Tajemná ryba - úhoř

Zveřejněno: 28.9.2020 v 06:00 , Autor: Tomáš Vlček Ryba: Úhoř říční Země: Česko Revír: VLTAVA 10 - 14, ÚDOLNÍ NÁDRŽ SLAPY , 665 Kč od 14 čtenářů

Tajemná ryba - úhoř

... tlustý jako flaška od piva a dlouhý.....táta vždycky chodil od osmi do dvanácti a já toužil jít s ním... nejlepší jsou rousnice vlastnoručně nasbírané...

Kapitoly článku

 Úhoř je pro mě tajemná ryba... od malička jsem snil o tom, že mě někdy táta vezme na úhoře. Chodil vždycky na noc kolem osmý a pěkně do dvanácti, ale zadařilo se jen někdy. Úhoři buď najedou a chytíš jich pár, a nebo nezaberou vůbec. I mamka musela mít dobrou náladu, aby mě večer na ryby pustila. Takže jsem byl do svých deseti let všehovšudy třikrát.

Vybavuju si jeden záběr, který jsem prošvihl. Táta mi řekl, ať povoluju vlasec a já měl v jedné ruce zrovna salám a v druhé chleba. Po záseku skončil chleba ve vodě, salám obalený v hlíně a úhoř nikde ;-) K chytání jsme si v té době svítili petrolejkou a z naší strany jsme si ji obalovali alobalem, aby nám nešlo světlo do očí.
 Úhoře jsem prostě nemohl chytit, asi mi nebyl souzený. Jednou jsme takhle chytali s klukama na splávek na žížalku okouny a šup, jeden z nich vytáhl úhoře. Sice nitku, ale byl to úhoř. Já pořád nic, a to už mi bylo patnáct. Mimochodem jsem ryby chytal od té doby, co jsem udržel prut v ruce a povolenku jsem měl už v šesti letech.

 Pak jsme asi v osmnácti jeli s klukama na vodu jen tak na dvou kánoích po Slapské přehradě do Hříměždic kousek pod Kamýk, kde jsme si našli takové pěkné místo vedle skal.
 Povolenku jsem měl jediný, ale úhoře v noci chytil zase někdo jiný, a to pořádného. Večer jsme šli do hospody,  kde jsme se seznámili s místními rybáři a jeden z nich byl dokonce porybný. Jeden z nás zůstal hlídat u vody věci a chytal. Vrátili jsme se tenkrát po čtyřech dvanáctkách úplně na plech. Za chvíli se mnou lomcuje kamarád "Tomáši, chytil jsem úhoře,  co s ním mám dělat?" Řekl jsem mu, ať ho praští a připíchne na strom, že ho ráno uděláme, a tak se taky stalo. Úhoř měl 98 cm a byl to KUS (chycený na mrtvou plotičku na dno). Dokonce porybný, Vlasta se jmenoval, nám nabídl, že ho stáhne.  No ale to ne, to Marek řekl, že udělá sám. A tak se stalo, že při obřezávání dokola kůže za hlavou úhoře, se říznul do ruky, a to parádně. Museli jsme chtě nechtě k doktorovi. Takže kánoí na Zrůbek a busem do nemocnice v Sedlčanech. Nakonec vše dobře dopadlo. Mára se vrátil se šestnácti stehy, úhoře nám opravdu stáhnul porybný Vlasta a já ho večer připravil na pánvi jako čínu s rýží. A byla to mňamka :-)
 

Ale já stále ještě neměl toho svého úhoře chyceného. Chytil jsem ho až dlouho poté. Nejdřív malé tkaničky, potom i pár větších, ale stejně jich moc nebylo.
 Taky jsem měl na prutě obrovského, a to při chytání candátů z lodě. Hrouzka pěkně zavěšeného 10 čísel nade dnem. Pořád se mi plašila rybička  (což se někdy stává, když se o ni pokouší třeba malý okoun)  a pak se to trochu rozjelo, ale spíš tak, jako bych někde váznul za dno, nebo větev. Zvednul jsem prut a na prutě ryba. Hned jsem věděl, že to není candát, chvilku jsem myslel na sumíka, ale pak se mi začal kroutit a bylo to jasné. Až když jsem ho zvednul k lodi, nastal problém, protože to byl kapitální kousek. Silný jako flaška od piva a tak kolem jednoho metru (myslím, že měl tak 110 cm, ale nechci se tady chvástat). Měl jsem slabý vlasec, kterým jsem ho nemohl zvednout, a tak jsem sáhl pro podběrák, podebral ho, zvedal do lodi, ale bohužel jsem nebyl dost rychlý. Totiž, jak se začal v podběráku kroutit, tak mi dvacítku vlasec urazil a doslova přelezl přes podběrák zpět do vody. Vše trvalo tři čtyři vteřiny, ale bylo to nezapomenutelné. A to je to, co mě stále k vodě láká, už přes čtyřicet let.
 Nespecializuji se na chytání úhořů, to vůbec ne, ale občas si na ně zajdu. Většinou to jdu zkusit v červnu nebo v červenci, když jsou vedra.

 Jednou, 16. června na zahájení dravců, jsem neměl dost živých rybiček na chytání candošů z lodi. Tak jsem ráno ze břehu nalíčil jednu mrtvou na dno a na druhý prut jsem dal jen tak ze srandy pěknou rousnici. V půl osmý přišel první záběr,  pak další a další..... a světe div se v deset dopoledne jsem měl čtyři úhoře 70-78 cm, dva malé jsem pustil a ještě nějaký ten záběr prošvihl. Chlapi na lodích chytali candáty a po očku sledovali, co tam furt blbnu ;-). Už nikdy potom jsem tolik úhořů za takovou chvíli nechytil.
 

Samozřejmě nejlepší návnada na úhoře je rousnice a ta nejlepší rousnice je vlastnoručně nasbíraná na trávě o půlnoci.  A ten čas lovu? Za posledních 10 let nachytám večer na rousnice jen samé malé sumce, maximálně kapry, ale úhoře ani náhodou, a to mi potvrzují i ostatní rybáři u nás. Tyto ryby úhoře asi k návnadě nepustí. A tak to večer házím na kapra a ráno... ráno na úhoře :-)
 Dnes už asi vím, jak na ně, alespoň na řece, kde chytám nejčastěji. Ale stejně pro mě úhoř zůstává tajemný, třeba jeho "druhý" tah na podzim. Ale když mi můj malý syn řekne "tati, chytíš dneska hada?", tak nikdy nemůžu říct, že určitě ano ;-)

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 13x:

Reklama