Švédsko 1. díl

Zveřejněno: 5.5.2019 v 07:00 , Autor: Ivo Novák Země: Švédsko Revír: Ockesjön-Kvitsleströmmarnas , 13 Kč od 4 čtenářů

Švédsko 1. díl

Revír Ockesjön-Kvitsleströmmarnas a první zkušenosti s lovem.

Kapitoly článku

O tomto revíru se tvrdí, že je to vyhlášené místo na lov kapitálních lipanů. Řeka Damman se v horní části chová jako pomalu tekoucí s hlubokým korytem. Je těžko broditelná a skoro nepřístupná. Chytat by se zde dalo asi z lodě, které je zde možné si i zapůjčit. Mně jsme se byli na tuto část podívat a usoudili jsme, že jí vynecháme a soustředili jsme se na střední část toku, kde se rozlévá do šířky odhadem 50m. Jsou zde různé přírodní ostrůvky, které obtéká a rozděluje tak svůj tok na různá ramena. Části jsou peřejnaté s rychlou vodou a kamenitým dnem. Hledat zde nějaký super flek je dost obtížné. Dobrým vodítkem je stejně jako na sousedním revíru mapka. Švédové dobře ví kam na ryby a tam kde je veřejný srub pro rybáře je i dobrý flek. Těch tady moc není. V neděli při odpoledním průzkumu jsme objevili krásný úsek řeky na levém břehu. Bylo potřeba přejedši přes mosty a vrátit se pár kilometrů proti proudu do míst, kde bylo parkoviště pro auta a cesta ke srubu. U vody jsme zde objevili partu muškařů, kteří před našimi zraky několik pěkných lipanů ulovili. Všichni chytali na krátkou nymfu. To samotné nás přesvědčilo, že asi nejde o místní rybáře a jak se ukázalo, byli to kolegové z Polska. Okoukli jsme mušky, na které chytali, prohodili pár slov a právě tuto část řeky vybrali, jako místo kam vyrazíme v pondělí zkoušet své štěstí. Řeka zde byla široká. V horní části byla peřej a pod ní úsek s hlubší vodou. Dno bylo pokryté kameny, a jak se ukázalo, bylo tu i několik hlubších jam kde se ryby zdržovaly. Najít je na takové rozlehlé planině byl ale problém.

Pondělí

V pondělí jsem do vody odcházel jako poslední. Ostatní už byli nabrozeni do pasu na středu řeky. Pěkná štreka. Jirka hned na konci peřeje, pod ním Vašek a já na konci řady. Nemám to rád. Vždy si připadám, že ti nade mnou mi plaší ryby. Být tak na Vaškovo místo, ale to by nesměl být nade mnou Jirka. Myslím, že to ale bylo úplně jedno… Ze břehu vypadali jen jako malé tečky uprostřed vodní planiny. Nástup byl pěkný. Během půl hodiny měl každý alespoň čtyři ryby. Jen ta velikost nějak pokulhávala. Čekali jsme půl metrové lipany, ale tahali jen ryby kolem čtyřiceti centimetrů a menší. Voda byla čistá, bylo vidět na dno a i do velké dálky kolem sebe. Ryby ale vidět nebyly. Chytat na krátkou nymfu se mi zdálo jako nesmysl a prodloužil jsem hody. Na první pohled to vypadalo, že zde voda teče pomalu, ale kdo nenasadil těžké mušky, ke dnu je prostě nedostal. Jezdit na ryby to chtělo v časných ranních hodinách. To by zřejmě braly lépe. Mně se dostali do vody vždy až kolem desáté hodiny.

Každý si chtěl prostě přispat nějakou tu hodinku.  Žádný sběr nebylo vidět. Kdo byl trpělivý, setrval na místě bez hnutí čtvrt hodiny, slavil úspěchy. Stačilo ale chytit další rybu a ostatní se zase stáhly do bezpečné vzdálenosti od rybáře. Probrodili jsme tento úsek křížem krážem a snažili se najít nějakou slušnou prohlubeň. Čas od času se někomu rybu ulovit podařilo, ale čekali jsme od tohoto místa mnohem víc. Brodící hůl byla velice dobrým pomocníkem. Dvakrát mě zachránila před koupelí.  Už si to bez ní neumím ani představit. Rozhodl jsem se vydat dál proti proudu a pokusit se najít jiné místo. Ostatní zůstali zde. Brodil jsem se vodou a čas od času zkoušel nahodit. Jak byla nějaká jamka, či hlubší úsek ryby tu byly ale všechno menší kusy. Povedlo se mi chytit i pár potočáků . Na pěkné místo jsem narazil až zhruba po jednom kilometru. Tady byly dva ostrůvky a řeka se dělila na čtyři ramena. Krajní rameno bylo nejužší, ale teklo v něm skoro stejně vody jako v ostatních, tedy nejrychlejší voda. Hlavní proud tu vytvořil při levém břehu dlouhou hlubokou jámu. Konečně mi srdce zaplesalo radostí. Tady to bude ono. Vytvořil jsem si nový návazec. Navázal dvě těžké mušky a jednoho blešivce a pustil se do chytání. Co nahození to ryba. Otřepaná fráze, ale bylo to tak. Krásní lipani. Neměli mích vysněných půl metru, ale byl jsem rád, že chytám. Zaseklou rybu jsem se snažil co nejrychleji dostat z hlavního proudu a nasměrovat do mělké a pomalejší vody u břehu. Konečně v ráji. Švédsko jak si ho hodně lidí představuje ve svých snech. Dvě hodiny jsem si užíval své rybářské vášně absolutně naplno. Ostatním to nedalo že se tak dlouho nevracím  a vydali se za mnou. Pro víc rybářů zde ale místo nebylo a tak mě Vašek obešel obloukem a zkoušel chytat nade mnou. Tam byl ale příliš rychlý proud a tak sešel zpět a několik metrů pode mnou přebrodil k druhému břehu. Pozoroval jsem ho po očku, jak se mu tam daří a také slavil spěchy. Jirka si vybral mělčí úsek asi 50m pod námi. Nebylo to moc dobré místo, ale nějakou tu rybu tam také ulovil. Popíchal jsem hodně ryb, než braní ustalo. Vydržel jsem zde několik hodin a vůbec se mi nikam jinam nechtělo. Vašek zmizel proti proudu druhého ramena, Jirka se vrátil na spodní úsek. Lucka dnešní den strávila na chatě. Pondělí je prý odpočinkový den. Pro nás rozhodně nebyl.  Měli jsme v úmyslu si nějakého lipana ponechat a pochutnat si na rybím masíčku, ale nikdo neměl tu odvahu ukončit život tak krásným rybám.

Prohlášení: „Raději si dám čočku než lipana.“ jsem akceptoval i já. Údajně zde platí pravidlo, že pokud pustí elektrárnu na horním úseku, ryby přestanou brát. Kdy vodu pouštějí a jak se to projevuje na řece jsme ale nevěděli . Světlými olivovými jepičkami  se to nad vodou jenom hemžilo, ale ryby jako by tu vůbec nebyly. Našel jsem v krabičce malého zeleného blešivce na zlatém háčku č. 14 a vyměnil ho za růžového. Najednou se zase z mrtvé vody stala živá. Že by tento blešivec byl tou správnou muškou? Měl jsem ho na horním přívěsu  a ryby chtěli jen  a jen jeho. Chvíli jsem si myslel o sobě, jaký jsem borec a že jsem konečně přišel na mušku. Po dalších pěti rybách už ale i tento blešivec přestal fungovat a já se vrátil za ostatními. Končil den. Ten dnešní byl na ryby asi nejbohatší. Alespoň pro mne. Neúspěchy se vždycky svádí na kolísání průtoku, špatné počasí, blbé místo, na mušky a já nevím na co ještě. Tady bylo prostě třeba ryby hledat. Byli tu, ale daleko od sebe a jen na opravdu dobrých místech mnohdy rybáři nedostupných. Naše říčky jsou na hledání ryb mnohem přehlednější a člověk nemusí nachodit tolik kilometrů jako tady.  Určitě tu jsou i ty padesátky, ale ty už toho o rybářích ví dost a přesvědčte toho mazaného profesora, že vaše muška je šťavnaté chutné sousto. To samé platí i u nás i na menší lipany, kteří se profesory stávají mnohem dříve. Tlak na naše vody je větší.

 

Čočka k večeři nebyla. Vašek s Luckou připravili k večeři brambory s opékaným salámem. Měl jsem hlad, že jsem hned po příjezdu snědl jednu plechovku "záchranného" tuňáka s chlebem. Brambory se salámem mi připadaly jako americké brambory s kuřecím řízkem někde v nóbl restauraci. Jen jsem musel na stole udělat trochu místa, abych měl kam položit talíř mezi vázací materiály. Jako vždy nezbylo nic jen mastné pusy a plná bříška.

Úterý

 Noční déšť nevěstil nic dobrého. Voda povalí, to nám bylo jasné už při pohledu na potůček, který nám tekl kolem chaty. Večer jsme o něm ani nevěděli a ráno nám za chatou tekl potok.

Zajeli jsme pro jistotu k benzínové pumpě a koupili několik kulových plovátek. Lucka dostala za úkol prověřit švédský styl chytání. Zajeli jsme se nejprve podívat k rybářskému centru " U kočičáka ". Takto jsem pojmenoval místo kde jsme kupovali povolení k rybaření na tomto úseku. Kočičák, který zde sloužil asi jako hlídací a mazlící sice právě odcházel ze svého stanoviště, ale byl tady. Asi věděl, že na drbání dneska nemáme čas. Voda v řece stoupnula snad o půl metru a tak tam kde se dalo včera brodit, nebyla dneska vůbec šance na chytání.

Vydali jsme se tedy ke druhému srubu na pravém břehu. Zde je první rameno řeky chovné a celoročně hájené. Vede přes něj dřevěná lávka a po několika minutách chůze se přijde na planinu, kde stávala zřejmě pec na železnou rudu. Je tu několik informačních tabulí. Něco jako naučná stezka. Byla tu ohromná plantáž malin. Neodolal jsem a několik hrstí si natrhal. Zrovna dozrávaly. Na břehu druhého ramena byl srub a u něj jak jinak zase pěkné místo. Bohužel se tu zdržovali lipani školáci. Jedna sorta, všechno ryby kolem 20cm. Dlouho jsem zde nepobyl a vydal se na pochůzku proti proudu v domnění, že se mi zase podaří najít místečko mých snů. Jirka mě následoval a jen sledoval mé dění  z povzdálí. Nechytal.

Dno zde tvořila skála. Celistvý šutr s výklenky. Každou chvíli jsem váznul a tak koncovou mušku jsem odstřihl a nahradil jí broky. Znovu upozorňuji, takto lze chytat v našich vodách pouze na mimopstruhových revírech. Na pstruhových nelze používat zátěž mimo tělíčko mušky. To jen pro pořádek, abych někoho nezmátl.

Na ztrátách mušek to bylo znát. Jedno místo jsem objevil zhruba po sto metrech. Být rybou vybral bych si lepší, ale tady prostě moc ryby na výběr neměly. Měl jsem navázané malé zelené blešivce a nandal jsem je na prut oba. Záběrů dost, ale zase stejná velikost ryb jako u srubu. Pěkné místo bylo až výš v místech, kde se oddělovalo chovné rameno. Byla tu uměle vytvořená kamenná hráz a na špičce této hráze místo kam mě to zlákalo nahodit. Tady jsem měl na prutu asi největšího lipana. Dlouho ale ne. Nedokázal jsem ho udržet v proudu a mušku jsem mu vyřízl z pusy. Až na druhou rybu jsem si sáhnul. Taky pěkný kousek. Lepší místo tu nebylo a tak jsem měnil mušky a zkoušel, jestli se situace nezmění. Na broskvového blešivce se nechal ukecat další lipan a jeden potočák. Po půl hodině marného bičování jsem chytil jednoho menšího a vydal se za ostatními. Přišel jsem právě v čas. Byla chvíle na odpolední svačinku. Salám a chléb jako vždy. Lákalo mě podívat se na levý břek ke "své" jámě kde jsem si tak nádherně zachytal. Jelo se. Pelášil jsem tentokrát lesem po břehu až k výtoku. Kdybych tu včera nebyl nepoznal bych toto místo a už vůbec nevěděl o tom, jak to na dně vypadá. Peřej na které by se dali jed závody v raftingu. Nandal jsem nejtěžší mušky, všechny tři wolframy. Trefit prut bylo by po něm. Spíš jsem odhadoval, kde jáma je. Vidět rozhodně nebyla. Tam kde mi byla po kolena, jsem se sotva udržel. Sám jsem nevěřil tomu, že se tu dá v takovém proudu něco chytit. K mému úžasu dalo. Šest fešáků se u dna seznámilo s mojí výbavou. Víc nic, jako když utne, ale i tak toto místo znovu nezklamalo.

Jirka chytal u srubu a Vašek vyrazil zkoušet přívlač na jezero Storsjön.

Zachytal si obstojně a tak bylo předem jasné, kam půjdeme rybařit příští den.

Středa

Že by se průtok vody v Dammanu změnil přes noc, jako na Otavě v Sušici nepočítejte. I když nepršelo a vysvitlo slunce, vody v řece stále teklo o půl metru víc. Rozhodnutí, že pojedeme vláčet, bylo na místě. Přes jezero vede silnice, která je postavená na kamenné hrázi. Jsou v ní tři mosty. Právě tyto místa jsme vybraly k lovu. Sestavili vláčecí pruty a vyrazili. Vsadili jsme na okouny. S těmi se Vašek už potkal a jak líčil, nebyli to žádné miminka. Moc vláčecích nástrah jsem neměl a tak jsem vybral ty, které používám na okouny i u nás. S oblibou používám místo jigového háčku marmyšky od Jirky Widnera. Mají v sobě zalitý také jigový háček, dají se tedy rychle měnit, ale jejich chod je ve vodě úplně jiný. Plochý tvar marmyšky je mnohem lepší než olověná kulička. Nástraha lépe pracuje a je pro okouny zajímavější. Kdysi jsem je i barvil a tmavě zelená byla nejlepší.  Napíchnul jsem na háček malé zelené banjo a nahodil u prvního mostu v domnění, že se špička prutu ohne při prvním oživení nástrahy. Nebylo tomu tak. Půl hodiny si na rybu nesáhl nikdo, až u druhého mostu jsme na okouny narazili. Byli krásně vypasení , pěkné bábovičky. Krásně zbarvení. Vyžadovali pomalu trhavě vedenou nástrahu přímo u dna. Další hejnko čekalo přímo na hraně hráze u velkých kamenů. Často se vázlo, ale kdo si troufnul vést nástrahu tímto územím, záběru se dočkal. Okouni kolem 30 cm délky. Úspěchy slavilo i bílé, perleťové a zeleno hnědé banjo.

Odpoledne začal foukat vítr a aktivita ryb se ještě zlepšila. Ryby jsme tahali všichni. Jirka zůstal věrný muškařské udici a mezi kameny měl s muškami problém, váznul často a hodně trhal. To byla daň za chytání na tomto místě. Obešli jsme všechny mosty z obou stran a užili si přívlače do sytosti. Všichni byli spokojení. Odhadovali jsme, že během dne jsme chytili zhruba 60 pěkných okounů. Hvězdou dne byla Lucka, která chytila největšího okouna, který jediný se blížil ke 40cm. Většinou šlo o délky 25-30cm. Několik kusů nad 30cm hranicí. Pod mosty voda tekla jako na řece. Chytili jsme i několik lipanů, kteří se nechali zlákat gumovou napodobeninou rybičky. Padlo rozhodnutí, že si několik okounů ponecháme a uděláme rybí hostinu. Vybrali jsme během odpoledne tedy 14 slušných kusů a ty si ponechali. Úlovky se zde nikam nezapisují, okouni míru nemají. Zřejmě není ani nějaký denní limit úlovků. Brát všechny ryby je nesmysl. Stačí ryby pro vlastní spotřebu. Myslel jsem, že 14 kusů je až příliš, ale večer se po nich jen zaprášilo. Vašek nám předvedl, jak se takový okoun má stahovat. Špičkou nože naříznul kůži u hřbetu a než by si řekl švec, měl v ruce čistý kousek masa. Nevěřil jsem vlastním očím. Po královské hostině se šlo brzo spát. Asi každému z nás se zdálo o okounech a všichni se těšili na další den.

Čtvrtek

Přesně se potvrdilo moje pravidlo, že na okouny je lepší chodit ob jeden den. Nevím proč, ale i u nás je s obdenkami třeba počítat. Jeden den berou okouni vše, co jim člověk naservíruje pod nos a druhý den aby se strhal, než jim něco vnutí.  Okouni se vytratili, chytali se ve větších vzdálenostech od břehu a jen čas od času se povedlo nějaké pruhovaného barbara přesvědčit. Bloumali jsme kolem mostů celý den a hledali ryby. Moc úspěchů to ale nepřineslo. Doufali jsme, že v odpoledních hodinách se situace zlepší, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme nalovili okouny alespoň k večeři. Vzali jsme o dva víc, aby bylo dost. Pěknou tečkou za méně povedeným dnem byla štika, kterou Vašek zapřáhnul u prvního mostu na malou stříbrnou rotačku. Na jemném proutku s ní měl co dělat. Chvíli se zdálo, že půjde z vody lehce, ale pak se rozmyslela, že projede pod mostem do druhé části a Vašek zažíval několik minut bezmocnosti. Prostě jela a nešla otočit. Zajela za roh mezi kameny. Dobře věděla kam. Zdálo se, že je po souboji, ale udělala obrovskou chybu a vyjela zpět na střed. Vašek přitvrdil, i když rotačka vysela jen na krajíčku. Otočil jí a dostal zpět. Byla nádherně zbarvená. Vyfotil jsem Vaška s úlovkem, který si tak splnil sen o ulovení štiky v místním jezeru. Pustil jí na svobodu. Okounů jsme měli dost. Byl to impuls vyzkoušet lov štik. Šeřilo se a rozhodli jsme se vydat zpět. Cestou jsme ještě zastavili na místě, které se nám jevilo jako štičí ráj. Bylo tu ale málo vody, mělko a snad slet komárů z celého Švédska.  Vyhnali nás od vody během půl hodiny.

Pátek

Okounů bylo už popíchaných dost a tak jsme se rozhodli vydat na průzkum řeky. Hranici mezi oběma revíry tvořila dřevěná lávka přes řeku. Podle mapky tam mělo být zúžené místo, kde bych čekal ryby. Ostatní s návrhem souhlasili a tak jsme znovu zabalili brodící kalhoty a připravili muškařinu . Autem dojeli až k vyznačené závoře, odkud měla vést pěšina k lávce. Žádnou pěšinu jsme nenašli a tak jsme se vydali porostem k vodě každý na svou pěst. Nikomu tento postup nedoporučuji. Vašek s Luckou šli vyzkoušet vláčení a během chvíle zmizeli neznámo kam. Já s Jirkou jsme se přes močály a džungli sice k vodě dostali, ale bylo nám jasné, že jsme někde jinde, než jsme měli být. Do řeky se ani nedalo nabrodit, vysoké hluboké břehy a spleť stromů.  Bobří ráj. Všude pokácené stromy, bobří stezky. Nikde ani náznak pěšiny. Chvilku jsme se prodírali po břehu. Je mi jasné že mě musel Jirka proklínat. Nezvolil jsem dobře. Zavelel jsem k ústupu. Šílená cesta. Měl jsem za to, že Vašek také pozná, že jsme špatně. U auta ale nebyl. Vydali jsme se tedy po cestě v domnění, že zahlédneme řeku a budeme moci posoudit, zda má cenu zde chytat. Po kilometru jsme to obrátili, vrátili se k autu a Jirka vyrazil hledat Vaška. Mít tady sebou tak vysílačky bylo by to v pohodě. Hodily by se.

Během několika minut Vašek s Luckou dorazili, ale zase byl pryč Jirka. Vašek dobře odhadnul, že možná stojíme u jiné závory a vydal se hledat níže po proudu. Našel druhou závoru, našel i cestu a lávku. Pod ní tůň, ale nic v ní nechytil. Jirka nebyl daleko, zaslechl troubení auta a vrátil se. Vašek navrhl lov štik. Nebyl jsem proti. Škoda ztraceného dopoledne. Snad odpoledne bude k nám štědřejší. Blížil se konec našeho pobytu a nějaká ta zubatá by byla pěknou tečkou na závěr.

Moje nástrahy na ultra lehkou přívlač byli za kameny ve vodě. Na řadu přišel štikový vláčecí prut 30-60g.Vašek mě vybavil několika velkými rotačkami, kterých bylo ještě dost, a vyrazili jsme na jezero. První bodoval zase Vašek. Na stejném místě jako včera zapřáhnul další štiku. Neměřili jsme jí, ale byla větší. Odložil jsem prut a snažil se o nějaké snímky ze zdolávání. Vašek byl v sedmém nebi. Svůj sen si vyplnila i Lucka, která na stejném místě zapřáhla další zubatou. Na své jsem si přišel i já s fotoaparátem a to jsem ještě ani nenahodil. Byli to nádherné štiky. Krásně vybarvené s nádechem do zlatavé barvy Rozhodně nestrádaly a byly v dobré kondici. Tady měly co lovit a svědčilo jim. Lucka se sice bála vzít štiku do dlaní, ale nakonec se nechala přesvědčit a tak i jí jsem mohl pořídit snímek s úlovkem na památku. Byl jsem příjemně navnaděn, když jsem poprvé nahodil. Ucítil jsem škubnutí ve špičce, ale seknul zřejmě příliš brzy. Druhé nahození a přišla očekávaná rána do prutu. Nechtěl jsem tomu ani věřit. Z jednoho místa jsme během chvíle vytáhnuli tři krásné štiky. Údajně ta má byla největší, odhadem kolem 80cm. Ty ostatních ale nebyly o moc menší. Dva dny jsme tu lovili okouny a zubaté nám stály pod nohama. Během dne jsme prozkoumali celou hráz a štiky nestály jen u mostů, ale podél celé hráze. Jirka, který zdolal štiku na můj UL vláčecí prut a malou rotačku byl rázem jako vyměněný. Poznal kouzlo přívlače a myslím, že příště do výbavy také přidá vláčecí nástrahy. Na velké rotačky se věšeli i okouni. Dnes ale všichni dostali svobodu. Byl to poslední den našeho rybaření na tomto revíru. Klidně bych si pobyt na tomto místě prodloužil o několik dní, ale všechny nás doma čekaly povinnosti a zanechané resty.

Možná jsme měli využít i možnosti zapůjčení loďky a přívlač přímo na jezeře. Kdo ví jakých ryb by jsme se dočkali. Ta možnost zde je. Třeba příště. 

Večer jsme zabalili rybařinu a některé věci, abychom toho ráno neměli tolik.

Sobota

Po snídani se uklidila kuchyně, dobalili se věci, vynosili před chatu, nandali do auta a zbývalo jen řádně uklidit chatu. Myslím, že jsme jí opouštěli ve větším pořádku, než jsme jí přebírali. Ušetřili jsme tak dalších sedm set švédských korun.  To je poplatek pokud opustíte chatu bez úklidu. Co by si ale o nás pak pomyslela správcová? Raději nemyslet.

Správcová přijela ve smluvený čas, překontrolovala, zda je vše v pořádku. Dostala od nás láhev Becherovky, majitelé chaty lahvičku Slivovice. Je třeba se dobře prezentovat. Sice nevěděla kde nějaká Česká republika je, ale jistě se doma do atlasu podívá. Rozloučila se s námi s úsměvem a pozváním ať příští rok přijedeme znovu. To však ukáže čas.

Cesta zpět opravdu utekla velice dobře, i když jsem si zaskuhral, že mě bolí celé tělo. Záviděl jsem Jirkovi jeho cestovní polštářek. Půjčil jsem si ho na chvíli, když řídil a to se to chrupalo. Žádné bolesti za krkem. Už vím, co si příště musím na cestu přibalit. Všem doporučuji. Cesta proběhla v poklidu. Jen v Německu jsme se dostali do zácpy, která naštěstí netrvala dlouho.

Neděle

V neděli kolem 17 hodiny už jsme byli u Vaška na dvoře, kde nás vítala smečka psů. Byli jako utržení od řetězu. Asi se jim po páníčkovi a paničce stýskalo. Přendal jsem věci do svého přibližovadla, rozloučil se a vydal na cestu k domovu. Trochu jsem bloudil, pár kilometrů si zajel, ale cestu jsem našel. Ty naše klikaté děravé cesty mi připadaly jako polní pěšiny. Přehuštěný provoz. Zlaté Švédsko. 

    Pro mne osobně to byla nádherná rybářská dovolená, na kterou budu rád vzpomínat. Poznal jsem skvělou partu lidí, kterým nejde jen o úlovky, ale hlavně o prožitky. Těch bylo ve Švédsku opravdu hodně. Naplánovali jsme si společné chytání na našich revírech a dostal jsem příslib, že mě vezmou sebou na lov mořských pstruhů do Dánska.

Určitě rád pojedu. O tom třeba někdy příště.

Snažil jsem se popsat místa kde je dobré rybaření. Možná jsme neobjevili všechny, ale některé určitě stojí za to navštívit. Hledání zabere spoustu drahocenného času a myslím, že některé informace by se návštěvníkům těchto končin mohly hodit. Vědět kam jed a kam jít je důležité. Rady od místních rybářů jsou dobré, ale není nad vlastní zkušenost.

Ti, kteří prahnou po velkých úlovcích, musí v tuto dobu chodit na ryby v nočních hodinách. Smí se to, místní přes den u vody nepotkáte. Věřím tomu, že bychom i mi nalovili velké ryby tímto způsobem, ale nemám rád házení do tmy, chci mít vizuální kontakt s rybou, Chytat v noci a přes den spát? Co byste z cesty do Švédska měli? Právě krajina, malebnost říček, jezer a zákoutí dělají Švédsko zemí zaslíbenou. Záleží na každém jaké má priority. Konec srpna je zde nádherný. Na některých úsecích začíná doba hájení od prvního září.  Abyste nepřijeli pozdě.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 0x:

Reklama