Jestřabice

Zveřejněno: 14.9.2019 v 08:55 , Autor: Ivo Novák Revír: Jestřabice , 320 Kč od 5 čtenářů

Jestřabice

Na ryby v čepici a triku přes celou republiku.

Kapitoly článku

Jestřabice, rybářský ráj.

Na delší rybářské výpravy jsem jezdil většinou s partou kamarádů.  V loňském roce se mi podařilo ve foto soutěži vyhrát poukaz na týdenní pobyt na přehradě Jestřabice na Moravě.  Poukaz byl platný až do 15. dubna letošního roku. Pracovní povinnosti mi nedovolily v loňském roce vyrazit a tak jsem stále zvažoval, zda tento poukaz vůbec využít.  Blížil se konec platnosti a s ním i zahájení na pstruhových vodách.  Pro mne těžká volba. Nechtěl jsem si nechat ujít atmosféru zahájení lovu na pstruhových vodách, ani ztratit možnost navštívit jeden z vyhlášených privátních revírů se spoustou zajímavých ryb.  Nakonec jsem se odhodlal k tomu zavolat na telefonní číslo, které bylo uvedeno na poukaze a pokusit se domluvit o přesunutí termínu.  Vše proběhlo hladce a můj termín nástupu se posunul na 22. dubna.  Do poslední chvíle jsem se ale rozhodoval, jestli pojedu. V práci jsem všechny zakázky stihnul vyřídit do pátku a o víkendu jsem začal na poslední chvíli s balením a přípravou. Halibutí pelety pro lov na položenou jsem měl připravené, překontroloval jsem navijáky, pruty, natočil nové vlasce. Byl jsem odkázán na to, co mám. Naštěstí nic důležitého mi nescházelo a tak v neděli večer bylo vše přichystané k naložení.  Předpověď počasí byla úžasná.  Po studených a chladných dnech konečně slunečný týden. Přibalil jsem tedy i opalovací krém a polarizační brýle.  Večer jsem uléhal s hlavou plnou myšlenek. Trvalo dlouho, než jsem usnul. Pořád jsem přemýšlel, co všechno bych si ještě měl sebou zabalit. Budíka jsem měl na sedmou hodinu. V osm bych rád vyrazil.

Pondělí

Na silnicích by nemuselo být tolik plno. Po dálnici nejezdím, ale tentokrát bylo nutností zakoupit dálniční známku a vyzkoušet jak to na našich dálnicích chodí.  Na poště jsem si tedy koupil desetidenní známku a podle návodu vylepil na přední sklo mé stařičké Felície. V obchodě jsem si koupil nějaké to občerstvení a pití na cestu a vyrazil se zapnutou navigací na cestu. V Kařeze mají nejlacinější, ale přitom nejlepší benzín a tak u stojanu tankuji vrchovatou nádrž. Stojan vám poví, jaký benzín točíte, po natankování vám poděkuje a doporučí vám jít zaplatit. Příjemná obsluha. Na takové benzínové čerpací stanici je radostí tankovat. Pro jistotu raději kontroluji hladinu oleje. Zázrak že nic neubylo. Vše tedy v pořádku. Vyrážím směrem na Prahu. Po pár kilometrech se dostávám do kolony aut. Asi je někde bouračka. Kdepak. Po hodině jsem zjistil, že jen probíhá údržba silnice a výměna zničených svodidel. V koloně každou chvíli spíná větrák na chladiči. Ještě že funguje, jinak bych daleko nedojel.  Raději otvírám okénko a pouštím topení na plný pecky. Konečně se auta řadí do jednoho pruhu a projíždí zúženým jedním pruhem a jsem ze zácpy venku. 

Cesta po dálničním úseku D5 je dál bez komplikací. Navigace mi toho moc neřekla, ale perfektně mě navedla jak na silnici R1 , tak i na dálnici D1. Po dvě stě kilometrech se držte v pravo. Dobrá hláška, ale divná představa.  Kdo si nevyzkoušel jízdu po naší D1, přišel o hodně.  Na některých částech jízda v pravém pruhu se podobá jízdě po železničních pražcích.  Přímo utrpení. Chudák autíčko. Levý pruh je vysvobozením a každý kousek jízdy v něm je chvilkou úlevy. Jenže těch co to valí víc jak 150km za hodinu je spousta a tak jsem odsouzen spíše k jízdě v pravém pruhu. U nás doma je lepší i snad tanková cesta do Holoubkova.  Konečně sjíždím z dálnice na vedlejší cestu.

Po zhruba 300km na dálnici se mi zdá, že snad ani nejedu. Navigace mě parádně dovedla až do vísky Jestřabice přímo k ceduli, která mi ukázala kam odbočit. Po silnici, která už hodně dlouho čeká na údržbu, jsem dojel až k přehradě. S poukazem v ruce jsem zašel do hlavní budovy, která slouží jako klubovna místního sdružení rybářů.  Paní správcová už o mně věděla. Nic jsem nemusel vysvětlovat. Dostal jsem klíče od chatky č. 1, vypsanou povolenku k týdennímu rybolovu, seznámil se s pravidly lovu a šel si vybalit věci z auta. Kdyby někdo chtěl jet se mnou ani by se ke mně do auta nevešel. Vše jsem měl plné. Vynošení zabralo pěknou chvilku. Musel jsem k autu několikrát. Hned kousek za chatkou byla obora a v ní mufloni a jelen, který mě přišel přivítat. 

První co jsem vzal tedy do ruky, byl fotoaparát a přes pletivo fotil muflony, kteří se popásali nedaleko.  Dorazili i majitel s majitelkou a přivítali mě. Velice příjemné setkání s milými lidmi.  Při té příležitosti jsem si hned domluvil i focení zvěře. Stačí prý přijít ráno v půl osmé k hlavní bráně. Na zvěř mám tedy čas a tak jsem se pustil do sestavování vláčecích prutů. Přívlačí jsem chtěl začít. Do vesty jsem si nandal pár osvědčených nástrah, krabičku s hlavičkami a vyrazil k vodě.  Na břehu jsem našel ceduličku s mým jménem. Paráda, budu mít kde si zakrmit na kapry. Jdu tedy vyzkoušet přívlač na vyhrazeném místě. Pstruzi kroužkují kousek od břehu. Nasazuji jigovou marmyšku s oranžovou nymfou Berkley. Nástraha, která platí skoro všude. Na siveny a duháky platí i tady a během chvilky mám zdolaného prvního duháka. Kus od břehu se mi jeví na dně určitá hrana a záběry přicházejí právě na té hraně.                

Poctivé záběry.  Ryby nástrahu dobírají precizně.  S proutkem 0,5-5g je to paráda si užít takové rybačky a pěkných ryb kolem 40 cm délky. Není třeba vůbec nic vymýšlet. Do setmění jsem stačil prochytat sotva tak 20m úsek břehu. Po očku pozoruji ostatní rybáře. Na položenou tu chytá několik kaprařů s bivaky postavenými na připravených plošinách a několik lidí nalevo ode mne kteří jsou ubytovaní v chatkách přímo u přehrady, nebo mají jednodenní povolenku a přijeli si jen zachytat.  Denní lov zde končí v 19 hodin a tak někteří balí pruty a odjíždí.  Vedle vláčí dva kolegové a také se jim daří chytat ryby. Okolní krajina je nádherná. Ve stráních kvetou keře a tráva se nádherně po zimě zelená.  Jak se dozvídám, tak voda má pouhých 12 stupňů.  To je na kaprovité ryby ještě poměrně málo, ale i tak pozoruji čas od času, že někdo z vody vytáhne nějakou tu rybu. Vláčím skoro do úplné tmy a odcházím na chatu velice příjemně naladěn. Tolik úlovků pstruhů a sivenů jsem ani nečekal. Krásný začátek dovolené. Prut jsem opřel v chatce do rohu a vzal si jen malý útočný foťáček  a vyrazil se projít pod hvězdnou oblohu. Měsíc krásně svítil. Do úplňku chybělo jen pár dní. Sedl jsem si na lavičku a pozoroval blikající světélka na březích. Jen občas některé píplo, to když netopýr narazil při lovu mušek do vlasce. Nic se nedělo, byl jsem unavený z cesty i z chytání a tak jsem se raději vydal do chaty nabrat nové síly na úterní rybolov. Napadlo mě vyzkoušet lov štik ve štičím rybníku, který jsem měl přímo pod chatou a tak jsem se pustil do přestavby mého oblíbeného woblera. Odstrojil jsem trojháčky a pomocí lanka upevnil k zadní části jedno háček se zamáčknutým hrotem. Samotný vypadal divně a tak jsem vybalil i vázání a vytvořil na háčku červený střapec. Tím byla nástraha na ranní lov připravena. Usnul jsem jako by mě někdo do vody hodil. Budíka na půl šestou. V šest se musí být u vody.

Úterý

Budím se před budíkem a oblékám si košili a i bundu. Venku je rosa a poměrně chladno. Ke štičímu rybníku si beru jen prut a fotoaparát. Kolem břehů jsou rákosiny. Tam jistě budou ryby číhat.  Nahazuji na krátko přímo k rákosí.  Špičkou prutu se snažím o oživení nástrahy.  Ta funguje i s jedním háčkem senzačně. Štika tu je, jen díky polarizačním brýlím vidím tmavý stín za nástrahou. Chytrá.  Tu už jen tak něco v životě nerozhází.  Co asi už viděla nástrah. Zkouším znovu a znovu vyškolit zubatou, co jsem zahlédl, ale nedaří se mi.  Jdu tedy dál. U stavidla je pěkné místo odkud se dá pěkně nahazovat podél břehu.  Zpomaluji tempo oživování a hledám na hladině náznak nějaké přítomnosti výskytu dravců. Přidržení nástrahy mě okamžitě vrátí do reálu.  Přeci jen náznak že štiku můj wobler zajímá. Přivedl jsem si jí až k sobě, ale jak jsem s oživováním zastavil, došlo jí, že je něco špatně. 

Rybník jsem obešel celý a prohodil každé slibné místo, ale ryby jsem se nedočkal. Celý rybník jsem stačil obejít během hodiny. Byl čas vyměnit prut za fotoaparát a vydat se podívat se na krmení zvěře v oboře.  Vzal jsem si objektiv s dlouhým ohniskem a i Fuji HS30. S objektivem, který má je to zároveň i dobrý dalekohled. 30x přiblížení je slušná hodnota.  Při pohledu z cesty na stráň v oboře byly skupinky zvěře krásně vidět mezi rozkvetlými keři.  Idylka pro moje oko. 

U hlavní brány byla voliéra se pštrosy, byly tu divoká prasata a za plotem můj známí kamarád jelen, který tu snad na mě čekal. Ne tedy na mě, ale věděl, že bude doba krmení. Přijelo auto a z něj vystoupil majitel. Přivítal mě a bez průtahů naložil kolečko kukuřičného šrotu a nasypal ho zvěři do trávy. Ta na pohyb u hlavní brány reagovala jako na zavolanou. Seběhli se snad všichni mufloni. Trochu jsem se jim nezdál a tak váhavě postávali  opodál a sledovali, co se bude dít. Hlad je hlad a tak po chvilce se první kusy odhodlaly ochutnat z prostřeného stolu a tím zlomily bázeň ostatních a já měl před sebou celé osazenstvo obory a mohl fotit podle libosti. Jelen využil chvilku, kdy byla pootevřená brána a vyšel se ven napást. Měl jsem strach, jestli neuteče, ale majitel mě ujistil, že je to v pořádku. Ani jsem nevnímal, že mě pozoruje při focení a stojí přímo za mnou.  Nafotil jsem si spoustu fotek, a když mufloni spořádali ranní dávku krmení, vytratili se v podrostu a já se věnoval divokým prasatům. Byl tu jeden dospělý kňour a dvě bachyně.  Obešel jsem si jejich teritorium a zaujala mě rosa, která se třpytila na louce v ranním oparu. Jako by tu někdo zasel pole třpytivých hvězdiček. Fotil jsem si různé pohledy, cestou pak květiny a různé makro snímky.  Z parkoviště nad přehradou udělal několik panoramatických fotografií na památku a byl čas vyrazit na ryby. Znovu jsem zvolil přívlač. Připravil jsem si ale delší prut 2,4m dl.  Byron Titanum. Mám ho už rok, ale u vody ještě nebyl, tak jsem ho chtěl vyzkoušet. Nahazovalo se s ním velice pěkně, ale proti mému proutku 0,5-5g, to je prostě tyčka k rajčatům. 

Prut stavěný na větší a těžší nástrahy. Je určený k lovu candátů a 2g hlavička na něm není skoro cítit.  Pár ryb jsem na něj vytáhnul a akce prutu se mi zamlouvala, ryba, která ale nedobrala nástrahu na první pokus, většinou už ztratila zájem a poznala, že je něco špatně. Celé dopoledne bylo ve znamení sivenů a duháků.  Zpestřením bylo ulovení černé štiky. Byla celá černá jako uhel. Takovou rybu jsem ještě neviděl a byla to pro mne rarita. Na oběd jsem si zašel do hlavní budovy. Dal jsem si klobásu a točenou kofolu.  Když jsem říkal správcové o černé štice, ptala se mě, jestli nebyla slepá. Toho jsem si nevšimnul. Až při prohlídce fotografií jsem zjistil, že měla pravdu. Oči měla kalné. I přes svůj hendikep dokázala vystopovat mojí nástrahu. Možná napomohl lososí olej, kterým dipuji gumové nástrahy pro zvýšení atraktivnosti.  Odpoledne jsem se vydal autem do vesnice nakoupit si nějaké potraviny. Vesnička malá. Moc místních v ní nežije. Spíš chalupáři a chataři.  Krámek s potravinami je v jedné budově s hospodou.

Byl jsem jediný návštěvník. Nákupní košíky zde nevedou a co chcete, si musíte říct a prodavačka vám to snese ke kase. Pro mne trochu nezvyklí způsob nakupování, ale něco k jídlu se tu přeci jen našlo.  Při odchodu mě napadlo zeptat se v hospodě, jestli vaří. Bohužel, jen utopence a hermelín. Ani točenou kofolu neměli a tak jsem raději jel zpátky.  Abych zvýšil šance na ulovení jesetera, vzal jsem si k vodě pytlík s halibutími peletami a začal s vnaděním.  Neznám tuto vodu, ale třeba to pomůže. Tentokrát jsem prošel větší kus břehu a vyzkoušel přívlač i dál od mého místa. Ryby braly všude.  Pohádka, která neměla konce. Ryby bojovné, pěkně rostlé. Škoda jen že siveni neměli svůj zásnubní šat a nebyli vybarvení jako ve tření.  Po dvou dnech jsem neprochytal víc jak 50m břehu.  V podvečer jsem se rozhodl vypravit k hrázi.  Ta je určena jen pro lov na umělou mušku, nebo přívlač. V rohu u hráze stojí vrba a pod jejími větvemi jsem zahlédl pstruha, kterého jsem odhadoval minimálně na 50cm.  Do setmění jsem tu chytil několik pěkných ryb přes 40cm.  Večerní sběry přímo vybízeli k tomu, zachytat si s muškařskou udicí, a tak dřív než jsem si šel lehnout, sestavil jsem muškařský prut, nandal naviják s pod hladinovou šňůrou a dovázal černé vivy s oranžovým tipem a zeleným holografickým kroužkováním.  Černá, ale přitom dráždivá muška.  Plastový zlatý korálek aby mušky neklesaly příliš rychle ke dnu a pohybovaly se těsně pod hladinou.

Středa

Budík mě tahá z postele v 5,30 .  Rychlá ranní hygiena a už si navlékám přívlačovou vestu přes bundu, do ruky beru muškařskou a přívlačovou udici, do druhé tašku s muškařinu a vyrážím k vodě. Nedalo mi znovu vyzkoušet pláž a místa kde jsem chytal prvé dva dny. Ryby tu berou pořád, i když se voda za dva dny ohřála o čtyři stupně. Láká mě to ale na hráz a tak se balím a přemisťuji. V rohu je však už parta vláčkařů a po hladině pluje belly boat.  Chvilku sedím na dřevěné lavičce v rohu a pozoruji rybáře, jak si užívají rybařiny. Tahají rybu za rybou snad na každé nahození. Vítr fouká k hrázi a ryby si tady daly dostaveníčko.  Nejprve beru vláčecí prut, ale na oranžovou nymfu tahám méně ryb než oni, ani zelený ráček neboduje.  Sleduji, na co chytají. Bílé smáčky kolem 5cm na klasické kulaté odhadem 2g hlavičce. Jde jim to skvěle a je vidět že si užívají dne. Rybáři na belly boatu to tolik nejde. Chytá na oranžové nymfy a snaží se prochytávat dno. Ryby se ale drží podle mne ve sloupci. 

Ryba ale také chytá, jen jich má méně na udici.  Stěhuji se na hráz vedle stavidla. Kolem přepadu se ryby drží a hned na první nahození zasekávám štiku. Paráda.  Zaseklá pěkně za kraj, tak mě ani nepřipravila o nástrahu. Zkouším zelené ráčky a během chvíle mám na prutu těžší rybu, která se chová úplně jinak.  Nejprve jsem to tipoval na pěkného okouna, ale zelenočerné tělo naznačuje, že jde o candáta.  I když by si ho mohl nechat, daruji mu život. Udělal mi velikou radost. Střídám mušku s přívlačí. Na přívlač se tady dost trhá. Jak se včas nezvedne nástraha ode dna ve chvíli, kdy se dostane ke hraně, kde začínají dlaždice, které lemují hráz, je po nástraze. S muškami je to lepší. Vody je tu dost a na mušky pěkně reagují duháci.  Kolem mne jezdí krásné ryby s hřbety, které se ve slunečním svitu zdají jako zlaté. Jednoho tohoto zlatého duháka dostávám na prut. Krásně mi zapózoval před objektivem. Mušku mu vypínám z pusy hned ve vodě a majestátně odplouvá. Když tu byl jeden candát, napadá mě, že by jich tu mělo být víc a tak nandávám velkého zeleného 7cm dlouhého smáčka a nechávám padnout nástrahu až na dno a snažím se s ní dělat skoky přímo nade dnem.  Mezi jednotlivými skoky nechávám pauzu. Další skok se ale jeví jako vázka, ale jen na chvilku. Ryba se dává do pohybu a škube hlavou. Druhý candát na prutu. Tím vzbuzuji zájem ostatních rybářů, ale ti dál jedou svojí taktiku a tahají jednoho sivena za druhým.  Je po poledni a tak se jdu občerstvit a dát si guláš ze zvěřiny.

Výborný. Cena 60Kč , porce jak pro dva chlapy, hodně masa, ke guláši nakrájená cibule a ošatka s chlebem.  Dalo to práci, než jsem všechno snědl a přejedený se odvalil zpátky k hrázi. Tady mě rybaření zaujalo. Už jen proto, že jsem tu dokázal chytit víc druhů ryb. S muškařskou udicí se tu dalo dobře nahazovat, za sebou jsem měl volný prostor a mohl si dovolit nahodit mušky do větší vzdálenosti a propátrat větší sloupec vody. Prošel sem celou hráz, druhá strana byla mělčí a bylo vidět až na dno. V rohu byly traviny a kamenité dno. Mušky se nesměly pouštět příliš ke dnu a bylo, je třeba rychleji oživovat. Sivenům to nevadilo. Byli i tady a hlavně se tu drželi duháci. Černé mušky jsem vyměnil za olivové vzory a záběrů bylo mnohem víc. Na přívlačový prut jsem navázal 2g hlavičku s větším háčkem a použil 7cm smáčky Relax bílé barvy. Mohlo by se zdát, že je to na pstruhy příliš velká nástraha, ale dobírali jí velice pěkně a jevili o ní zájem. Napadlo mě nandat tedy vyměnit koncovou olivovou mušku za bílého strýmra . Velice dobrá volba. Byl těžší a mohl jsem s ním rychleji prozkoumat i hlubší partie. Možná by se lépe hodila jiná šňůra než pod hladinová, ale záběrů bylo hodně a nebylo třeba změny.  Celodenní muškaření a přívlač mě poměrně vyčerpala a tak jsem se rozhodl si odpočinout u prutů nastražených na položenou. Vrátil jsem se do chaty, sestavil stojan na pruty s hlásiči, navázal průběžné sestavy na feederové pruty, udělal montáže, abych mohl stražit halibut peletu mimo háček a vyrazil na pláž.  Ve fotoaparátu jsem měl u spousty fotek a bylo třeba je trochu probrat.  Znovu jsem si lovné místo provnadil peletami a nahodil pruty do míst, kam jsem už třetí den předkládal rybám chuťovky.  Během deseti minut přišel první záběr a povodil jsem si na prutu šupináče 59cm.         

Začátek pěkný, ale dalších záběrů jsem se během hodiny, kdy jsem mazal nepovedené fotky, nedočkal. Mírné potahy byly, pelety z přívěsů mizely, ale ryba žádná. Usoudil jsem, že je třeba použít jiné zarážky. Pohled na rybáře vláčícího vedle mne rybu za rybou mě nenechal dlouho sedět u prutů ve stojanu a znovu jsem vyměnil vybavení. Večeři jsem si připravil sám. Chléb, máslo se šunkou, vysočina, banán a jablečný mošt.  Na hráz jsem dorazil už skoro pozdě. Večerní sběr jsem, dá se říci, propásnul.  S jedním sivenem na mušce jsem stačil ukojit svojí vášeň a vrhnul se na přívlač s myšlenkou lovu candátů. Místo candátů najeli k hrázi jeseteři. Jezdili přímo po dlaždicích a hledali něco dobrého.  Byl to zajímavý pohled na krásné ryby, které měly kolem 130cm.  Rychle se stmívalo. Několikrát jsem jesetera na přívlač chytil a tak jsem nandal oranžovou nymfu od Berley která je navoněná a poslal nymfu na dlaždice.  Zaujala. Fungovalo to i zde, ale podcenil jsem vybavení. Rybu jsem sice na háčku měl, ale ta to asi nevěděla. Jezdila dál při břehu, ale že by jevila známky zdolávání, se říci nedá. Spíš já byl nucen za ní chodit po hrázi a tak když se mi ryba asi po deseti minutách turistického pochodu po dlaždicích vypnula, byl jsem i rád. Ke břehu najeli i kapři. Jednoho jsem zřejmě při oživování zasekl do ocasní ploutve. Rychle vyrazil a zbavil se tak mého háčku.  Setmělo se, candáti na nástrahy u dna nereagovali a po několika utržených nástrahách jsem to vzdal a šel zpět do chaty. Cestou probírám s rybáři jejich úspěchy. Kapři pořád moc nejdou. Čas od času se nějaký povede, ale není to ono.  Většina záběrů a úlovků přichází v noci.  Je ale znát, že slunce, které celý den pálilo, vodu zase o nějaký ten stupínek ohřálo. Na chatě rozbaluji vázání a dovazuji několik olivových mušek. Vše mám, nic mi nechybí.

Čtvrtek

Ráno přemýšlím čemu se věnovat. Ruce mě sice už celodenního muškaření a vláčení bolí, ale znovu volím raději aktivní způsob. K vodě si beru pytlík s peletami, abych si místo nakrmil.  Moje cedule s rezervací je však fuč a na mém místě sedí rybáři.  No tak to je trochu rána pod pás. Pěkně jsem jim to tu rozkmil. Jdu se zeptat správcové. Ta v domnění že budu jen vláčet, moje místo nabídla jiným. Rybáři tu mají být do pátku.   To že si vnadím, si neuvědomila. Nechávám je na mém místě a jdu vláčet na hráz. Ostatní rybáři mě tu už znají a jak jdu okolo, zvou mě na slivovičku, na kávu, na pivo, na kořalku.  Dát si s každým na hráz bych rozhodně střízlivý nedošel. Ještě že nepiju.  Na navázané olovové mušky berou ryby skoro na každé nahození. Někdy ale mám co dělat udržet vášeň v klidu a počkat si až na to správné zatažení za šňůru. Je to prostě paráda když člověk cítí záběry a potažení za šňůru v konečcích prstů. Každé cuknutí. Nervozita stoupá. Někdy přichází celá série planých drbanců  a třeba až na pátý pokus přichází ten pravý.  Kdo chce ochutnat tento způsob lovu, musí ho vyzkoušet. To se těžko popisuje, ale jsem rád, že jsem se k mušce zase vrátil.  Má to prostě svoje kouzlo. Na přívlač žádná sláva. Nástrahy co se rybám tady včera tak líbili, se jim dnes vůbec nelíbí. Že by se za pár dní tak proflákly a ryby se poučily? Nevím, ale ryby tu jsou a na mušky reagují senzačně. 

Právě pro tyto chvíle je dobré umět oba způsoby a vyzkoušet který je pro danou chvíli lepší. Každý způsob je trochu jiný a každý má své.  Někdy je třeba vést nástrahu velice pomalu ve sloupci a to lze dokázat pouze se sbirem, nebo použít plovoucí hlavičky a prodloužený návazec. Ladného pohybu mušky se ale na přívlačovém prutu těžko dociluje.  Na to je vhodnější muškařské vybavení. O tom není pochyb. Znovu jsem zahlédl velikého duháka pod korunou vrby. Ten tu bydlí.  Toho tak ošálit. Za muškou mi několikrát vyjel. Jednou jsem ho snad měl i chvilku na háčku, ale do očí jsem se mu podívat ještě čest neměl.  Posílám pod větve olivovou gumovou nymfu na  jigové marmyšce. Bohužel hned při prvním zatažení váznu a tahám z vody chuchvalec vlasců a několik větví. Je neskutečné co 0,12 Raptor dokáže vytáhnout z vody. Ve spletí větví je i stříbrná plandavka velikost O. Plandavky tady rybáři k přívlači používají často. Toho jsem si všimnul. Dokážou s ní nahodit na velikou vzdálenost a prochytat tím velkou část revíru.

Ukládám si jí do krabičky. Vypadá, že ve vodě není dlouho. Žádné známky rezu. Bude se hodit. Jistě jí také vyzkouším.  Vít foukal příznivý a vlnky šplouchali o hráz. Slunce vytáhlo kapry k hladině. Z hráze to byl krásný pohled na celá hejna kaprů a amurů. Ryby se vyhřívaly a nejevily o nástrahy na dně zájem.  Večer by ale už mohly brát.  Překvapilo mě, jak během jednoho dne propuklo tření cejnů.  Včera nic, dneska námluvy v plném proudu. Několik cejnů jsem i během dne na olivové mušky chytil. Hlavou mi proběhla myšlenka na rybářské závody. Ty se tu pořádají jak v přívlači, tak i v mušce a musejí být vážně skvělé.  Stačí si prohlédnout internetové stránky a výsledky závodů.  Přes osm stovek úlovků za jeden závod.  Neskutečné. Také se tu vysazuje veliké množství ryb.  S tím jsem se nikde jinde nesetkal.  Přitom jednodenní cena povolenky není vůbec nijak závratná. Ba naopak bych řekl podprůměrná. Dvě stě padesát korun na den si rybář zaplatí i na revírech které rozhodně nejsou tak pěkně zarybněné.   Je poledne a čas na oběd. Balím věci a jdu k chatce. Je třeba doplnit potraviny a tak jedu znovu do vesnice na nákup. Je tu jiná prodavačka. I ta mi s ochotou snáší, co mi padne do oka.   Cestou zpět si fotím rozkvetlé stromy a okolní přírodu. V hlavní chatě si dávám klobásu a jdu na obchůzku kolem celého revíru. Jednu stranu a hráz už znám. Na druhé jsem ještě nebyl. Jsou tu rybáři už od pondělí a tak jsem se chtěl dozvědět, jak jim rybaření jde a jaké mají úlovky.  Pár informací se vždycky hodí. 

Na druhé straně je vytvořeno několik míst kde je možné postavit bivaky.  Je tu zřejmě parta kaprařů kteří se znají.  U jednoho z nich se zastavuji na kus řeči.  Na sýr se chytají jeseteři. První den jich prý vytáhli patnáct. Povedl se jim i jeseter 160cm.  Na boilie kapr 102 cm, spousta menších. Tak je vidět že ryby už jsou při chuti. Dobrý signál vyzkoušet večer položenou.  Obdivuji jejich kapří kuchyni. Spousty druhů nadopovaných kuliček všech možných příchutí a barev.  V tom musí být tisíce korun. Některé chuťovky před nastražením máčí několik hodin ve vodě, jiné při nastražení kombinují a seřezávají, nastavují.  Je to alchymie. Ale výsledky mají. Přeji hodně úspěchů a pokračuji v obchůzce. I tady se třou cejni a je vidět duháky kolem břehů. Na pěšině se vyhřívala ještěrka. Nádherně zelená. Vyplašil jsem jí, aniž bych si jí stačil vyfotit. Vyběhla ale na větev keře a z ní mě pozorovala. Rychle jsem rozbalil fotoaparát a snažil se k ní dostat na co nejkratší vzdálenost. Zapózovala nádherně.  Z takové fotky jsem měl velikou radost.  Cestou jsem si pořídil ještě několik panoramatických fotografií. U chatky beru stojan a feedery a jdu si chvilku sednout vedle kolegů ze Žiliny, kteří stále byli na mém místě.  Jeden tu měl sebou i manželku a malého chlapečka. 

Druhý si šel zdřímnout do chaty a tak sedám vedle a nahazuji. Nastražuji pelety. Moje pruty leží, jako kdybych ani nic nenastražil a kolega přitom tahá rybu za rybou.  Na prutu průběžná montáž s krmítkem, návazec zhruba 20 cm a na háček straží rohlíkové boilie Protein červené barvy. Jen žasnu, jak mu přichází záběr za záběrem a tahá kapry a jesetery jako na běžícím pásu.  Zázračné krmení.  Pokouším zjistit v čem je ta magická síla. Nejprve nechce prozradit, ale dává mi dobrou nápovědu a tak koukám na ingredience u kolegy, který podřimuje v chatce a má je postavené kolem kýblu s krmením.  Nabídku abych taky vyzkoušel, nemohu odmítnout.  Záběry přichází v době, kdy se snažím dopnout vlasec u druhého prutu. Jízda jak má být a na prutu kapr. S feederovými udicemi se s ním peru pěknou chvilku. Ještě že vedle mě už nikdo jiný není.  Deset minut se přetahuji s krásným šupináčem.  Mezitím kolega s dítětem balí a odjíždí a přichází jeho kolega. S úsměvem na tváři kouká na moje feederové udice. Je mi jasné co si myslí: Co tu chceš chlapečku s takovými proutky.  Má pravdu. Na velké ryby je vlasec 0,18 a feeder medium málo.  Ryba se zvládnout dá, ale během zdolávání z ní rybář vytáhne veškerou sílu a unaví jí k smrti. A to i sám sebe.  Ještě nemám ani kapra venku a přichází jízda na druhý prut.   Vyzívám kolegu, zda si nechce vyzkoušet zdolávání na feeder. Mám sice kličky na druhou stranu, ale zdolávání mu nedělá problém. Je vidět že jde o zkušeného rybáře, umí pracovat s brzdou a má v ruce cit.

Čtvrt hodinky trvá, než přivádí ke břehu pěkného jesetera.  Mezi tím já pouštím svého kapra a fotím si nádhernou rybu.  Jesetera pouštíme společně. Seznámení nám netrvalo příliš dlouho. Podanou ruku přijímám.  Ještě ten večer mi Ríša prozrazuje část své alchymie. Tu však raději zveřejňovat nebudu, jelikož pokud by ryby braly i jinde tak jako tady, byly by svazové vody velice rychle prázdné.  Musím uznat, že v tom co Ríša umí je kus života a zkoumání.  Já svoje pruty raději balím a snažím se pochytit, co se dá od učitele. Ten chytá na jeden prut a i s ním má dost práce. Záběry přicházejí snad do pěti minut.   Jednoduchá sestava s krmítkem v něm magická směs a na háčku pufa . Vše je vlastně jako by srkačka , jen sestava je průběžná pro případ kdyby se ryba utrhla, aby netahala krmítko za sebou.  Krátký návazec, malý háček.  Nic složitého, krmná směs s dostupných a laciných složek.  Neskutečně jednoduché, přitom tak účinné.  Problém vidím jen v závisti ostatních rybářů. Pokud jeden tahá rybu za rybou a ti okolo ne je to deprimující.  Ríša je obchodník s kořením. Taková malá nápověda.  Probíráme spolu život a ryby a čas šíleně rychle ubíhá.  Málem bychom propásnuli zatmění měsíce.  Rychle běžím do chaty pro foťák. Na měsíc je lepší Fujina , má větší přiblížení. Richard mi vypráví o revírech na Slovensku a o jejich předpisech. To že mají zahájení na stojatých vodách, jsem netušil.   Ani Richard nechytá rád v noci a tak balíme s tím, že se ráno sejdeme na stejném místě.

Pátek

Nemůžu ani dospat. Budím se už ve 4 hodiny.  Za oknem ptačí koncert. Tolik různých zvuků najednou jsem snad ještě nikde neslyšel.  Nádhera.  Budíka mám na 5,30. Ještě chvilku dřímnu a už je tu vyzvánění co mě tahá ven z pelechu.  Ve chvatu rozbaluji kaprové děličky, vážu montáže a se základním vybavením peláším na pláž.  Chudáci kapraři.  Co toho člověk musí táhnout. Stojan, sedačku, krmení a spoustu dalšího vybavení.  Zlatá muška, nebo přívlač.  Ale i tento způsob lovu má svoje kouzlo. Richard už táhne z vody rybu. Přišel pět minut přede mnou, ještě nedokouřil ani první ranní cigaretu.  Stavím stojan pár metrů vedle.  To kouzelné krmení mám připravené a tak s nadějí namačkávám směs do krmítka a nahazuji.  Chystám druhý prut, ale hlásič už ječí jako pominutý. Brzdu jsem si seřídil, tak překlápím volnoběžku a jemně přisekávám. Také nemám žádný velký hák a mám strach, aby se těžká ryba nevyřízla.  Brzda se protáčí.  Ještě brzdím cívku navijáku i prsty. Saturnu mám silnou. Tuším 0,28mm , možná i 0,30mm. Pro mne kotevní lano. Opírám se do prutu, snažím se rybu dobrzdit, ale jede pořád, konečně jí alespoň obracím. 

Ríša mě s úsměvem pozoruje.  Krásné ráno.  S rybou se přetahuji dobrých 15 minut. Už vím, že je to pěkný kapr a nechci ho v poslední fázi zdolávání ztratit. Už se zdá, že má dost, ale najednou se otočí a zase si to peláší od břehu.  Nohy se mi klepou jako úplnému začátečníkovi. Takovou pěknou rybu už bych nechtěl ztratit.  Ríša připravuje podběrák. Teď už půjde.  Kapr končí v podběráku a já mám ohromnou radost.  To už Richard má můj fotoaparát v ruce a fotí. Ani mu nemusím říkat, co má dělat. Má fotoaparát a tak asi ví co je třeba. Gratuluje mi k úspěchu a já ho poplácávám po ramenech. Jen díky jemu jsem si mohl vytáhnout takovou pěknou rybu. Díky jeho krmení a radám. Nevím. Mít tam halibut peletu, čekal bych rozhodně déle. Kapr má krásných 88cm. Váhu mám v tašce v chatě, ale na nějaké hodnoty nehraju. Je to prostě nádherná ryba, která mi přinesla uspokojení a radost. 

Kapra beru i s podložkou a ve vodě ho pouštím.  Je to skvělý pocit. Chvilku si užívám toho krásného pocitu.  Až Ríša mě vybízí, že bych mohl aspoň jeden prut nahodit a tak ten co jsem ještě nestačil, nahazuji do stejných míst.  Než ho dám do stojanu, má jízdu Richard. Chystám si fotoaparát na fotečky kaprů, ale dřív než je ryba u břehu, mám jízdu i já. Ve stejném duchu proběhlo celé ráno. Druhý prut nemělo cenu nahazovat. Krásné ryby vše nad 50cm, některé kolem 70cm. Ríšovi se ozval žlučník a tak jde si znovu lehnout. Krmeního mám ale dost a tak konečně nahazuji i druhý prut.  Během chvilky zasekávám rybu, která vyskakuje nad hladinu. Z počátku se mi to jevilo jako výskok velkého pstruha, ale byl to jeseter, před podběrákem se mi vypíná.  Nandávám krmení do krmítka a už ječí hlásič u druhého prutu. Tentokrát jesetera zdolávám bez potíží.  Má 102cm.  Nemám ani čas si prohlédnout co jsem vlastně nafotil. Jesetery sibiřské už jsem chytal i v Letkově, ale tady se mi podařilo chytit i jesetera ruského. Je krásně zbarvený a na hřbetě má jedno srdíčko za druhým.  Nádhera.  V poledne záběry ustávají.  Krmení dochází. 

Dávám tedy peletu mimo háček a nahazuji jen tak. Jako bych nástrahu hodil na pole. Je mrtvo.  V hlavní budově prodávají krmení a tak kupuji kyblík a krabičku rohlíkového boilie. Bez Ríšova posilovače a ingrediencí v krmení ryby neberou. Jen co mi Ríša nasypal do kýble ty patřičné přísady, znovu ryby berou. Nemůžu to pochopit. Vždyť to není zas tak veliká změna.  Že to bude tak markantní rozdíl, bych nikdy netušil.  Svojí roli bude mít i dávkování.  Richard podle mě nasypal do mého víc, než měl a najednou bylo méně záběrů. Na zbytek starého to bralo stále stejně.  Před polednem dorazil ze Žiliny zpět i kamarád co nás včera opustil.  Měl směs ze stejných ingrediencí, jen míchanou v jiných poměrech a ten se trefil úplně senzačně.  V poledne nás Richard pozval všechny k obědu. Měl kopec bramborového salátu, pečené maso, řízky, uzené, masovou sekanou.  Ke stolu s námi sedla i paní správcová. Bezvadná hostina.  Kolegové z Žiliny si domluvili na odpoledne dvouhodinový závod. Mně se do závodu nechtělo. Chtěl jsem si trochu zafotit a tak jsem dělal rozhodčího.  Závod skončil nerozhodně 4:4. Ryby jsme neměřili. Počítali se jen kusy.  Odpoledne se ryby držely u hladiny a moc se jim brát nechtělo i přes to se ulovit daly.  Až mi bylo líto, že tito pánové v doprovodu mladé paní a dítěte odjíždějí.  Rozloučil jsem se se všemi a najednou bylo u vody nějak pusto. Kaprů jsem měl už nachytáno dost a tak jsem vyměnil kaprové pruty zpět za muškařskou udici. Večerní sběr ryb byl fascinující.  Suchá muška jim ale nic moc neříkala a olivové nymfy tažené pod hladinou byla asi nejlepší volba. Do tmy jsem si užil jak na nějakém chovném revíru.  O žádnou mušku jsem během dne nepřišel a tak ani nebylo třeba dovazovat. Návazec jsem dělal z 0,20mm vlasce Raptor .

Sobota

Budíka jsem si na ráno už neřídil. Za těch několik dní jsem byl z rybolovu totálně vyčerpaný. Jen jsem si uvědomil, že stárnu a že už nevydržím to co před léty.  Ono 15 hodin denně na rybách dá tělu zabrat.  Kolem 7 hodiny jsem vykouknul z okna. Venku poprchávalo, ochladilo se a obloha byla zatažená.  Vcelku veliká změna počasí. Tlak musel jít hodně dolů.  Zajímalo mě, co to asi udělalo s rybami. I když už mě všechno bolelo, nedalo mi to se jít projít k hrázi.  Na přívlač pod stromem žádný kontakt. Po deseti nahozeních jsem poslal pod strom lury. Několik drbanců , ale ryba mušku nedobrala. Zvednul se vítr, který hnal vlny k hrázi. Ryby by tu tedy měly být.  Přesunul jsem se na hráz v domnění, že vyškolím nějakého candáta, ale riskoval jsem příliš a hned několik nástrah za sebou jsem nechal na hraně hráze. Pstruzi na nástrahy u dna nereagovali. Nohy mě bolely a tak jsem se vrátil zpět do rohu přehrady, kde byla dřevěná lavička. Rozbalil jsem mušák a nahazoval v sedě na kratší vzdálenost.  Konečně duhák.

Nebyl to žádný obr, ale mušku dobral pěkně hned na první pokus.  A mojí povolenku jsem si mohl ponechat dvanáct pstruhů.  Devět jsem jich už měl v mrazáku. Rozhodl jsem se dochytat zbylé tři a usoudil jsem, že bude lepší vyrazit na cestu už v sobotu, když nebude veliký provoz.  Tři siveny jsem měl během čtvrt hodinky.  Vykuchané a očištěné jsem je přidal k ostatním a pustil jsem se do balení.  Kupodivu mi to šlo velice pěkně. Auto jsem si přistavil k chatě.  Stejně na víkendový lov přijelo spousta nových rybářů a břehy byly plné.  To není nic pro mne. Nanosil jsem věci do auta, poklidil v chatě, odnesl odpadky, zametl, vrátil klíče od sprchy a chaty, vrátil povolenku a rozloučil se s paní správcovou.  Škoda že manželé Šlesingerovi, kteří se o přehradu starají, nebyli na přehradě. Těm patřil můj veliký dík za tak krásný týden a hlavně uznání za to, že vytvořili pro rybáře místo, kde si můžou splnit své životní sny a užít si rybaření jako málo kde jinde.  Na navigaci jsem zmáčknul tlačítko „domů“ a vyrazil.  V sobotu odpoledne byly cesty skoro prázdné.  Na dálnici nebylo ani moc kamionů a jelo se parádně.  Zvládl jsem to bez potíží. Celou cestu jsem absolvoval na jednu nádrž a průměrná spotřeba mi vyšla na šest litrů.  Na mojí stařičkou Feldičku krásný výkon.  

Od Berouna mě sice už pálila kontrolka do očí, ale dojel jsem v pohodě.  I cesta mi dala pěkně zabrat. Obloha se zatáhla a začalo pršet.  Měl jsem to vypočtené úplně přesně.  Věci jsem vynosil domů a zajel za matkou, aby věděla, že jsem dorazil v pořádku domů.  Hned jsem se pustil do stahování fotografií. Mezi tím jsem stačil vyprat, uvařit si večeři a vše uklidit. Máma mi přinesla kuřátko s bramborem a společně jsme sedli k monitoru a začali prohlížet fotografie, které jsem přivezl. Bylo jich na 3500, ale spousta je takových, kdy jsem se snažil zachytit rybu při souboji. Některé řadím mezi své nejlepší a jsem nakonec rád, že jsem se vydal na ryby přes celou republiku. Na Jestřabicích jsem nikoho ze svého kraje nepotkal. Tento revír hojně navštěvují rybáři z Moravy, ale i ze Slovenska. Na hranice to není daleko. Úlovky jsem nepočítal, ale bylo jich stovky a můžu takovou dovolenou z klidem přirovnat k zahraniční výpravě, která by vyšla na mnohem víc peněz. Na peníze se ale zážitky přepočítávat nedají. Jsem rád, že jsem jel a že mám na co vzpomínat.  Přehrada je v krásném prostředí.  Zázemí je velice pěkné a hlavně ryb tam mají spousty a i ty trofejní. Nezbývá než takové místo doporučit. Odpočinku si tu ale neužijete. Rybařina je prostě dřina

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 0x:

Reklama