Pstruhové revíry - Střela 3

Zveřejněno: 19.8.2017 v 13:03 , Autor: Ivo Novák Revír: STŘELA 3

Pstruhové revíry - Střela 3

Během roku si naplánuji spoustu rybářských výprav, ale když přijde konec roku a zhodnotím celou sezonu zjistím že minimálně z půlky všech akcí sešlo z důvodu nedostatku času.

Kapitoly článku

Během roku si naplánuji spoustu rybářských výprav, ale když přijde konec roku a zhodnotím celou sezonu zjistím že minimálně z půlky všech akcí sešlo z důvodu nedostatku času.

Doba je šíleně uspěchaná, lidi se honí za penězi a na žití a rybařinu zbývá stále méně času.
Rybaření je pro mě ohromnou relaxací. Jakmile navleču broďáky, vybalím prut a navážu mušky všechny starosti a trápení všedního života jsou ty tam. Muškařina je lékem na stresy. ˇškoda jen že u lékaře není na předpis.
Diagnoza : celkové přepracování a vyčerpanost." To Vám budu muset napsat neschopenku ". "Týden na rybách a ne že půjdete po dvou dnech zase pracovat "! Kam to chcete napsat ? Na jaký revír ? Co by se ušetřilo léků.
Výprava na pstruhový revír Střela 3 MO Manětín jsem si plánoval už v minulém roce.

Už dvakrát jsem Střelu navštívil a zatím pokaždé jsem odjížděl domů spokojen.
Poprvé jsem rybařil na spodním úseku. Ryb spousta, krásné chytání, ale nejčastějším úlovkem byl jelec tloušť, ouklej, plotice. Spíš jen vyjímečně lipan, nebo potočák.
Na druhou výpravu jsem se vydal už výše proti proudu a to až k Manětínu.
Krásná okolní příroda ještě prožitky z rybařiny umocňuje.
Druhové složení už zde odpovídá tomu že člověk opravdu chytá na pstruhovém revíru.
Ryb poměrně hodně i když ten kdo by čekal trofejní úlovky by odešel od vody nespokojen.
S jemným náčiním si člověk užije dosytosti i s rybami do 30 cm a ty převládají i když nějaká ta ryba přes třicet cm se taky ulovit dá. Úlovky okolo 20-25 cm jsou nejčastější.

Lipanů je tu poměrně hodně. Rozhodně počtem převyšují nad pstruhem.
Pozvání kamaráda k výpravě na Střelu se odmítnout nedá. Už týden předem jsem vše směřoval k tomu, aby jsem v neděli ráno mohl bez problémů vyrazit a povedlo se.
Kamarád Michal jako jeden z mála mích kamarádů dorazil ke mě s autem ještě pět minut před plánovaným odjezdem. Většinou to je naopak a vyráží se i s půlhodinovým zpožděním.

Ani jsem nestačil dokouřit ranní cigaretku. Jen jsem popadnul broďáky, tubus, vestu. Ještě rychlá kontrola jestli mám doklady, peán, metr, mouchy, návazce. Šup se vším do auta a už se jelo.
Cestou jsme nabrali ještě Michalovo kamaráda který už čekal připravený u cesty a zhruba za hodinku jízdy jsme dorazili do Černé Hatě. Malá vesnička s několika chalupami v údolí Střely. Auto jsme nechali na plácku uprostřed vesnice, převlékli se do broďáků a vyrazili po zelené turistické stezce. Pěšina vedla z kopce. To se to šlo. Čtvrt hodinky chůze a už jsme stáli u brodu. Na druhém břehu byla cedule s číslem revíru a tak jsme ani nemuseli listovat a hledat v seznamu revírů. Všichni jsme si zapsali docházku, navázali mušky a rozešli se.
Michal vyrazil po pěšině proti proudu, jeho kamarád začal chytat hned pod brodem a já na brodil a začal prochytávat úsek hned nad brodem.

Nebyl nijak zvláštní. Poměrně málo vody, rychlejší proud, kamenité dno. Na druhé nahození se mi povedlo chytit lipana a na zhruba dvaceti metrovém úseku jsem jich nachytal dalších sedm a dva potočáky.

Tak tomu říkám paráda. Voda byla křišťálově čistá, řekl bych že podstav, trochu přikalení by nevadilo. Muselo se chytat na větší vzdálenost ( na dlouhou nymfu) a šlo to pěkně. Navázal jsem si jako koncovou mušku růžového goldkopa a na přívěs růžového blešivce s hnědým hřbítkem a oranžovým bodem uprostřed, černou hlavohrudí na háčku č.12 se zátěží v těle. Potočákům se líbila koncová muška, ale všechny lipany jsem chytil právě na blešivce a tak jsem golda ustřihl a navázal jako koncovou mušku taky blešivce s trochu více olovem v těle aby mušky rychleji vyklesávaly ke dnu.
Na mělčích úsecích sice mušky občas vázly, ale v rychlejších hlubších úsecích to byla ta správná volba. Michalovo kamarád zvolil taktiku že nás nechá odejít a bude prochytávat vodu s odstupem za námi a já s Michalem jsme se střídali po úsecích.

Kdo si jaké místo vybral bylo jen na něm.

Jeden hezčí úsek střídal druhý. Všude se nějaká ta ryba chytit dala, takže čas ubíhal jako voda. Co mě dokázalo vyvést z míry byla parta mladíků na terénních motorkách, kterým nějaký ten zákaz vjezdu do chráněné krajinné oblasti údolí Střely absolutně nic neříkal. Olej a benzin ve vodě, smrad z výfuku a randál rozhodně sem do tak malebného kousku přírody nepatří.

 

 

Kolem celého úseku který jsme procházeli vede značená turistická cesta, takže pokud bylo potřeba se přesunout na nějaké slibné místo nad kolegou stačilo využít této stezky.
Celé dopoledne bylo mlhavé, až kolem poledního se vyhouplo slunce nad údolím.
Čím jsme šli dále proti proudu řeka se mi jevila širší a mělčí. Přesně naopak než by to mělo být. Se sluncem ubylo i záběrů.
Našel jsem si pěkné místečko kde se proud stáčel kolem pravého břehu, větší hloubka a členité dno. Tady jistě nějaká ta pěkná ryba bude. To bylo první co mě napadlo.
A taky byla.
Asi na třetí nahození přišel krásně čitelný záběr a po záseku ryba začala kličkovat mezi kamením u dna a snažila se zbavit mušky. Krásný lipan. Krásně zbarvený.Hřbetní ploutev mu hrála všemi barvami. Projel proudem a dostal se k protilehlému břehu.Využil přitom i sílu proudu vody. Byl jsem nucen sáhnout po brzdě navijáku a trochu přitáhnout. Nechtělo se mi dávat mu metry šňůry z navijáku tak lacino. Prut jsem měl ohnutý až k rukojeti.

Několik lipanů přes 30 cm se mi během dne povedlo ulovit, ale tenhle kousek bojoval zatím nejvíc. Typoval jsem to na rybu přes 40 cm. Jednou rukou jsem držel rybu na stále napjatém vlasci a druhou rychle lovil fotoaparát z pouzdra.
Zapnout fotoaparát se mi povedlo. Rychle jsem nacvakal několik fotek i když nastavení fotoaparátu nebylo zrovna to pravé. Lipana jsem jen tak letmo přeměřil ve vodě.
Do čtyřicítky mu 2-3 cm chyběly.
Ryba byla unavená a tak jsem jí dopřál v tišině u břehu trochu oddechu.
Pozoroval jsem krásné zbarvení a vlající prapor do té doby, než si lipan odpočinul a odplul zpět mezi kameny do proudu.
Sedl jsem si na břehu a prožíval znova tu krásnou chvilku.

Přesunul jsem se kousek dál proti vodě k dalšímu pěknému místu.
Pár náhození nic, pak jsem poslal mušky při břehu kolem velkého balvanu který byl přímo v proudu. Myslel jsem že jsem uvázl, ale omyl. Byl to potočák a okamžitě po záseku začal předvádět skoky jaké už jsem dlouho neviděl. Absolvoval pět výskoků těsně za sebou a pak si to zamířil dolů po proudu. Dalo to trochu práci ho ubrzdit, otočit a přitáhnout zpět proti vodě. Fotoaparát jsem měl ještě na krku. Vyfotil si pár fotek žlutě zbarveného potočáka a kamarády co mě mezitím došli.
Při pohledu na hodinky se mi nechtělo věřit vlastním očím. Bylo už 16 hod. Čas se vydat na zpáteční cestu.
Celí den bez pití a jídla, jen jedno jablko z místního opuštěného sadu.
Hlad, ani žízeň jsem nepociťoval celou dobu rybaření. Jindy bych po pár hodinách šmejdil kolem ledničky a hledal co by se dalo slupnout.
Cesta zpátky k autu se nám zdála nekonečná. Celkem jsme museli přes pět brodů. Litoval jsem turisty, kterým zřejmě velká voda vzala lávky a na některých úsecích byli nuceni sundat boty a brodit.

Cestou zpět jsme hodnotili dnešní výpravu. Všichni jsme si zachytali a prožili nezapomenutelný den. Jsem rád když jedu na ryby s partou rybářů co nenosí u boku košík na ryby a hodnotí den jen podle váhy rybího masa který odnáší od vody. Košík je na svačinu a jako takový mi nevadí.Ani když se čas od času nějaká ta rybka vezme, ale nesmí to být často. Bez ryb by to u vody nebylo to pravé ořechové.

 

S touhle partou příště na ryby pojedu klidně a rád.
U cesty rostlo několik pěkných bedel a tak místo ryb se do podběráku nasbírali houby.
To proto až se někdo zeptá : Tak co si si přivezl ze Střely ? Odpověď : Houby bude pravdivá.
Ten kdo chce poznat krásný kout přírody a poměrně slušně si zachytat může se na Střelu vypravit. Ryby co chytíte pouštějte. To proto, aby jste si příště vy i ostatní zachytali.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 0x:

Reklama