Švédsko 2. díl

Zveřejněno: 11.5.2019 v 07:00 , Autor: Ivo Novák Země: Švédsko Revír: Ockesjön-Kvitsleströmmarnas , 5 Kč od 1 čtenářů

Švédsko 2. díl

Užijete si pohody na Dammanu u vody

Kapitoly článku

Všem těm, kteří si potrpí na maličkostech, a pravopisu se předem omlouvám za to, že jsem nenašel možnost jak napsat na klávesnici písmeno a s kroužkem v názvu řeky.

Švédsko je nádherná země. Ráz krajiny je úchvatný. Kdo se vydal jednou do těchto končin, touží se sem vrátit a prožít znova pohodové chvíle. Je to zvláštní pocit, když se člověk dostane do míst, kde jsou stromy obrostlé lišejníky, zakopává o křemenáče a prodírá se kobercem plným borůvčí, brusinek a vřesu. Stačí se shýbnout k zemi a natrhat si během chvilky hrst borůvek velkých jako palec, rozhlédnout se kolem sebe a posbírat tašku hub na večeři. Na stezce kolem řeky přelézá stromy, které páni bobři svými zuby během noci pokáceli, na mýtině pozoruje losici s mládětem, jak se pase a cestou k chatě potká tetřevy na prašné cestě. Divoké husy mu brázdí po obloze nad hlavou. Připadá si prostě jako v ráji. Kde se dá tento pocit klidu a absolutní pohody zažít u nás? Já nevím, nenašel jsem takové místo a tak když mi Jirka nabídl, jestli nechci jed si zarybařit do Švédska, byl jsem hned pro. Nepreferuji organizované výpravy do míst, kde se to rybáři těšící se na kus masa jenom hemží. Mám rád soukromí a klid i za cenu že budu chytat na méně frekventovaných místech, kde je ulovení domácí divoké ryby mnohem složitější než jen nahodit strýmr na vysazeného hladového duháka. K rybářské dovolené jistě ryby patří. To že ve Švédsku se ryby musí hledat a že nečíhají trofejní kusy za každým kamenem dobře vím a ten kdo odjíždí do těchto končin s tímto vědomím, bude vždy spokojen. Komu nevadí chladnější počasí, je připraven na déšť a umí improvizovat podle podmínek, které zrovna na daném revíru panují, si na rybu sáhne. Tak trochu obdivuji trpělivost některých rybářů, kteří do Švédska odjíždějí s vidinou toho, že si uloví pětikilového pstruha, nebo metrovou štiku a vše podřídí jedinému cíli. Bičují vodu a čekají na svojí chvíli. Neznám ten pocit, musí být úchvatné mít takovou rybu na prutu, ale osobně raději volím cestu lovu jakékoli ryby hlavně, když si zachytám. Ta velká také může přijít, a když vyhraje souboj nad rybářem, beru to jako rybářskou daň za to, že jsem zvolil jinou cestu. Ten pocit vzrušení mám také možnost prožít, i když rybu třeba ani nezahlédnu.

   Za cíl výpravy byl vybrán úsek řeky Damman kterou v této době táhnou jezerní pstruzi se třít do horních partií revíru. Trdliště jsou hájena a vyznačena na mapě. Tam rybář s prutem nemá přístup. Rybaření je povoleno jen do konce srpna.

Odjezd byl naplánován na 7. srpna. Ubytování bylo předem domluvené ve středisku Graftavallen které slouží v zimním období pro lyžaře a vyznavače zimních sportů. Proč právě tam a ne někde v rybářském kempu u vody? To byla i moje otázka. Odpověď ale byla jednoduchá. Za čtrnáctidenní ubytování jsme platili za celou chatu, kde by se vyspalo osm lidí a která byla komfortně vybavená jenom třetinovou cenu. To je obrovská finanční úspora. Byl to velice dobrý tah a těm, kteří se chystají sami vydat do Švédska tento postup doporučuji. Vyplatí se vyhledat si nabídky ubytování přímo na místě, a kdo umí anglicky alespoň nějaké základy, dokáže se domluvit a ubytování si zajistit telefonicky či přes email. Přes cestovní kanceláře je to sice jednodušší, ale přirazí si částku, při které se rybáři protočí panenky. Značnou úsporou je i ignorovat navigaci v automobilu, která vás jistě povede k některému trajektu a vyrazit na cestu do Švédska přes Dánsko. Je to o nějakou tu stovku kilometrů delší, ale poplatky za přejezd přes mosty je mnohem nižší. Za ušetřené peníze za ubytování a trajekt máte skoro na další cestu. Švédové jsou sdílní lidé, příjemní a k našinci se chovají velice přívětivě. Vyzařuje z nich pohoda. Obrovskou výhodou je, pokud jsou všichni účastníci řidiči a během cesty se mohou střídat za volantem. Cesta do cíle určení se vždy zdá delší než ta zpět, ale v pohodlném autě s klimatizací utekla velice dobře. Několik zastávek na protažení a posilnění, nějaké to cigárko a po 36 hodinách jsme byli na místě. Dva tisíce dvě stě kilometrů bylo za námi. Nejsem zvyklí na takové cestování. Nejhorší na přejezd je Německo. I když člověk jede celou dobu po dálnici, musí být neustále ve střehu a proplétat se šňůrami aut. Čas od času se dálnice prostě ucpe. Mně jsme projížděli Německem v noci. Také dobrá volba. Byl menší provoz a kolonám jsme se tak vyhnuli. V Dánsku je to lepší a ve Švédsku už je to paráda. Když tři hodiny nepotká auto je to podezřelé, ale stává se to.  Určitě se vyplatí sledovat značky kolem silnice a dodržovat silniční pravidla. Radary jsou snad v každé vesnici. Většinou jsou označené dopravní značkou, ale našli se i bez značení. Po koláčích, které vzala na cestu Lucka, se jen zaprášilo. Zmizely i klobásky a šiška salámu. Potraviny na celých čtrnáct dní pobytu jsme si vezli sebou. Zavazadlový prostor byl naplněný k prasknutí. Nemít na střeše velkou rakev kde byla uložená rybařina,belly boaty,brodící kalhoty a různé drobnosti asi bychom se do auta nevešli. Vezli se masové konzervy, těstoviny, polévky, rýže, čočka, salámy, brambory, vejce, mléko, nějaké ty mlsky a největší prostor zabíral asi chléb. Zabalený v plátnu, uložený v krabicích hned po příjezdu putoval do mrazáku a musím uznat, že i při cestě zpět byl pořád dobrý. To dokáže snad jen český chléb. Mně jsme vsadili na Kladenský a nezklamal.  Vrchní kůrka byla sice jen pro ty, kdo měli dobré zuby, ale co by člověk chtěl od 14 dnů starého chleba.

Při cestě je důležité sledovat stav paliva v autě, a pokud je to možné raději ho častěji doplňovat. Ve Švédsku jsou pumpy daleko od sebe a většina je ve večerních hodinách zavřená. Fungují sice jako samoobsluhy, ale některé prostě naše platební karty odmítají a za hotové koupíte palivo až ráno, nebo pokud se vyznáte v obsluze automatu. Nám se to nedařilo a tak jsme využívali služeb těch pump, které byly s obsluhou. Cena nafty je o nějakou tu korunu vyšší než u nás, ale není to žádná velká rána. 

Povolenky k rybolovu na jeden týden jsme si zakoupili přímo u správcové areálu při přebírání klíčů od chaty. Na seznámení s řekou Damman by to mělo stačit. Druhý týden jsme chtěli věnovat rybolovu na sousedním revíru. Do revíru patřilo i několik jezer, které nám paní správcová zakroužkovala aby jsme náhodou nevyrazili někam, kde to není povolené. Mapka, kterou jsme k povolence dostali, nebyla zrovna příliš zdařilá. Každá strana v jiném měřítku. Chvilku nám trvalo, než jsme se v ní zorientovali. Podstatné věci a místa vhodná k rybaření na ní však vyznačené byly.

Vyložili jsme věci z auta, převlékli se, posilnili a vyrazili na seznámení se s revírem. Sjeli jsme k mostu a vydali se směrem na Bydalen. Pěkné místo bylo přímo pod mostem. Řeka se tu zužovala a byl zde hlubší úsek. Až do Bydalenu byla řeka peřejnatá a rychlá. Další pěkné místo, kde bych čekal, že narazím na pěknou rybu, byl až na okraji Bydalenu kde byla dřevěná lávka přes řeku. Nebyl tu takový proud a hloubka že se pořád dalo brodit. Pod dalším mostem byla veliká hluboká jáma, kde by byla také šance sáhnout si na rybu. Tento úsek navštěvují hodně místní, kteří se nechtějí potácet kamenitým dnem řeky. Auto jsme nechali na půlce cesty mezi Bydalenem  a odbočkou k chatě a rozběhli se po revíru. V tomto úseku jsou samé peřeje a těžko broditelné dno. Spousta velikých kamenů. Byli tu jen menší pstruzi. Na žádného, který by měl přes 30cm jsme nenarazili. Vždy po první rybě ze mě spadne napětí, které sebou nosím k vodě. Mlsně jsem se šoural po asfaltové cestě kolem řeky a vyhlížel hlubší super flek. Ten byl opravdu až u mostu. Na protějším břehu byl rybář zabrozený  v řece a tak jsem si jen sedl na kámen a pozoroval, jak mu to půjde. Nechytl nic a po 10min. sbalil prut, zapálil cigárko a pokynul mi, ať chytám. Slezl jsem po kamenech k vodě, navázal těžší koncovou černou mušku s wolframem, na přívěsy blešivce na zlatých háčcích a hned na první nahození zapřáhnul slušného lipana. V proudu s prutem od Hanáků Czech nymf aftma4, který používám na Vltavu to byla slušná přetahovaná. Rybu jsem si navedl ke břehu, pořídil pár snímků a pustil zpět. Lipan má zde míru 35cm  a pstruh 45. Toho uloveného bych si mohl ponechat, ale putoval zpět. Neměl jsem v úmyslu nějaké ryby brát. U mne mají lipani a pstruzi statut celoročního hájení. Jen jsem si povzdechl, proč nemají tyto míry i ryby u nás na mnohem úživnějších revírech než je tento. V klidnějším tahu za velkým kamenem stáli lipani a můj blešivec se jim velice zamlouval. Stačilo přizvednout mušky ode dna. Během hodiny jsem jich vytáhnul ze stejného místa 6 kousků a byl jsem spokojen. Při čtvrté rybě se kolega na protějším břehu také pustil do chytání a snažil se napodobit můj styl, který možná trochu připomíná lov na nymfy s francouzským návazcem, ale kdo tento styl lovu umí a chytá jak má, řekl by mi, že vodím mušky vodou úplně špatně. Vím to, chytám svým stylem, který mi vyhovuje, a nijak to neřeším.  Chytám na delší vzdálenost, nepoužívám ujímaný vlasec, ale jen obyčejný 0,30mm žluté barvy  8m dlouhý s oranžovým signalizátorem který mám mezi vlascem a návazcem. Ten jsem zvolil z 0,16 a bohatě stačil. Používám vlasec Raptor.Zvyknul jsem si na jeho kvality a považuji ho za dostatečně pevný. I v čisté průzračné vodě rybám nevadilo, že to není čistý fluokarbon , ale jen náhražka. Žlutý vlasec mám napojený na plovoucí muškařskou šňůru, která si svoje už odsloužila. Plní vlastně jen funkci podkladu. Na hladině by už zřejmě neplavala. Svoje si už prožila a takto jsem alespoň pro ni našel uplatnění. Rybář se bez úspěchu vytratil a já vybrodil a šel vyzkoušet jeho místo. Na to mé přišel další s vláčecím prutem a snažil se přesvědčit na woblera nějakého jezerního pstruha který by měl tudy táhnout na tření do horních partií řeky. I na druhé straně byli lipani i několik menších potočáků.I druhý rybář odešel po půl hodině bez ryby a já zůstal pod mostem chvilku sám. Ne na dlouho. Dorazili ostatní a rozmístnili  se po březích okolo. Vašek zkoušel suchou mušku, ale na tu ryby nereagovaly. Ani o strýmry, které zkoušel Jirka, nejevily zájem. Až když ostatní přezbrojili na nymfy, přišly ryby.  Povodil jsem si na prutu 16 ryb a odjížděl od vody spokojený.

K večeři vyla polévka. Po koupeli jsme se sesedli kolem svěráčků  a vázali mušky na další den. V kamenech se přeci jen často vázlo. Kdo chtěl chytat, musel dostat mušky dolů ke dnu a tak po půldenním rybaření přeci jen bylo v krabičce dost zářezů prázdných.

Ráno nás přivítalo zamračené počasí, ale nepršelo. Trochu jsme si pospali a vyrazili na další průzkum až před polednem. Tentokrát jsme vyrazili po proudu řeky směrem na Hallen. Tady už řeka nebyla tak rychlá a peřejnatá. Kdo si vzal polarizační brýle, mohl sledovat několik lipanů přímo pod mostem. Čas od času se na hladině objevilo kolečko od sbírající ryby, ale byly to jen ojedinělé sběry od menších ryb. Vždy je dobré vědět, jak revír vypadá a kde se ryby zdržují. Vyrazili jsme tedy získat informace do rybářského Dammans Campingu. Zde je také možné koupit povolení k lovu. Blížil se konec rybářské sezony na této vodě a kemp byl skoro prázdný. Při prohlídce zdejšího muzea trofejních úlovků člověk jen kulil oči, jaké ryby se dají vlastně ulovit. Ohromní pstruzi. Že by zde neplatily argumenty našich hospodářů, že se ryba dožívá krátkého věku, a proto nelze zvyšovat jeho lovnou míru atd.? Podle mého je třeba dát rybě šanci. Rybáře jsme zde neviděli. Byl zde také most a pod ním pěkné místo i kus po proudu byly pěkné fleky a tak jsme se převlékli do brodících kalhot a začali chytat. Na mne zbyl spodní úsek s dvěmi balvany, za kterými se tvořil vracák  a byla tu větší hloubka. Musel jsem nasadit těžší mušky. Jednoho blešivce jsem ale do sestavy zařadil a právě na něj jsem vyprovokoval k záběru pěkného pstruha. Až doma na fotografiích jsem objevil, že několik červených teček přeci jen po těle měl a tak označení jezerák bylo mylné. Během zdolávání se sešlo na břehu několik rybářů, a sledovali, jak si s rybou poradím. Z vody se jí nechtělo a já se jen třásl strachy, abych si toho fešáka alespoň stačil vyfotit. Jsou to chvíle napětí, když musím jednou rukou zdolávat a druhou rozepínat pouzdro fotoaparátu a snažit se vyndat zrcadlovku ven, nastavit hodnoty a připravit objektiv na patřičnou ohniskovou vzdálenost. Povedlo se a první série snímků byla na paměťové kartě. Několikrát jsem rybu přitáhl k sobě, ale vždy využila proudu a odjela mi několik metrů níže. Podběrák jsem měl na zádech a rozhodl jsem se ho použít. Nechtělo se mu z magnetu, ale zvládl jsem to a rybu podebral. Paráda. Taková ryba potěší. Jen kdyby se jich povedlo chytit víc. Švédové ryby moc nepouští a tak ocenili potleskem to, že jsem tak učinil. Měl jsem velikou radost, i když nešlo o žádného giganta. Jirka i Lucka mi udělali během zdolávání také několik snímků a tak mám pěknou vzpomínku na chvíle rybaření u Dammans Campingu. Objevili jsme zde upoutávku na místní atrakci. Nedaleko byl rybí přechod kde v 8 a v 16 hod kontrolují rybí tah. Nic se neplatí a kdo chce, tak se může přijít podívat, jaké ryby vlastně řekou táhnou. Podle ukazatelů jsme dojeli na místo a nějaká ta hodinka času nám ještě zbývala. Ve stometrovém úseku nad jezem je také zákaz rybolovu a tak jsme poodešli do patřičné vzdálenosti a pokusili se o štěstí. Podařilo se mi zde chytit několik menších pstruhů. Bylo tu pěkné hluboké místo a tak jsem mohl nabrodit sotva dva metry od břehu. Ostatní chytali nade mnou, kde byl rychlejší peřejnatý úsek také s hlubokou vodou. Po hodince snažení jsme se vrátili k přechodu. Najedli se u dřevěného stolku a pozorovali ryby, které se snažily dostat přes jez. Byl vysoký a ryby neměly šanci se dostat nad něj. Byla to perfektní podívaná sledovat obrovská rybí těla, která se co chvíli vyhupovaly na hranu jezu.

Ryby v řece byly jen je chytit.

Sešlo se tu poměrně dost lidí a u vážení a přeměřování ryb byla tlačenice. Vyfotit si pěkné kousky ale šance byla. Podle statistik a počtu ryb, které přechodem prošly, byl už letošní tah, dá se říci u konce. Alespoň grafy a čísla vyvěšené na informační tabuli to naznačovaly. Měli jsme tu být dříve, ale kdo to mohl tušit. Při pohledu na pětikilová monstra pstruhů, které nám místní obsluha ukázala se jen tajil dech.

Od přechodu se nám nechtělo a ještě chvíli jsme pozorovaly ryby ve výskocích.

Část řeky pod jezem je celoročně hájená, až do míst kde je výtok z místní elektrárny. Nedalo nám moc práce toto místo najít, i když poprvé jsme odbočku přejeli.

Byla zde dřevěná lávka přes řeku a na pravém břehu veřejný srub s ohništěm pro rybáře.

Nádherný flek, který všem doporučuji navštívit. Být trpělivý a setrvat na tomto místě myslím, že i mi by jsme si na nějakého velkého pstruha sáhnuli. Z levé strany byl výtok z elektrárny, na pravém břehu hluboký vracák  s klidnou vodou. Těžko se zde vodily nymfy. Místo jako stvořené k lovu na strýmry . Já zůstal věrný nymfám, házel co nejdál na rozhraní proudu a ulovil jsem zde pěknou řádku lipanů i několik pěkných kousků kolem 40cm.To se dařilo i Jirkovi který zkoušel jak suchou mušku, tak i strýmry na vtoku. Počty ulovených ryb ostatních jsem nesledoval, ale každý nějakou tu rybu měl a mohli jsme spokojeni vydat na cestu zpět.

Člověku zde den uteče šíleně rychle. Alespoň mě to tak připadalo. Kolem deváté se už šeřilo a to byl čas pro místní rybáře. Mně balili a oni teprve vyráželi na ryby. 

V rukou vláčecí pruty nazbrojené velkými woblery většinou křiklavých barev. Vašek si jednoho takového oranžového křiklouna našel v řece za kamenem.

Přes noc vydatně pršelo. Hladina Dammanu stoupla o čtvrt metru. Proflákat den na chatě se nám nechtělo. Navlékli jsme "nepromokavé" bundy a vyrazili na průzkum jezer. Lucka zůstala na chatě, že si odpočine a trochu poklidí. Vyrazit bez pořádné mapy je holý nesmysl. Kdo se chce toulat po lesích a hledat jezera musí si pořídit dobrou mapu a ne jen náčrtek který jsme dostali. Přišli jsme na to po hodině chůze kdy jezero, které mělo být vzdálené sotva kilometr pořád nikde. Až když jsme se vraceli zpět k autu, objevili jsme průsek, který nás dovedl k jezeru.

Velice pěkné jezírko lemované z jedné strany borovým lesem a porostem trav. Z druhé strany byly vodní rostliny a bažina. Než jsem se já s bolavým kotníkem dobelhal za ostatními, Vašek už házel a hlásil spadlou štičku. Vašek odešel na průzkum po pravém břehu. Já rozložil UL vláčecí prut, nandal malé banjo a zkoušel vláčet kolem zarostlých břehů. Na stejném místě co chytal Vašek jsem také přišel o štiku. Jirka rozbalil muškařskou udici a snažil se o ulovení štiky na strýmr. Šel jsem za Vaškem. Během pochůzky chytil čtyři menší štiky. Daní za to, že jsem nepoužil lanko bylo, že jsem přišel o dvě nástrahy. Čekal jsem tu okouny, ale na ty jsme nenarazili. Když jsem se potkal s Vaškem, hlásil také čtyři štiky. Všechno malé. Vrátili jsme se za Jirkou, který zrovna tahal štiku na strýmra i jemu se dařilo. Přes močál jsme přebrodili na druhou stranu, kde se místa zdály ještě slibnější. Kluci se vydali hledat druhé jezero a já prohlásil, že vydržím zde a že se sejdeme u auta. Chtěl jsem si zapálit cigaretu. Prut držel mezi nohama a nástraha se koupala těsně u břehu mezi travou. Málem mi leknutím vypadla krabička, když mi štika zabrala na gumičku těsně u břehu. Nebyla velká. Pořídil jsem si pár snímků a pustil jí zpět. Vyzkoušel jsem tento způsob vertikální přívlače u břehu na několika místech a musím uznat, že to byl asi nejúčinnější způsob. Chytil jsem během chvíle dalších sedm štik. Jirka s jídlem byl fuč a tak jsem si natrhal alespoň borůvky a vyrazil hledat cestu zpět k autu. Po pěšině jsem prošel k jakési chatě a ejhle tady byla krásná cesta, která mě během chvíle dovedla k autu. Nebyli jsme domluvení, kdy se sejdeme, ale podle mého úsudku jsem tušil, že kluci se dřív jak za hodinu nevrátí a tak jsem se vydal ještě projít po planině. Myslel jsem, že bych mohl zahlédnout nějakou zvěř. Místo toho jsem objevil Vaška, jak hledá cestu k autu. Druhé jezero bylo bez ryb. Zde je na místě udělat závěr o nepromokavých bundách, které jsou u nás na trhu. Jirka měl na sobě pěknou bundu od firmy GREYS označenou písmeny GTX , já DAM a Vašek KLIMATEX. Všechny mají uvedeno, že mají speciální dýchací vrstvy a že jsou nepromokavé. Promokly úplně všechny. Jirka měl pod bundou mikinu a mohl jí ždímat. Já měl pod bundou vrstvu od firmy HARDY a musím uznat, že i když jsem byl taky promočen, nebyla mi zima a nepociťoval jsem vlhkost. Na Vaškovi také nebyla suchá nitě. Společně jsme se shodli na tom, že se na informace od výrobce nedá spolehnout a bunda, která je starší jak jeden rok prostě už není nepromokavá ať je pořizovací cena dva nebo pět tisíc. Na chatě jsme mokré věci rozvěsili na raménka a dali se do vázání mušek. Já učil kluky moje blešivce a Vašek s Jirkou dohlíželi na to, jak vážu suché mušky. Moc je neumím, ale stačilo pár rad a k večeru jsem vázal mušky, za které jsem se nemusel stydět. Třeba se někdy budou hodit.

Přes noc stále pršelo a řeka stoupla o dalších 25cm.

Středeční ráno bylo chladné a větrné. Čas od času se ukázalo i slunce. Zabalili jsme věci na pochod k horským jezerům. Věci jsme přendaly do batohů, pruty do ruky a vyrazili na pěší pochod do míst, kde jsme si všichni představovali, jak se to bude hemžit siveny. Udanému tempu jsem nemohl v žádném případě s podvrknutým kotníkem stačit a tak jsem jen zadal instrukce, ať mi na křižovatkách dělají značky a že půjdu v jejich stopách. Z počátku se šlo velice pěkně, žádný veliký kopec. To se ale po pár kilometrech změnilo a začal výstup na horská vřesoviště. Byla tu nádherná krajina, krásné přírodní scenérie a já co chvíli vybaloval fotoaparát, aby jsem pořídil snímky krajiny na kterou u nás člověk nenarazí. Hodinu po poledni jsem se ocitl na náhorní planině, kde cestička prostě zmizela ve vřesovištích. Nikde žádná stopa, nikde žádná značka a jezera v nedohlednu. Jedno menší jsem zahlédl pod sebou. Musel jsem ho minout. Po ostatních ani vidu ani slechu. Zvážil jsem situaci a rozhodl se pro návrat. Kotník pěkně bolel a já se začal pomalu šourat zpět. U horského vodopádu, který byl na říčce, která vytékala ze spodního jezera, jsem se zastavil a pokoušel se o nemožné v tůni pod vodopádem. Krásné místo ale ani potažení. Co by tady v tak kyselé vodě ryby asi dělaly. Ostatní mě tu zastihli, když už jsem balil prut. Jezero objevili, ale pokusy o ulovení ryby se minuly účinku.  Byl to pěkný výšlap pro turisty, ale ne pro rybáře. Trochu jsme si zahudrovali na účet správcové, která nám tyto jezera označila. Měli jsme si odchytit nějakého místního rybáře a vytáhnout informace z něj. Sjeli jsme se podívat na Damman a pokoušeli se o nemožné přímo u mostu, kde jsem si první den pěkně zachytal. O lipana jsem nezavadil a vymodlil z vody pouze dva menší pstruhy. Vydali jsme se do Bydalenu k dřevěné lávce kde přeci jen byl menší proud. Tady jsme zastihli tři místní muškaře. Dva rybáře a jednu rybářku. Lucka a Jirka se z nich pokoušeli dostat nějaké informace. Nic nového. Na ryby chodí v noci a tahají černé strýmry na potáplivých šňůrách. Nemám rád noční lov, kdy člověk nevidí ani rybu ani kam nahazuje, ale rozhodli jsme se tento způsob také vyzkoušet. Švéd nám dal typy na strýmry , ukázal svoje poklady, já je nafotil a jelo se rychle vázat. Za tmy vybavení čelovkami jsme vyrazili k vodě. Rozestoupili se po břehu a začalo se chytat. Zhruba po dvaceti minutách jsem prohlásil, že je to voprus a že jsem si přijel užít a ne otročit. Nebavilo mě to. Zabalil jsem prut a sledoval ostatní. Jirkovi se jeden menší potočák  na strýmra pověsil, Vašek byl bez kontaktu a tak jsme po půlnoci Jirku odtáhli od vody a učinili závěr, že tento způsob lovu preferovat nebudeme.

Čtvrtek. Konečně pěkný slunečný den. Sice pěkně fučelo, ale hned se nám při pohledu na modrou oblohu zvedla nálada. Po obědě jsme vyrazili na spodní úsek řeky, kde byly vyznačené dva rybářské fleky zhruba na dvou kilometrech. Autem jsme zajeli k pěšině a pěšky se vydali k vodě. Nebylo to daleko, pěšina byla vyšlapaná. To samo o sobě značí, že je to dost navštěvované místo a že by tu ryby mohly být. Také byly. Krásného lipana jsem chytil snad na druhé nahození. Na mapce bylo toto místo označeno názvem Karllsons a všem kdo se vydají na řeku Damman  a chtějí si zachytat lipany ho doporučuji. Vyloženě nejlepší lipanové místo, které jsme zde objevili. Kamenité členité dno, zatáčka, hloubka, proud při pravém břehu. Ryby byly všude. Jak na peřejnatém vtoku, tak v celé části tahu. Daly se chytat z obou břehů, ale mnohem lépe se chytalo z levého, kde se dalo lépe brodit. Bylo tu i několik dalších skvělých míst, které stálo za to prochytat. Na dvou kilometrech tři super fleky. Trochu turistiky. Řeka byla dobře broditelná na třech místech a tak bylo na každém, kam půjde chytat. Tady se mi líbilo. Bylo zvláštní, že zde se lipanům blešivci zas tolik nezamlouvali a preferovali černé těžké koncové mušky se zlatou wolframovou kuličkou. Lipani nebyli moc velcí. Ryby kolem 30cm, čtyři větší přes 40cm mi však zvedli náladu. O velkého lipana jsem přišel při zdolávání. Snažím se nemluvit vulgárně, ale tady jsem si sám sobě zanadával. Večer se ochladilo na 3 stupně. Už se šeřilo, když jsme se vypravili na cestu zpět. Z háčku jsem sundával zhruba dvacet ryb. Slušné chytání. Pořád jsme čekali, že se ryby objeví u hladiny, rojili se olivové jepičky, ale ryby o ně nejevili zájem. Jen menší lipani se čas od času zvedli k hladině. Na sucho ryby nešly, na strýmry  nikdo nic nechytil. Pstruzi tu v tuto roční dobu prostě chyběli. Jednoho potočáka jsem chytil, ale čekal jsem jich zde mnohem víc.

Po návratu se vázaly černé těžké mušky. Jako radu bych si dovolil doporučit vzít si sebou dostatečné množství wolframových kuliček o průměru 4-5mm. Ty měl sebou jediný Vašek a skoro všechny také skončily na dně řeky. Ne však jen vinou Vaška, ale nás všech. Bylo zajímavé, že červený tip na konci mušky co tak funguje v našich vodách, tady ryby zásadně odmítaly a chtěli jen se štěty. Žádné extra křiklavé barvy a tělíčko omotané zelenou lametou. Poslední půl rok zkouším mušky s kuličkou starorůžové barvy. Na parmy je to bomba, lipanům u nás se menší mušky také zamlouvají. Tady jim chutnaly i na háčcích č. 12. Aby nebyly takové ztráty, volil jsem metodu, že jsem dával jen jednu těžkou mušku na první přívěs a přidával k ní olověný brok. Přídavná zátěž mimo tělíčko mušky je zde povolená. U nás to rybářský řád zakazuje.  Je možné chytat i se třemi muškami a olověnými broky na konci návazce. Stejně jako se chytá s tyrolským dřívkem. Švédové preferují speciální kulová plovátka a chytají obdobně jako na plavanou. Vědí proč. Na široké řece dostanou mušky na střed toku, daleko od sebe. Neplaší si ryby a umělých mušek neznalé jedince s úspěchem takto loví.

  V pátek jsme vyrazili do stejných míst. Tento úsek se nám jevil jako nejlepší. Prošel jsem si znovu všechny pěkné fleky a na každém nějakou tu hodinku pobyl.  Ostatní se vydali na průzkum níže po řece. Druhé pěkné místo bylo v další zatáčce pod lipanovým královstvím. Tady se proud řeky zužoval na několik metrů. Byla tu mělká kosa přímo až k proudu a pod ní veliká hloubka. Odhadoval jsem jí na 3m. Návazec mi nestačil na to, abych mušky dostal ke dnu. Musel jsem potápět i signalizátor a chytat na cit. Ryby převážně braly mušky při konečné fázi vedení, když stoupali k hladině a záběry to byly znatelné. V čisté vodě jsem spatřil skupinku velkých pstruhů, co si přijeli do pomalejší vody odpočinout. Nejprve přijel jeden pstruh, pak další tři. Stál jsem jen jako zmrazený a pozoroval je. Dlouho však nepostáli a vydali dál proti proudu. Takového fešáka mít na prutu. Okamžitě jsem převázal přírodní vzory za dráždivé a zkoušel, zda nevyprovokuji nějakého pstruha k záběru. Snaha byla marná. Další už jsem nespatřil a vydal se na svoji oblíbenou zatáčku. Ta nikdy nezklamala. Lipani brali spolehlivě. Zaseklou rybu bylo nutné hned co nejrychleji nasměrovat z proudu a vodit jí mimo hlavní hejno aby se ryby nerozplašily. Pokud jsem tak neučinil, nezbývalo než čtvrthodinku počkat, než se ryby uklidnily, nebo se přesunout o pár kroků výše proti proudu.Prochytával jsem úsek několikrát za sebou a pokaždé se několik ryb dalo přesvědčit. Odpoledne dorazili i ostatní na toto místo a společně jsme zde chytali až do večera. Setkání se pstruhy mě vybudilo k tomu, že jsem přesvědčil ostatní, abychom se ještě přesunuli k mostu, kde jsem zatím chytil jediného slušného pstruha. V 19 hod už jsme stáli kolem mostu a prochytávali místa kde jsme čekali, že se budou ryby zdržovat. Já nymfoval, Jirka tahal strýmra, Lucka čas od času také nahodila a Vašek to zkoušel na přívlač. Po hodině snažení jsme to vzdali a odjeli na chatu.

V sobotu jsem se i já vydal podívat na níže položená místa. Bloudil jsem po chodníčcích kolem vody a čas od času nahodil. Povedlo se mi chytit jednoho pstruha a narazil na několik lipanů. Byla to ale slabota proti hornímu úseku a tak jsem přebrodil na levý břeh, kde byla kolem vody značená cesta pro sněžné skútry a po ní jsem došel až ke Karllosonsu .V sobotu vyrazili k vodě i místní. Všichni se strýmry a snažili se o ulovení pstruhů. Jednoho úspěšného rybáře jsem přeci jen zahlédl, jak si odnášel slušného pstruha.

Sestavil jsem si návazec z vlasce o síle 0,14 a bylo to znát. Mušky se rychleji dostávaly ke dnu a mohl jsem použít i menší vzory. Kolem druhé hodiny jsme se zase všichni sešli na lipanové zatáčce. Pro čtyři rybáře dost málo místa. Po svačině jsem se vydal k brodu a šel chytat na pravý břeh. Tady se dost vázlo, ale ryby tu také byly. Našel jsem si jamku na výtoku a tahal lipana za lipanem. Konečně se objevilo i několik koleček a k údivu všech i já přezbrojil na suchou mušku. Bylo na čase vyzkoušet suché mušky, které jsem navázal pod dohledem Vaška a Jirky. Fungovaly skvěle. Byly větší, než ty co se pohybovaly těsně nad hladinou, ale rybám to vůbec nevadilo, ba naopak. I brázděná muška byla úspěšná. Vašek také chytal na sucho a dařilo se mu. Škoda jen že nesbíraly větší ryby, ale jen mrňousové. Na mouchu se nechal zlákat i potočák.Žádný obr, třicátník, ale nádherně vybarvený. Ostatní se vydali podél vody směrem po proudu. Byl jsem unavený, sedl si na kládu a projížděl snímky ve fotoaparátu. Nafotil jsem spoustu materiálu. Byl jsem spokojený, příjemně unavený a rozhodl se vyjít po pěšině na cestu a po té dojít k autu. Ušel jsem sotva poloviční vzdálenost a už tu byl Vašek s autem. Napadlo ho, že půjdu po cestě. Někdy mi připadalo, že mezi mnou a jím funguje nějaké telepatické spojení. Nikdy jsme si nedomlouvali čas, kdy pojedeme, nikdo neměl hodinky a přitom jsme se vždy sešli u auta tak akorát. Jako radu bych doporučil vzít sebou na výpravu i náhradní klíče od auta a podělit se o ně, aby kdo přijde k autu si mohl odemknout. Na škodu by nebyly ani vysílačky na domluvu jak to kde bere a kde se zrovna kdo nachází. Tady by se hodily. Mobil jsem si k vodě nebral a tak nevím, jestli je v těchto končinách nějaký signál. Už jsem se těšil, jak se opláchnu a najím. Kručelo mi v břiše. Vašek s Luckou se o nás perfektně starali a vždy vykouzlili baštu, po které se jen zaprášilo. Všeho bylo dost, a co zbylo, zmizelo v Jirkovi. Nevím, jak to mohl dokázat. Živit bych ho ale nechtěl. Do půlnoci jsme probírali revíry, a jak bylo na vojně. Historek bylo spousta a bylo pořád o čem klábosit.

Neděle byl poslední den, kdy nám platila povolenka na tomto úseku řeky. Platnost nám končila v 16 hod. V plánu bylo vydat se na místo pod elektrárnu s vláčecími pruty a pokusit se ještě o nějakého pstruha. Déšť ale zhatil naše plány a tak jsme se rozhodli alespoň se ještě jednou podívat k rybímu přechodu. V řece teklo snad jednou tolik vody, a jestli nějaké ryby byly ještě pod jezem, určitě se jim nechtělo se pokoušet překonat takovou valící se masu vody.  Páni rybáři, kteří přijeli kontrolovat přechod, dorazili přesně. Co vybírat ale nebylo. Pár menších ryb. Žádné extra představení se nekonalo. Je po tahu. Pak máme něco v řece chytit, když jsou všechny ryby někde na trdlištích a mají úplně jiné zájmy.

Byli jsme v půlce naší výpravy. Druhou polovinu jsme chtěli věnovat lovu na revíru Ockesjön-Kvitsleströmmarna  kde se to údajně hemží velkými lipany a na jezerech číhají obrovské štiky a okouni. O tomto revíru a lovu ryb zase příště.

Snažil jsem se do článku vtěsnat několik rad pro ty, kteří se vypraví prozkoumat zdejší vody. Příroda je zde nádherná. Ryby také. Stojí to za to navštívit tento revír.

I když jsem si sebou vezl muškařských prutů celou otep, většinu jsem odchytal na čtyřdílný prut Aftma 4 Czech nymf který jsem podrobil zátěžovému testu a můžu tyto pruty jen doporučit. Nevím, zda jsou běžně v prodeji. Já ho kupoval v Českých Budějovicích.  Poptejte se, jistě zjistíte kde. Moc krámků s muškařinou  tam nenajdete.

Tento prut jsem měl možnost testovat a získal si mě.  Nevychvaluji proto, že jsem si ho pak mohl se slevou odkoupit, ale pro jeho kvality a vlastnosti. A to co je slušné je třeba pochválit, stejně jako pohanit to co za nic nestojí.  Jsou to ale jen mé vlastní postřehy a vaše můžou být úplně jiné.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 0x:

Reklama