Na lovu okounů - Orlická přehrada II.

Zveřejněno: 29.6.2018 v 08:19 , Autor: Ivo Novák Ryba: Okoun říční Revír: VLTAVA 16 - 19, ÚDOLNÍ NÁDRŽ ORLÍK , 35 Kč od 7 čtenářů

Na lovu okounů - Orlická přehrada II.

Na naší druhou výpravu jsme vyráželi bez lodě. Chtěli jsme srovnat možnosti rybáře, který je odkázaný lovit ze břehu a zjistit jaké má šance.

Kapitoly článku

Naše první listopadová výprava na okouny nás poznamenala natolik, že celý týden jsme spřádali plány, jak přelstíme pruhovaná monstra, která se ukrývají ve vodách Orlické přehrady. Jen jsem litoval, že nemám Orlík někde za humny. Asi bych nevydržel tak dlouhé čekání a navštěvoval tyto vody každý den. Člověk by tak měl větší možnost prozkoumat zákonitosti, které ovlivňují aktivitu těchto pruhovaných dravců.

Na naší druhou výpravu jsme vyráželi bez lodě. Chtěli jsme srovnat možnosti rybáře, který je odkázaný lovit ze břehu a zjistit jaké má šance. Původní plán jsme museli pozměnit na poslední chvilku a z dvoudenní výpravy se stala nakonec jednodenní. Tentokrát s námi vyrážel i Janek. Chtěli jsme být u vody včas a tak jsme z domova vyráželi už půl páté. Tma jako v pytli. Cestou mlha, která by se dala krájet. Bylo dobře, že jsme si naplánovali dostatečnou časovou rezervu. Po šesté už jsme byli na místě. První věc, kterou jsem zapomněl, byla čelovka.

Tu měl jen Tomáš a tak jsem navlékal vlasec do oček za svitu reflektorů auta. Ruce se mi třásli nedočkavostí a provléci 0,12mm vlasec očkem u marmyšky  se mi jevilo jako nadlický úkon. S batohy na zádech, ověnčení jako vánoční stromky jsme se vydali na pochod kolem břehu do míst, kde bylo členité dno. Tomáš kráčel v čele a snažil se nám svítit na překážky, které jsme měli v cestě. Pomalu se začínalo rozednívat. Hladina Orlíku ožila jako mávnutím kouzelným proutkem.  Okouni vyrazili na lov a nemilosrdně trestali každou nepozornou rybičku ve svém dosahu. To byl koncert. Na místo jsme dorazili právě v čas a okamžitě letěly nástrahy do vody. Janek zkoušel živou rybičku, Tomáš smáčka a já marmyšku  s rousnicí.  Okouni lovili všude kolem nás.

Tomáš už táhnul druhého pruhovaného obříka z vody a to já nevydržel a rychle přezbrojil na hladinový wobler.  Ryby mlaskali před popem i za popem, ale na popíka se nevrhla žádná. Znovu jsem přezbrojil na rotačku a protahoval jí pod hladinou. Ani to nepomohlo. Když Tomáš táhnul třetího okouna, nevydržel jsem a nastrojil  marmyšku  s rousnicí. Tomáš se prostě nenechal ovlivnit a nabízel smáčka  rybám pomalým oživováním u dna i když by podle aktivity měl vést nástrahu ve sloupci, nebo u hladiny. Fungovalo to. Hned jsem se také dočkal záběru a v prutu jsem cítil, že mám na háčku pěknou rybu. Na focení bylo ještě šero a mlhavo. Je to nádhera zdolávat okouna na ulách vláčecím prutu. To je libůstka. Několikrát jsem musel i povolit bojovou brzdu abych o rybu nepřišel. Okoun podle mého už trofejní kousek, i když někteří uznávají až hranici 40 cm. Rychle na háček marmyšky s čerstvou rousnicí a letěla do stejného místa, další obřík smlsl rousnici ještě ve sloupci a zhltl jí že marmyška nebyla vůbec vidět. Měl to spočítané. Byl jen o dva centimetry menší než ten první, který měřil 34cm. Udivilo mě, že Janek, který chytal, na krásné malé rybičky se nedočkal záběru, i když je nabízel na místech, kde jistě okouni byli. Tomáš kraloval se smáčkem  a já také vyměnil rousnici na marmyšce za smáčka na jigovém háčku. Srovnal jsem skóre s Tomášem, který už měl tři pěkné hrbáče. Samé pěkné kousky. Okounům se na Orlíku daří a to je dobře. Jak rychle ranní aktivita začala, tak i ustala. Okounům stačila hodinka, aby si nacpali bříška rybičkami, kterých zde bylo na listopad pořád ještě hodně. Okouni se stáhli do větší hloubky a jen několik opozdilců, kterým se při svítání nedařilo, se snažilo ulovit nějakou nepozornou rybku. Kolem deváté jsme stáli na skalnatém výběžku a házeli nástrahy do vody bez valného úspěchu. Ten kdo by přišel k vodě v půl desáté, by řekl, že tady snad ani žádní okouni nejsou.

Záběry už byli jen ojedinělé a velice opatrné. Víc se trhalo, než tahalo. Vydali jsme se zpět k autu a přejeli na další místo, kde jsme z lodě byli na předešlé výpravě tak úspěšní.

Když jsem mezi kameny na dně nechal pátou marmyšku, navázal jsem si  sestavu  s koncovým olovem a smáčkem na jednoduchém háčku na bočním návazci. Smáček pěkně na volno dokáže divy. Když ale ryby nejdou ani on není čarovným, i když tři okouny jsem během hodiny mezi kameny přeci jen přesvědčil. Tady sestava, která by neměla váznout mezi kameny vázla a  ztráty se dali počítat na desítky nástrah. Na řadu přišly i bobiny, ale rozvášnit najedené okouny už se mi prostě nepodařilo. Až na kamenitém výběžku přímo na začátku zátoky jsem znovu na marmyšku  chytil několik posledních opozdilců. Jankovi se nedařilo a tak raději podřimoval na břehu. Tomáš byl aktivní celou dobu a několik menších kousků také chytil. S ránem se to ale nedá srovnávat. Na okouny si člověk zkrátka musí přivstat.  Komu se nechce vstávat, ten má prostě smůlu a přichází o neopakovatelné zážitky

Cestou domů jsme hodnotili naší druhou výpravu jako zdařilou s konstatováním, že i ze břehu se dá velice slušně zachytat a že pokud se nám nebude chtít soumařit s lodí, můžeme klidně vyrazit znovu jen tak na lehko s batůžkem na zádech. Člověku to nedá a sebou nosí spoustu nepotřebných věcí, které u vody ani nepoužije. Je to dáno tím, že chce být připraven na všechny možné okolnosti, které můžou nastat. S příjemně stráveného dne má člověk velice dobrý pocit a rozhodně nelituje času stráveného na rybách. A tak to má být.

Z každé výpravy si rybář kromě vzpomínek odnese i několik dalších postřehů, které má možnost na příštích výpravách zúročit. Příště ví už kam, jakou nástrahou začít, čemu se vyvarovat a kterými nástrahami doplnit poloprázdnou krabičku. I samotné trhání nástrah má svojí kladnou stránku. Rybář tak vyzkouší během dne mnohem více druhů nástrah. Kdyby netrhal a ryby braly, nic by neměnil. Bohatší o pár dalších zkušeností jsme se rozešli a já věděl, že hned jak to bude možné, pojedu na Orlík znovu.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 1x:

Reklama