Konec pstruhové sezony

Zveřejněno: 26.12.2018 v 08:00 , Autor: Ivo Novák Ryba: Lipan podhorní, Pstruh obecný , 35 Kč od 7 čtenářů

Konec pstruhové sezony

Oni ty moje mušky nejsou zrovna autentickými napodobeninami toho co ryby rádi. Spíš sázím na dráždivé prvky a tak vypadají jako pouťové cetky.

Kapitoly článku

Jak začne listí žloutnout a opadávat, tak začnu nosit v hlavě myšlenku, že se blíží konec sezony na pstruhových vodách. Ten pocit marnosti, že se budu muset skoro na půl roku rozloučit s tekoucími vodami, patří ke koloběhu života rybáře. I přes tyto chmurné myšlenky mám listopadové rybaření rád a rozlučku si nenechám ujít stejně jako zahájení. Jen poslední dobou už situaci nehrotím a na svojí poslední vycházce vyrážím raději nějaký ten den předem, protože počasí je nevyzpytatelné a zákony schválnosti platí.

O tom jsem se přesvědčil už několikrát. Letošní uzavření sezony nebylo ničím výjimečné. Snad jen tím, že v krabičce mi nezbyla skoro ani muška a tak jsem dřív, než jsem vyrazil k vodě, jsem si nejprve sednul ke svěráčku a začal den vázáním mušek. V duchu jsem sám sobě nadával, že jsem si mohl mušky navázat aspoň den předem. To jsem si ale říkal, že s tím co mám, ten jeden den vystačím. Chyběly mi ale moje favoritky a bez nich se mi k vodě nechtělo. Probral jsem žalostné zásoby háčků a zbytky materiálů na vázání a naštěstí vše potřebné našel. Chtěl jsem si navázat nějaké tutovky na lipany, ale čtrnáctky háčky došly a tak jsem sáhnul po dvanáctkách. Nejsem extra zručný vazač a tak sérii deseti mušek jsem vázal skoro hodinu. Však ono mi nic u vody neuteče.

Horší by bylo, kdybych se chystal na okouny. To by mě ztráta ranní hodinky mrzela. Už při vázání jsem přemýšlel, kam vyrazím. Mám své oblíbená místa a všechny se projít nedají. Ještě před pár lety jsem při vycházce stačil proběhnout třeba pět kilometrů. U každé tůně jsem chytil rybu a běžel dál. Svojí běžeckou taktiku jsem ale postupem času změnil a dnes mi na vycházku stačí menší část. Na slibných místech trávím mnohem víc času. Když bych měl oba způsoby srovnat, tak nachytám sice méně, ale občas se mi povede přesvědčit po delší době na stejném místě i pěkná ryba. Tu by měl rybář chytit na první nahození. Když se na háček pověsí jiná, tak ta velká zpozorní a jen tak se přesvědčit nedá. Tak to u vody chodí. Snažím se trochu naučit trpělivosti a ono to přináší růže a tak už kolem vody neběhám. Pohled na teploměr za oknem nebyl zrovna příznivý. Jeden stupeň nad nulou.

V duchu jsem se zasmál myšlence, že voda bude teplejší. Sáhnul jsem po teplejších ponožkách, zimních maskáčích, silné mikině, zkontroloval akumulátory ve fotoaparátu a tradá k vodě. Aspoň že věci jsem měl už v kufru auta. U vody žádné auto. To je dobré znamení. Jít chytat po někom co šel přede mnou je vždycky těžší. Voda čistá, průtok akorát, co si víc přát. Kdyby byla mírně přikalená bylo by to lepší. Oni ty moje mušky nejsou zrovna autentickými napodobeninami toho co ryby rády. Spíš sázím na dráždivé prvky a tak vypadají jako pouťové cetky. Hlavní je, že fungují. Dvě nejžhavější favoritky z rána jsem navázal a vyrazil k první tůni. Ta mě snad nikdy nezklamala.

Bývají tu i pěkní lipani a na ty jsem si chtěl posvítit. Začal jsem prochytáváním výtoku tůně. Druhé nahození a malý lipánek. Malá ryba. Ani jsem nevybaloval foťák. Ten šel do pohotovostní polohy na krk hned při dalším nahození. Slušný potočák. Naštěstí se sklepal během několika výskoků a tak jsem doufal, že mi tůň moc nerozplašil. Udělal jsem pár kroků vpřed a začal chytat v hlavním proudu. Je tu celkem hloubka a mušky jsem ke dnu nedostal, tak jsem raději zvolil rozhraní mezi proudem a už jsem vysel na dně. Jít pro mušky by znamenalo si ryby vyplašit a tak i když nerad jsem se rozhodl mušky obětovat. Povolila jen ta na spodním přívěsu a tak jsem sáhnul do krabičky pro podobnou a zkoušel štěstí dál. Jestli je na háčku pstruh nebo lipan poznám už během chvilky.

Každá ryba se chová úplně jinak. Tentokrát to byl lipan, a jelikož se pěkně snažil rýt čumákem o dno, bylo jasné, že bude i pěkný. Ten moment než mám fotoaparát u oka a rybu pod kontrolou je pro mne nejvíc adrenalinový. Vždycky se snažím zachytit tu první chvilku, kdy se ryba objeví u hladiny. Nesmí se nic uspěchat, ani s ničím moc otálet. Při chytání s nymfami se fotí dobře. Člověk vlastně rybaří skoro pod špičkou prutu a zdolává rybu na krátkou vzdálenost. Tenhle lipan se ale ukázat moc nechtěl a jako zkušený bojovník využíval i sílu proudu a tak než jsem ho dostal ke hladině, byl pěkný kousek pode mnou. Nebyl to žádný trofeják, ale přes třicet centimetrů měl a na mém proutku aftma 4 s návazcem 0,12mm je to už celkem slušný boj a pro mne pěkná ryba. Lipana jsem neochutnal už léta, ale myšlenky ponechat si ho jsem se rychle zbavil. Vždyť co by, jsem fotil příští rok, kdybych to tu vybral jako vydra. Pěkně mi zapózoval a dostal svobodu. Po takové pěkné chvilce si vždycky dám pauzu. Sednu na břeh, zapálím cigárko a projedu si ve foťáku, co jsem nafotil. No pěkná temnota. I se světelným objektivem 2,8 a ISO 800 jsem se s časem na víc jak 400 nedostal a fotky máznuté, tmavé. Prostě bída. Když není pořádné světlo, tak prostě fotky za moc nestojí. Třetí ryba z tůně. To bych měl jít dál, ale já tady cítil, že ještě není čas místo opustit. Jen jsem se posunul o dva kroky před, abych dohodil do vtoku. Kořeny od olše tady sahají až do hlavního proudu. Vím to. Už budou pěkně ověšené mojí sbírkou mušek. Jako vždy jsem přidal rovnou dvě. Hezky to začíná. První tůň a mínus tři mušky.

 

Nasadil jsem mušky s oranžovými korálky. 3mm wolframové hlavičky musí stačit. Mušky prosvištěly proudem a při brázdění a zvedání ode dna přišel pěkný kopanec do prutu. Ani jsem nemusel zasekávat. První rychlý výpad přes proud naznačoval, že by mohlo jít o duháka, ale byl to lipan. Fotit jeho prvotní reakce nemělo smysl a tak jsem si jen cvakl pár vzpomínkových snímků, když jsem měl rybu už pod prutem. Raději jsem použil i blesk což se mi jevilo jako rozumné řešení v tu chvíli. Jen jsem si přenastavil nižší ISO a kratší čas. Clonu nechávám na automatice. Vše se stíhat s foťákem v jedné ruce nedá. Moc pěkná ryba. Znám místa, které mají lipani rádi. Zajímavé je, že se dost liší jejich zbarvení. V této tůni bývají tmavší. Vydal jsem se proti proudu k dalšímu slibnému místu.

Tady už jsem taky nechal spousty mušek. Na výtoku malý lipánek, pak potočák. Jako by někdo opisoval scénář, jen vynechal část s pěknými lipany. No nic. Jde se dál. Další pěkné místo kde jsem snad vždy zachytal mě, ale zklamalo. Věnoval jsem mu dost času, ale nevyloudil jsem ani záběr. Změnit mušky? Nesmysl, vždyť do teď fungovaly. Stopy vydry v písku na břehu byly možná tou pravou příčinou. No to by ještě tak scházelo. Doufám, že to byla jen tulačka. V další tůni bydlí můj tečkovaný kamarád. Už druhou sezonu se tu s ním potkávám. Možná že bude na námluvách, ale kdo ví. I tady stojí olše s podemletým břehem a kořeny trčí až do vody. Raději nahazuji kousek od břehu a mušky pro jistotu i kousek stahuji zpět. Možná že právě ten pohyb ho vyškádlil a lapl po koncové mušce. Je tady. To je dobré znamení. Mlíčák. Už se mu začíná tvořit i háček na spodní čelisti. Jestli tu vydrží, bude z něj příští rok slušný bojovník. Dobře si hlídá své teritorium. Samotář, který nesnáší konkurenci. Úsměv, cvak, jde se dál.

Další tůň a zase ani ryba. Že by tu platilo pravidlo, že ryby se zdržují ob jednu tůň? Po dnešní vycházce bych tomu i věřil, protože přesně tak to platilo celý den. V další tůni zase ryby byly a i pár pěkných lipanů. Začalo se šeřit a byl čas se vydat na cestu k domovu. Mokré ruce mě začaly podezřele tuhnout a nohy si taky říkaly o teplou lázeň. Nějak už toho moc nevydržím. Zas tak dlouho jsem nerybařil, přitom jsem se cítil pěkně unavený. Musím říci, že ale příjemně a i když se mi jeví, že ryb ubývá a situace se zarybňováním není taky úplně růžová, tak pořád je naděje strávit u vody pohodový den. Potřeboval jsem to jako sůl. S čistou hlavou jsem odjížděl k domovu. Když ryby přečkají jarní povodně, mělo by to smysl vyrazit na ryby i v příštím roce. Doufám, že příští sezonu budu končit znovu takto optimisticky jako letos.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 1x:

Reklama