Pokaždé je to jiné

Zveřejněno: 15.12.2018 v 08:04 , Autor: Ivo Novák Ryba: Okoun říční Revír: VLTAVA 16 - 19, ÚDOLNÍ NÁDRŽ ORLÍK , 30 Kč od 6 čtenářů

Pokaždé je to jiné

Šplouchance lovících dravců se z hladiny ozývají ještě za úplné tmy a intenzita sílí každou minutou a vrcholí právě půl hodiny před tím, než je rybáři povoleno aby nahodil svojí nástrahu do místa dění.

Kapitoly článku

Konec roku je pro mne ve znamení okounů. Věnoval jsem jim skoro veškerý volný čas. Rybolov v listopadu a prosinci je povolen až od sedmé hodiny ranní, ale kdo chce nasát patřičnou atmosféru lovu, pokochat se barvami probouzejícího se dne a udělat si obrázek o stavu ryb na Orlické přehradě měl by být u vody nejdéle do půl sedmé. Právě v tento čas okouni ožívají a na rozhraní noci a dne vyrážejí na lov.

Šplouchance lovících dravců se z hladiny ozývají ještě za úplné tmy a intenzita sílí každou minutou a vrcholí právě půl hodiny před tím, než je rybáři povoleno, aby nahodil svojí nástrahu do místa dění.Stačí mít uši napnuté a hned máte představu o tom, na jaké straně zátoky bude nejvhodnější začít s rybolovem. Hned máte také jasno, kde se zdržují rybičky a s nimi i hejna okounů. Ranní posezení na pahorku se zapálenou cigaretou a prutem složeným v klíně beru jako školu rybaření. Scénář se většinou opakuje každý den, ale intenzita lovu a místa šplouchanců lovících hrbáčů či pánů candátů se mění. Jsou dny, kdy si připadáte jako byste přišly o sluch. Hladina je jako zrcadlo a i když netrpělivě čekáte na svém oblíbeném místě, zvuková kulisa chybí. Není ale třeba zoufat.

Ráno je skoro vždy reálná naděje narazit na mlsného okouna, který sice nedrancuje rybí potěr u hladiny, ale šmejdí u dna a hledá svojí kořist. Právě na sklonku noci není ostražitý a vaše gumová nástraha mu připadá jako chutné soustíčko, kterého se rychlím výpadem ze zálohy lehce zmocní. Svojí chybu pozná v zápětí a snaží se uvolnit háček ze slabé blanky. Šanci má. Stačí chvilka nepozornosti, hrubá síla při zdolávání a může být volný. Zkušený rybář si dá se zdoláváním trochu té práce, zmírní v tahu, nechá pracovat jemnou špičku prutu a spoléhá při výpadech na seřízenou brzdu navijáku a ruku v které svírá prut. Užívá si. Ví o fintách soupeře a snaží se je eliminovat. Větší okoun vydrží bojovat až do poslední chvilky. Až na mělčině se pokládá na bok a dává tím najevo že je poražený.

Vyzvedávat velkého okouna z vody na špičce prutu je barbarství. Jednak hrozí že si svůj oblíbený prut poničíme a vyrvat v ústech okounovi díru jako vrata je prohřeškem.  Zaslouží si rybářovo úklonu a šetrné vyháčkování přímo ve vodě, nebo po pořízení vzpomínkové fotografie. Ne každý se rád fotí. Foto bez naježené hřbetní ploutve není to pravé. Jikrnačky se nerady fotí. Jsou smířené s osudem a i když se jim snažíte ploutev naježit vzápětí jí hned pokládají. To páni okouni často reagují lépe. Stačí je pohladit na temeni hlavy, přejet prstem po ostnech a hned se durdí.

Úderem sedmé hodiny přichází rybářovo chvíle. Nástraha sviští vzduchem a dopadá do míst kde s před malou chvílí vařila voda. Okouni jsou v té době ještě u hladiny, či ve vodním sloupci a upírají svůj zrak k vodní hladině kde pozorují siluety svých kořistí. To co se děje pod nimi a na dně je prostě nezajímá. Tlouci v této době olověnou hlavou nástrahy o dno je většinou planou snahou rybáře. Můžeme narazit na rybu, ale v temnotě u dna má ryba malou šanci naší nástrahu vystopovat. První hodiny lovu jsou rozhodující a přináší nejvíce úlovků i pěkných zkušených ryb. To je ta chvíle pro kterou rybář nelenil si nařídit budíka a půl pátou a vyrazit mlhavou nocí na místa kde chce ukojit svou loveckou vášeň. Ranní lov je o prožitcích.

Vše umocňuje okolní scéna a pokud chytáme v místech kde se slunci klube z protilehlého kopce tak se nacházíme v mistrovské galerii matky přírody. Obraz vycházejícího slunce by žádný malíř nestačil namalovat v reálném čase. Vše se mění ve velice rychlém sledu. Ani nejzkušenější malíř by nestačil namíchat odstín barvy záře vycházejícího slunce. Stačí minuta a obzor se barví s temné fialové do rudého nádechu. Než zdoláte okouna, je zase vše jinak. Nezbývá než odložit prut a kochat se tou krásou. Zapomene na chvíli proč jste sem vlastně přijeli. Je to dilema jestli fotit nebo chytat. Temnota začne zlátnout a jas slunečních paprsků se začne odrážet na vodní hladině. Intenzita světla sílí a noc přechází v den. Slunce se vykulí v celé své kráse nad obzorem a prosvětluje mraky nad horizontem. Na chvilku se schová aby zase vykouklo v jiném kabátě. Právě tady a tuto chvíli si člověk uvědomí že je pro co žít. Že jsou u nás místa, kde se může cítit spokojený a šťastný. Je to zkrátka nádhera o kterou spousta lidí přichází. Rybáři ale mají šanci jí objevit. Uloupnout si kousek pohody a odnést si ho v srdci domů a uchovat ve vzpomínkách.

Kolem osmé hodiny ranní už slunce putuje po obloze a představení končí. Okouni se začínají stahovat zpět do hlubin a aktivita u hladiny slábne. Okouni se chovají jako ovčáčtí psi. Rybičky jsou jejich stádo a oni si ho pěkně natlačí ke břehu kde v povzdálí hlídkují a řadí svoje šiky k útoku. Nikdo asi nezjistí jak se mezi sebou domlouvají, ale já věřím že ano. Jak jinak by se mohli v čisté vodě řadit jako na povel. " Seřadit, vyrovnat rozestupy, všichni na svá místa. Není mi jasné kdo velí k útoku, ale všichni vyrazí jak na povel píšťalky a vletí jako šípy mezi drobotinu. Malé rybky nemají šanci. Ze všech stran je nepřítel. Jsou dá se říci neomylní. Útok trvá několik sekund a celá kumpanie se vrací zpět na pozice. Nasycení zůstávají v základním táboře v záloze, ostatní se znovu šikují k útoku. Hejno rybiček popojede o pět metrů v pravo a naši útočníci se přesunou do výhodnější pozice.

Celá rojnice pomalu v jednom šiku vyrovnaná se pomalu blíží ke břehu, zastavují několik metrů od kořisti a znovu je tu píšťalka a střemhlavý útok. Ideální doba pro rybáře který má možnost vše z povzdálí sledovat na mělké písčině. Stačí se ale přiblížit o pár kroků blíže a okouní průzkumníci ohlásí nebezpečí celému hejnu. Útok se odkládá. Zůstávají na pozicích v bezpečné vzdálenosti od břehu a najednou jako kdyby ve vodě vůbec nebyli. Jak se rybář vzdálí přichází znovu jejich čas. Chytrý rybář zmenší svojí nápadnou siluetu na břehu podřepem, nahodí nástrahu podél břehu z patřičné vzdálenosti a čeká. Při útoku který následuje začne oživovat svojí nástrahu která okounům připomíná zmatenou poraněnou kořist a boduje. I v době, kdy jsou okouni dále od břehu, je šance na úlovek. Neposlušná gumová rybka má být v hejnu u břehu a tak se jí okouni snaží ztrestat za to že není tam kde má. Jak se voda ochladí a začnou mrazíky, rybičky se stahují dále od břehu a rybář má po podívané. V mělkých zátokách břehové chytání začíná být neúčinné a tak nezbývá než se poohlédnout po lodi a za okouny vyrazit dále od břehu na větší hloubky, nebo hledat jiná loviště kde se skalnaté stěny noří do hlubin.

Je dobré využít vláčecí sezonu až do jejího konce. V lednu se ale dá vyrazit také, jen woblery, rotačky, plandavky, devony, twistery,rypery a smáčky vystřídají umělé mušky a je jedno jestli použijete muškařský prut, nebo svůj vláčecí se smekacím navijákem. Lov na umělou mušku je povolen na mimopstruhových revírech i za použití vlasce. Lze chytat na tři umělé mušky a použít přídavnou zátěž. Dokud vodu neuzavře ledový krunýř okouni jsou nám k dispozici. Jsou to věrní druzi. Než se rozhodnete ukončit jeho život zvažte zda je to nutné. Třeba jsou v mrazáku ještě tři kousky od minule. Mějte na paměti že rybu kterou usmrtíte už podruhé nechytíte a co by to bylo za chytání kdyby nebyly ve vodě ryby. Jikrnačku, maminku s velkým bříškem plným jiker ušetřete. Jednou se vám její potomci odvděčí.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 1x:

Reklama