na Džbán. Získával jsem zkušenosti. Pod splavem okouny, plotice a někdy se i rak na háček dostal. A když více pršelo, ze Džbánu najeli kapři až skoro pod jez u Vokovického rybníka. Nebyly to žádní mastodonti, ale pěkně brali a bojovali. To byl tenkrát souboj s dvacítkou vlascem (ještě originál Silonem). Promočený na kost, ale hlavně, že jsem měl rybu na háčku. Roky plynuly, já jsem stárnul, a přišlo rozhodnutí, co dál. Někdy v té době, na přelomu deváté třídy a rozhodování o dalším studiu, byl již s rybami skoro konec. Tu a tam jsem vercajk ještě vytáhnul a šel třeba sám chvilku posedět, ale už to nějak nebylo ono a zájmy se pomalu dostávaly do jiných sfér. I děda chodil čím dál méně. Přišli první povinnosti a už jsem se musel smířit také s nějakou odpovědností za svojí budoucnost. Rybařina letěla na dlouhou dobu do sklepa.

Ta pauza byla moc dlouhá

A tak si říkám, že když to v sobě jednou máš, tak s tím prostě nepřestaneš. Nejde to. I když to nevědomky potlačíš, stejně tě to dostane a zase se to rozjede. 

A počal jsem po cca 20 leté pauze opět rybařit. Ani už nevím z jakého popudu. Možná se mě tenkrát přátelé zeptali, jestli s nimi nepůjdu na ryby, nebo to prostě vystřelilo jako šíp a dostalo se mi to do aktuálních myšlenek. 20 let je docela dlouhá doba a hodně se toho změnilo. Opravdu hodně. Co já všechno načetl, prozkoumal, zkouknul, abych vůbec pochopil základy moderní rybařiny a věděl, že se prý dnes chytá na boilies, vlasovou montáž apod. Než jsem se "odvážil" po těch letech jít k vodě, uplynulo mnoho dní. O to víc jsem byl mrzutý, když jsem si místo návazcové šnůry, koupil šnůru vláčecí a pokoušel se zjistit, proč se mi tak motá, vždy když nahodím háček s koulí :-). A proč to hned nebere a nic do toho nedrbe a marně čekám celé dny na záběr. A co jsme tenkrát k vodě potřebovali tahat? V jedné staré kožené brašně bylo vše. Ale to nechme stranou. O tom třeba někdy příště. Začátky byly těžké, ale vlastně úsměvné, jelikož jsem je stále prokládal svými starými rybářskými zvyky, které tak nějak naskočiliy do paměti. Stále jsem chodil s pařenou houskou a rousnicemi, někdy i s kukuřicí a vařenými kolínky. Nebo jen tak s rohlíkem. O krmení jsem ve svých druhých začátcích neměl nejmenší ponětí, shodně tak o feedru, vláčení a vůbec. Ta pauza byla moc dlouhá...

Rybařím opět už nějaké 3-4 roky. Pár ryb jsem již chytili, pár revírů navštívil, mnoho nástrah a návnad vyzkoušel, mnoho poznatků o vodě a chování ryb si z revírů odnesl. A za tu dobu spíše kapraření a experimentování s novými a starými způsoby, to tak nějak přišlo asi přirozeně - zkus se chlape zase na chvilku vrátit do těch let, kdy jsi byl malej kluk a pobíhal s proutkem podél potoka. Proč? Proč ne! Odprosti se od všeho a od všech a prostě jenom jdi na ryby. Vem si jeden prut se splávkem a utíkej. Vysočany, kde nyní bydlím a kde se rádi se ženou procházíme podél Rokytky, byly asi tou poslední kapkou k rozhodnutí, kterého nebudu do smrti litovat. Ryb jsem tam vídávál vždy poměrně dost a některé úseky mě doslova magicky přitahovali. A jsme zase u toho, voda mě prostě magicky přitahuje. A to, že půjdu velmi nalehko, bez stoličky, krmení, těžkých kapráků a hromady věcí v batohu, byl už jenom příjemný vedlejší efekt mé touhy.

Tak zase splávek a hurá

...Červíci! To je ono. To je ta magická nástraha, která chytá ryby. Jak se mohlo stát, že jsi to ještě nezkusil? Jsi blázen!...

Svojí první krabičku jsem koupil letos v Malé Chuchli. Vážně. Na červy jsem do té doby ještě nikdy předtím nechytal. Ani děda, nebo jeho staří kolegové myslivci/rybáři na to nechytali. Když se mě zeptáš proč, nedokážu odpovědět. Prostě to tak bylo. První výprava se pomalu blížila a já se poctivě připravoval. To máte..."háčky, návazce, nástrahy, splávky, silony, naviják, prut...." Když se blížil den D, nemohl jsem skoro spát. Absolutně jsem nevěděl, co mohu očekávat, jaké ryby budou brát a jak budu nadšen, nebo zklamán. Věřil jsem, že ryby chytnu. Byl právě konce srpna, sobota 9:15 hodin a já stál na začátku svého několika týdenního putování tímto úžasným revírem. Rokytkou.

Tiše sejdu bliž k vodě. Skrčím se a na háček napíchnu 3 červíky. Stromy se zde docela stáčejí nad vodu, nahodím tedy spodním švihem kousek proti proudu a nechám to splavat. Hloubku odhadnu, je vidět skoro na dno a kdyžtak to potom nějak upravím. Splávek je tam, ujede asi metr a najednou mizí pod vodou. Sekám a mám rybu! Srdce se mi rozbušilo. Je to tlouštík. Neuvěřitelné, říkám si. Červíci takhle jedou? To mě tak neuvěřitelně nabije, že ještě s rozklepanými prsty napichuji další červíky a prohazuji úsek ještě několik minut. Nechám splavat i dále po proudu, až skoro tam, kde končí hlubší úsek a vodu rozbíjí větší kameny. Rázem záběr, tahám rybu k sobě, beru ji do dlaně a říkám si, že asi hrouzek a myslím při tom na obrázky v knížce Naše Ryby. Ano, jistě je to hrouzek. Po půlhodině opouštím místo a posouvám se dál proti proudu. Hledám hlubší místa a místa, kde jsou nějaké přirozené překážky. Obšas je vidět malý vracák, ale opravdu malinký. Když přijdu moc hlasitě k vodě, uvidím jenom pár vln od prchajících tloušťů. Vody není mnoho a jak z dalších vyházek pochopím, je nutné stále sledovat tok a dobře přemýšlet, když třeba 2-3 dny prší. To pak je na půlgramový splávek takový veletok, že chytání je už docela obtížné.

V nadjezích, jestli se tomu dá tady tak navývat, zdolávám první den ještě pár pěkných tlouštů. Červi jsou jistota, rohlík ale šlape taky dobře. Drobná stočená měkká střídka na 12 háček a krásně se vznáší a pak kopíruje dno. Záběry chodí od tloušťů poměrně razantně až lámu špičku na svém novém prutu. Vybavil jsme se tak malým a jemným přívlačovým prutem 2,1m do 20 g, ale nějak tuším, že jak jsem ho v Chuchli hodil do auta, tak jsem ho někde cinknul. Nevadí... jedu to dál bez špičky a tahám rybu za rybou. Moje putování se první den zastavuje před průchodem pod cyklosteskou. Jsem vysílen.

Měsíc rybího rachotu

Na svou druhou výpravu vyrážím hned v něděli. Prohazuji sobotní úseky a opět s úspěchem. Tentokrát jdu dále, ale nedostanu se o moc dál, než je tunel pod Poděbradskou. Prostě to tady stále bere, nemá cenu utíkat někam dál. Tady je o zábavu postaráno tak jako tak. Nástrahy používám osvědčené jako v sobotu.

Moje třetí výprava už padla do září, kdy jsem na mapě už dlouho uvažoval o úseku vtoku do Kyjského rybníka. Zde je Rokytka relativně široká a také podstatně hlubší, než ve Vysočanech. Nahazuji první nástrahu, splavává cca 6 metrů a nic. Nahazuji podruhé, potřetí .... a opět nic. Hmm, tady asi nic nebude, řeknu si. Nedá mi to a před přesunem dál proti proudu ještě chvilku vydržím. A vyplatilo se. Cejnci a plotice se nechaly dobrým rohlíčkem zlákat i tentokrát. Tak to bude dobré, říkám si, a valím dále proti proudu. Zdejší úsek prošel výraznou revitalizací a je tady opravdu krásně. Procházím zástavbou a směrem dál k Čihadlům. Podél tratě je krásný úsek lemovaný stromy. Nahazuji tam, kde vidím nějaký pohyb. Břehy jsou mírně podemlené a to jsou ty nejlepší místa. Někdy přijde záběr i přímo u břehu. Koryto a hloubka zde není pravidelná. Jsem u Čihadel. Vím, že tam jsou tůňky, tak tam budou velké ryby !!! Bohužel je zde také místo tůňěk elektrický ohradník a za ním se pasou dvě docela velké krávy. Z karavanu hraje rádio a tak se raději držím stranou. Prohodím to jen tak z povinnosti a jdu zpět k přepadu od Čihadel. Měním červy a rohlík. Na Červi skáčou cejni a plotice, na rohlík zase Karásci. Parádně si tady zachytám. Ke konci výpravy se ještě jedno zastavím na jejím začátku, u vtoku do Kyjského rybníka. Sedím tady asi půl hodiny a již po několikáté nechám splavávat nástrahu z rohlíku. Hloubka je zde až kolem metru a dle postavení splávečku vidím, že nástrahu trousím tak lehce po dně. V okamžiku, kdy lelkuju očima kolem, mizí splávek rychle pod vodu. Sekám, cívka se protočí a já si říkám, že tohle nebude cejn ani plotice. Chvilku se s ním peru, ale za čas se na hladině ukáže krásný kyjský kapřík. Míru má, ale jde zpátky. Z mostku mi mává kolemjdoucí a sleduje celý soubouj se mnou.

Další dva víkendy beru za vděk opět Vysočanům. Tentokrát mám v plánu zajít dál a podívat se na úsek u Hořejšího rybníka. Znám to tam zatím jenom z procházky. Rokytka zde má vyšší průtok, avšak najdou se i klidnější místa. Př vytrvalejších deštík je to však skoro nechytatelný úsek. Je to přeci jenom po revitalizaci dobře vymyšlené a vypadá to tu moc pěkně. Potok lemují krásné velké kameny, jsou zde vybudovány malé jezy a voda se zde točí a bublá. Narážim na soustavu jezů ale rybu se mi zde chytit nedaří. Osádka je zde však pestřejší, když objevím úsek s tloušti, ploticemi, perlíny a dokonce i okouny. Pod železničním mostem se otáčím. Smetánku prozkoumám příště, ale nedá mi to a nahodím alespoň na začátku a tak se podívám alespoň na malého hrouzka. Jdu po proudu zpět, zkusit přelstít ještě tlouště pod jezy. V tom plném slunci jsou potvory vidět, ale nástrahy se ani nedotknout. Vyměním za rohlíček, ale ani to je nepřinutí pořádně brát.

Tu a tam si jen tak sednu a koukám na vodu, nebo fotím Rokytku. Barvy a počasí hraje v můj prospěch. Občas se mnou prohodí pár slov nějaký návštěvník zdejšího parku a já mám docela radost, když zrovna v tom okamžiku chytnu pěkného okouna a ukazuji ho malému dítěti, jehož rodiče právě prochází okolo. Je lehce po dešti, voda je trošku zvedlá. Zde jsem poprvé zkusil nastražit i salám, resp. něco jako lunchmeat, ale tvrdší, o drží na háčku. Záběry byly a vzpomínám si, že snad i tlouště jsem na to vytáhl. No, vždyť ještě aby nééé :-)

Odbočka na Vokovice

Bilancuji těch pár posledních týdnů a říkám si, že jsem úplně zapomněl na Vokovice. Ano, tam se teď vydám, tam mám dluh. A už hledám v mapě a v revírech kudy, kam to vlastně teče a kde to bude přístupné s proutkem a splávečkem. Tipuji si, že zkusím jít od Jivin a pak se nějak přemístím k úseku ke Džbánu a taky za Hotel Krystal. Nápad to evidentně nebyl dobrý. Ten čůrek od Jivin nelze chytat a v propadu u výpustě zrovna řádil jeden rybář s třemi pruty. Jakmile mě uviděl, tak jeden sbalil, jako že nic. Nevadí, přesunu se tedy ke Krystalu. Tuhle bahnitou díru ani prohazovat nebudu, a už vůbec ne s konkurencí vedle. U Krystalu už to není, co bývalo, 4-5 cm vody a trošku to smrdí. Ale počkej, přece! Bylo vždycky jedno dobré místo pod Evropskou! Zkusím tedy nahodit do větší hloubky a najednou se splávek začne pohybovat a přichází první okounci. Ještě si s nimi chvilku pohraju, ale pak už se přesouvám na úsek od vtoku do Džbánu.

Zde narážím na tak 10ti letého kolegu, který stejně jako já chytá na spláveček okouny pod malým mostíkem. Přesně pod tím, kam jsme jako kluci chodili. Pokecáme jako dva dospělí chlapi a já za chvilku jdu dál proti proudu a mízím v listnáčích. Možná mi dneska zbyde čas i na Vokovický rybník. Jak se však ukáže později, času na něj nezbylo. Prohazuji úseky Litoveckého potoka a na háček chodí okounci a plotice. Tady mě to bere jenom na červíky. Mělké úseky přecházím a na delší chvíli pak zůstávám lovit až skoro u vtoku do Džbánu. Berou ten den pěkné plotice a partička rybářů na špicce dokonce uvláčí jednu pěknou štičku. S podivem se na mě dívají, že jen tak čudlařím a nechytám nástražky. Stmívá se a tak balím prut a jedu domů.

 

Ale počkej, tam budou taky ryby

Je začátek října a moje putování trvá již několik týdnů. Ještě mě hodně zajímá jeden úsek a to je ten od Běchovic. Jednoho dne se tedy vypravím přímo tam. Dneska mám červíky, rohlík a kukuřici. Hned při prvním náhozu červíkům neodolá docela pěkný okounek. Jako začátek výpravy volím Přístřešek k Jalovce (místo s lavičkou u většího úseku Rokytky), kde se drží poměrně dost vody, která přes malé stavidlo padá dále a teče až do Počernického. Je trochu úsměvné, že až při ukončení výpravy zjišťuji, že na místní ceduli jse napsáno, že se vlastně jedná o chovný rybník, resp. rybníček. No nevím, říkám si, a jsem přesvědčen, že jsem si řád vyložil správně. Zřejmě pozůstatek z minulých let, dnes již neaktuální cedule. Kde by se tady vzalo 300 kilo chovných ryb :-)

Zahajuji směr výpravy. Jdu opět proti proudu směr Koloděje. Rokytka zde vede krásným zalesněným úsekem. Je to hodně malý potuček, avšak mě to prostě neodradí ani tady. Vyberu si malou tůňku pod velmi malým jezem. I tady se splávek pohne a po chvilce už se na háčku mrská malá plotička. Odbočím z cesty a zkusím párkrát prohodit lesní tůň. Nevidím zde však žádný pohyb a tak po chvilce jenom sednu a poslouchám jak šumí les. Zkusím to ještě na druhé straně, kde jsou v polích malé tůňky, ale ani tam kromě žab nic jiného nenalézám. Následuje delší úsek mimo tok. Šplhám lesem nahoru a zase dolů k potoku. V hlavě si říkám, co kdybych někoho potkal? Co tak může dělat rybář v lese mezi stromy?. Jsem na hranici Kolodějů. Otáčím se zpět a cestou se ještě pokusím prohodit párkrát potok. Ryba už nepřišla. No nevadí, byla to i tak moc pěkná procházka. Sám se svým prutem, myšlenkami a naprostým klidem. Nepotkal jsem prakticky nikoho za celou výpravu. Závěrem ještě prohazuji první úsek u hráze, kde jsem výpravu započal. Tak ještě jedna plotice na závěr. Byla krásná. Ještě před ojezdem si posedím na lavici a kochám se barvami začínajícího podzimu při zapadajícím slunci. Nemá to chybu.

 

Jen se na chvíli zastav

Od Vysočan, po Kyják a Čihadla. Od Běchovic po Koloděje a s krátkou odbočkou na Litovický potok. To byla místa mého několikatýdeního putování pro pražských potocích. Celkem jsem napočítal 9 vycházek. A jeden návrat na Rokytku v mrazivém listopadu Byl to  splněný sen a trošku toho sentimentu v mém rybářském poselství. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je síla. Spávek je jednoduchý vynález a já jsem s ním za těch pár týdnu prožil klidné, i bouřlivé okamžiky a mnoho se o rybách dozvěděl a naučil. Pro mě byly tyto týdny něčím jako skutečný návrat ke svým rybářským kořenům, ke svým vzpomínkám. Ke vzpomínce na dědu a na tu dobu, která je již bohužel dávno pryč. Nesmírně mě to obohatilo a já se zase na chvíli cítil jak ten malý kluk s dřevěným prutem a háčkem z hřebíku. Zastavte se a zkuste to také, protože se splávkem nejdál dojdete.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 9x:

Komentáře k článku

Překvapení z pražských potoků a říček, aneb se splávkem nejdál dojdeš 20.12.2020 v 22:31 #17
Hanz74 Praha 4-Chodov, 13/985
offline
Ahoj Venco ,super počteníčko,jen tak dál 👍👍👍
Překvapení z pražských potoků a říček, aneb se splávkem nejdál dojdeš 11.12.2020 v 16:20 #16
Johnnie Praha 2-Nové Město, 9/1135
offline
Výbornej článek, hodně z toho bylo, jako bych se tam viděl 😆 taky jsem z P6 takže možná jsme se v tý době tam někde potkávali 😆 stejně jako ty jsem měl cca 20 let pauzu, znovu jsem začal před 4 lety
Překvapení z pražských potoků a říček, aneb se splávkem nejdál dojdeš 7.12.2020 v 07:04 #15
Chřenovák1 Chřenovice, 5/10032
offline
Musí se kliknout na ten měšec 🤠
Překvapení z pražských potoků a říček, aneb se splávkem nejdál dojdeš 7.12.2020 v 06:24 #14
Ivar Brno-Brno Město, 1/993
offline
Chřenovák1>Musíš osazenstvu ještě poskytnout návod jak se to dělá-pridelit odměnu,oni to neví.. stejně jak "příspěvek" v 22.31 Koupím nahazovaci sonar...to patří do inzerce bazaru 😨😁
Překvapení z pražských potoků a říček, aneb se splávkem nejdál dojdeš 6.12.2020 v 20:33 #13
Chřenovák1 Chřenovice, 5/10032
offline
Kdo by chtěl tak můžete autorům článku přidělit odměnu za snahu 👍
Je motivace pro další nové články
Překvapení z pražských potoků a říček, aneb se splávkem nejdál dojdeš 6.12.2020 v 20:24 #12
Free Merklín, 4/101
offline
Krásný článek👌👍🙂 hodně z nás se v tom pozná. Jako malý začneš, pak přijdou jiné zájmy🤯🏃‍♂️👰🤰 ale pak stejně návrat k tomu co je prostě částí tebe a je v tom klid a relax.
Ty černobílé fotky jsou super....
Četlo se mi to jako kniha, máš talent.
Díky za vzpomínku
Překvapení z pražských potoků a říček, aneb se splávkem nejdál dojdeš 6.12.2020 v 14:50 #11
Caperplann Praha, 2/1158
offline
Chlapi, moc dekuju a jsem rad, ze se dobre cte.
Překvapení z pražských potoků a říček, aneb se splávkem nejdál dojdeš 6.12.2020 v 12:43 #10
Duhan Hostomice, 1/563
offline
Ahoj, Vašku nádhera, krásné počtení, klobouk dolů 👍👍👍👍
Překvapení z pražských potoků a říček, aneb se splávkem nejdál dojdeš 6.12.2020 v 10:00 #9
Ivar Brno-Brno Město, 1/993
offline
Caperplann>Krásný článek, myslím že se v něm vidíme všichni.. díky 👍 👍👍
Překvapení z pražských potoků a říček, aneb se splávkem nejdál dojdeš 6.12.2020 v 09:27 #8
Kovin Olomouc, 0/103
offline
Caperplann >Moc díky za super příběh, přesně tak sem začínal i já a po 20 letech přestávky, opět návrat k rybařině. Jako kdybych vyprávěl svůj životopis 👍😃Paráda 🎣👏✌️Ať ti to jezdí chlape 🐟🐟🐟
Reklama