Štěstěna je bárka vratká, někdy však otevře vrátka

Zveřejněno: 8.3.2019 v 15:26 , Autor: Ivo Novák , 40 Kč od 8 čtenářů (udělit)

Štěstěna je bárka vratká, někdy však otevře vrátka

Můj táta tvrdil, že rybář aby chytil rybu, musí mít štěstí. Já vždycky tvrdil, že o štěstí nejde a že musí něco znát a umět ryby chytat.

Kapitoly článku

Když se mi rozezvoní telefon a na displeji se objeví napsáno Milan vláčka, je mi hned jasné, kdo mi volá. Kamarád Milan je rybář, který nevydrží sedět doma a tak čas od času se ozve, jestli nevyrazíme spolu na ryby. Dobře ví, že mu stačí pár správných argumentů k tomu, abych kývnul. Lov přívlačí je to, co Milana okouzlilo a já jsem na tom stejně. Kam ale v zimě na ryby? Jedině na soukromé revíry. O jednom měl Milan „zaručené zprávy“ že majitel vysadil čerstvé siveny a že hladina není zamrzlá. Taková informace byla tou pravou. Sobota tedy bude ve znamení ultra lehké přívlače. Vše bylo domluveno během chvíle. Ráno se sejdeme přímo u vody. Většinou si na plánovanou výpravu den předem připravuji. Přebírám nástrahy a vymýšlím taktiky které použiju. Tentokrát jsem trávil večer při muzice a ráno byl rád, že mě budík vzbudil. Popadl jsem jen vestu, ve které mám nástrahy pro přívlač, několik proutků, přibalil i muškařský prut, dvě krabičky s muškami, podběrák a během chvíle vyrazil. Nechtěl jsem přijet pozdě. Milan je schopný půlku ryb popíchat háčkem během chvíle a to jsem mu nemohl dopřát.  Tentokrát ale nebyl můj spěch na místě. Milan u vody nebyl. Po telefonu mi sdělil, že je už na cestě k domovu. Za dvě hodiny snažení se mu podařilo ulovit okouna a sivena a zaznamenat pár nedobraných záběrů.  Tak to nebyly pro mne příznivé zprávy. Milan umí chytat a když nechytá on, nechytám ani já. Většinou mě přechytá. Domů se mi ale nechtělo. Aspoň že není celý rybník pod ledem.

Chvilku jsem pozoroval hladinu jestli něco naznačí že tu ryby jsou.  Zavlnění hladiny kousek od břehu naznačovalo, že by tam nějaký siven mohl přeci jen být.  Během chvíle dorazil majitel revíru a ujišťoval mě, že ryby ve vodě jsou, jen že se jim prostě nechce. Koupil jsem si tedy povolenku chyť a pust a vypravil se k přítoku, kde nebyla hladina zamrzlá. Nejprve jsem nasadil gumové nymfy Berkley. Když jsem vyměnil tři barvy a ani jedna změna nepomohla k záběru ranní elán ze mě opadnul. Na řadu přišly smáčci. Aspoň kdyby se chtělo okounům. Na ty platí jasně zelená barva. V pouzdře foťáku jsem měl top okounové smáčky co jsem si nakoupil na výstavě, ale ani ti nebyly tou pravou nástrahou. Rotačky a woblery se mi tahat nechtělo. V chladné vodě platí pomalu vedené nástrahy. Jediné co jsem vytáhnul z vody, bylo několik větví a chomáčů trávy. Přemýšlel jsem, jestli nasadit smáčky s plovoucími hlavičkami, nebo sáhnout po muškách. Když nic nefunguje, tak mě většinou ze šlamastiky vytáhnou mušky. Třeba to bude fungovat i tady.

Gramový brok jsem připevnil na konec vlasce, vytvořil dva boční přívěsy zhruba padesát centimetrů od sebe, na horní přívěs přivázal černou vivu s dráždivě červeným střapečkem a na spodní přívěs luru. Tato kombinace se mi už několikrát osvědčila. Obě mušky se navzájem doplňují.  Ocásek lury pracuje při zatažení a při propadávání ke dnu se zase otevírá mono křídlo u vivy , takže stále jedna muška pracuje.  Hned při prvním nahození přišlo velice pěkné přidržení a znatelný záběr. V tu chvíli se člověk vymaní z beznaděje. Na druhé nahození už byl na háčku okoun. Žádný cvalík, ale dorostenec okolo 25cm. Vždycky po první rybě se uklidním. Jet domů bez úlovku, tak by ve mně dlouho hlodalo vědomí, kde jsem asi dělal chybu.  Než jsem stačil vybalit jednou rukou fotoaparát, sundat krytku a nastavit hodnoty, okoun se sám sklepal z háčku. Ani mě to moc nemrzelo. Byla by to všední fotka. Pro jistotu jsem si ale vše nachystal. Co kdyby se na mně usmálo štěstí a přišla nějaká pěkná ryba. To by pak mrzelo.  Okoun sice potěšil mojí duši, ale vidina hladového hejna okounů se nenaplnila. Čtvrt hodinky jsem marně prochytával  revír kousek po kousku, ale přeci jen přišlo několik váhavých kontaktů a nakonec špička ztěžkla a na prutu jsem měl sivena.  V zápětí hned druhého.  

To už se moje duše přímo radovala. Přeci jen jsem nejel nadarmo. Nemusím chytat rybu za rybou, ale rád sám sobě dokazuji, že něco o rybaření vím J. Siven mi krásně zapózoval před objektivem, jako bychom byli spolu na focení domluvení. Dostal svobodu a já si dal chvilku pauzu. Aspoň jsem měl chvilku na to si prohlédnout co jsem nafotil. Po cigárku jsem se znovu pustil do prochytávání místa, kde jsem na nymfu tahal kusy trávy. Tady by mohli mít své stanoviště okouni.  Zaznamenal jsem nepatrné přidržení a jemně přiseknul. Myslel jsem že jsem někde na dně uvíznul, ale vlasec se dal do pohybu.  Hned mi bylo jasné, že to nebude okoun ani siven, ale pořádná ryba. Ta asi ještě ani neměla tušení že je na háčku.  Projela kolem břehu a nasměrovala si to do rohu kde je potopený kmen stromu.  Přitáhnul jsem tedy brzdu a snažil se rybu vychýlit ze směru kam mířila. Povedlo se mi to. První minuty souboje byly dost kritické. S vybavením na UL přívlač moc šancí nemáte. Nic se ale nemá vzdávat bez boje.  Ryba si jezdila po revíru, ale naštěstí nevymetala břehy kde hrozilo uvíznutí ve větvích, které sem majitel zřejmě naházel při prořezávání podrostu kolem rybníka.  Ryba se pěkně držela na středu rybníka a to mi nahrávalo do karet. Přetahování o pár metrů vlasce se mi zdálo nekonečné. Pořád jsem neměl tušení co vlastně zdolávám. Odhadoval jsem že bude na háčku kapr, těch by mělo být ve vodě dost. 

Ti ale rádi do vázek.  Snažil jsem se rybu dostat ke hladině, ale to se mi nevedlo. Brzda navijáku pracovala bezchybně. Na to že má moje stařičká Tica za sebou nejméně pátou sezonu je až obdivuhodné že pořád funguje jak má. Vsadil jsem na dobrou značku. Proutek zkroucený až k rukojeti byl na své hranici pevnosti.  Neskutečné co vydrží. Obdiv si zaslouží i vlasec.  Před čtrnácti dny jsem navinul nový návin. Byl v dobré kondici. To mě tak trochu uklidňovalo. Raptor je moje oblíbená značka a nedám na něj dopustit.  Ti co ho haní by měli stát vedle mě a poslouchat jakou hraje písničku ve větru.  Kdybych ztratil rybu na začátku souboje, tak by mi to asi tolik nevadilo. Teď jsem ale už toužil poznat s čím mám tu čest.  Probudil se ve mně pud lovce.  Metr po metru se mi dařilo zkracovat výpady ryby až jsem jí dostal na několik metrů od břehu. Nejprve jsem zahlédl jen siluetu ryby a tmavý stín.  Nepoznal jsem o co jde.  Konečně se mi podařilo zvednout rybu k hladině. Tak tolstolobika bych na mušce rozhodně nečekal. To bylo i pro mne veliké překvapení. Ryba byla unavená a vzdala boj. Do podběráku jsem nasoukal sotva část těla, ale povedlo se mi rybu vyndat na břeh a položit do trávy.  Rybu jsem jen v rychlosti přeměřil. Krásná osmdesátka. Foťák jsem měl připravený, tak jsem si aspoň cvaknul několik památečních ryby na trávě. U vody nebyl nikdo, kdo by mě vyfotil. Nevadí, nepasu po tom.

Akorát kazím fotku J Až když jsem rybu pustil zpět došlo mi jaké jsem musel mít štěstí. Tolstolobik rozhodně nevystartoval po mušce, ale musel jsem mu jí přivést před pusu v době, kdy nasával potravu a že uvízla v těsně na krajíčku pusy musela být druhá náhoda.  Takový souboj a prožitek byl krásným zpestřením dne.  Říkal jsem si že i kdybych nechytil už ani rybu, tak stálo za to vyrazit k vodě.  Po půl hodině bez kontaktu jsem zase začal vymýšlet jak vyzrát na ryby. Ideální by bylo je trochu rozvášnit krmením. Vzpomněl jsem si že mám v kufru auta plechovku kukuřice.  Moc toho není, ale za pokus to stálo a tak jsem si provnadil jedno místečko a čekal co se bude dít.  Dlouho se ale nedělo vůbec nic a už jsem začal myslet na návrat, když přišel pěkný záběr a znovu to vypadalo na pěknou rybu. Tentokrát ryba pěkně dováděla a svižně kroužila kolem mě. Zlatavé odlesky mi napověděli že jde o kapra. Nedal mi tolik práce, ale několikrát si pár metrů z navijáku taky vytočil. A proč kapra zlákala muška? Zdůvodnil jsem si to tím, že mu třeba připadala jako larva vážky, ale kde je pravda to nedokážu z jistoty říct. Dalšího kapra jsem se už nedočkal, ale přeci jen jsem den končil další kuriozitou a to rybí kostrou, kterou jsem vyzvedl na mušce z rybího dna.  Na mušky se prostě dá chytit úplně cokoli.

Můj táta tvrdil, že rybář aby chytil rybu, musí mít štěstí. Já vždycky tvrdil, že o štěstí nejde a že musí něco znát a umět ryby chytat. Tento den mi napověděl, že rybaření je i o kusu štěstí. Já ho měl, proto jsem odjížděl od vody spokojený. Kdyby mi někdo vykládal že chytil tolstolobika při přívlači na mušku a zdolal ho na 0,12 vlasci, tak bych mu nevěřil. Když má štěstěna pootevřená vrátka může se stát cokoli. Tak ať i vás štěstěna provází při toulkách kolem vody.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 2x:

Udělení odměny za článek

Pokud se vám článek líbíl a chcete vyjádřit autorovi podporu, můžete mu jako registrovaný čtenář udělit odměnu kterou mu redakce vyplatí.
Reklama