Únorový lov parem

Zveřejněno: 23.2.2017 v 05:00 , Autor: Ivo Novák Ryba: Parma obecná Revír: ÚSLAVA 3

Únorový lov parem

Úspěšné zimní muškaření na Úslavě.

Kapitoly článku

  Patřím k těm rybářům, kteří ani v zimních měsících neodkládají svoje náčiní. Touha být u vody je prostě silnější a tak i když mrzne, nebo padá sníh  vyrážím k vodě. Výběr je však omezen. Na pstruhových revírech lovit nelze. Tam platí zákaz lovu až do 16.dubna.Sousedící mimopstruhový revír je už však dobrou volbou.Tady je naděje že nějaký ten duhák či siven se může po naší mušce ohnat.Hladiny stojatých vod jsou pod ledem a tak nezbývá než si prověřit které potoky a říčky zůstaly přístupné rybářům.Mělké a proudné úseky nemá cenu prochytávat,  na rybu tu v zimě nenarazíme. Jen tam kde je ale na dně nějaké hlubší místo  s kamenitým dnem. Ryby mají své místa kde přečkávají zimní nehostinnou dobu. Kdo je objeví má šanci že si zachytá mnohdy lépe než v parných letních měsících. Chce to prostě ryby hledat. Jsou tu ale  kormoráni, kteří takovéto místa také rychle objeví a během několika dnů ho dokáží  totálně vyplenit. Rybář pak postává na břehu s prutem, bičuje vodu jako šílený a nejde mu na rozum jak to že ryby neberou když si tu před týdnem  tak krásně zarybařil. Nezbude nic jiného než hledat jamky v mělčích úsecích kam se černý opeřený ďábel nemá šanci pro rybu potopit a paběrkovat  to co zbylo.Vhodná místa k zimnímu lovu jsou úseky pod jezy. Tyto místa navštěvuji nejraději. Nikdy předem člověk neví která ryba mu uvízne na háčku.

   Mojí oblíbenou rybou na mimopstruhových tocích je parma obecná. Bojovnice která dokáže rybáři  zapomenout že mu začínají omrzat konce prstů na nohou v neoprenovém obleku který v chladné vodě tuhne přímo na rybářovo těle. Lovu parem jsem se v zimních měsících dříve nevěnoval. Žil jsem v domnění že ulovení parmy na umělou mušku  v mrazivém počasí je nereálné. Tloušť, okoun, plotice, to jo, ale jak je to s parmou mi nikdo nedokázal odpovědět. Rozhodl jsem se tedy sám vyzkoušet  nějakou tu parmu ulovit. Vybral jsem si úsek kde jsem tyto krasavice  na sklonku podzimu lovil naposledy.

   Žádné extra přípravy se nekonaly. Rozhodnutí přišlo ze dne na den. Mušky které se mi k lovu osvědčili v loňské sezoně byly na svých místech  a tak jsem jen překontroloval zda jich mám dostatek pro případ že by jsem váznul a trhal. Pár těžších vzorů s wolframovou kuličkou jsem pro jistotu přidal do prázdných zářezů. Člověk nikdy neví jakou situaci bude nucený u vody řešit. Ani jsem si na internetu nepodíval jaký průtok řeka Úslava  momentálně má. Je dobré si tuto informaci prověřit než člověk vyrazí. Byl jsem ale tak natěšen na lov že jsem neřešil jestli poteče o nějaký ten kubík víc nebo míň.

Popadl jsem vestu, tubus s prutem, neopreny, brodící boty a fotoaparát, vše uložil na zadní sedadla mojí škověnky  a vyrazil  směr Plzeň.Náhradní oblečení  a termoprádlo jsem už v kufru měl od předešlé výpravy.Mám na Úslavě svoje oblíbené místečko pod jezem a jen jsem trnul strachy aby na tomto místě nebylo obsazené rybáři. Byl jsem naivní blázen. U vody ani noha. Břehy řeky byly ještě zamrzlé.  Měl jsem za to že už ledy budou pryč, ale ani pohled  na ledovou masu mě neodradil od toho, aby jsem vyházel věci z auta a začal s procedurou oblékání. Měl jsem za to,l že dvě vrstvy termoprádla budou pod neopreny stačit. Zapsal jsem si docházku, připravil muškařskou udici, navázal mušky a nabalený jako lední medvěd jsem vyrazil hledat na břehu místečko kde by se dalo vlézt do vody.Vykoupat se v ledové vodě , nebo utopit fotoaparát jsem neměl v úmyslu  a sklouznout se po ledu přímo do proudu jsem předem vyloučil. Snad až po dvě stě metrech jsem našel místečko kde se dalo přímo ze břehu vstoupit na dno. Nikam jsem nespěchal a vážil každý krok. Dno bylo kluzké, kameny pokryté jemnou řasou. Překvapila mě čistota vody. Křišťál jako na pstruhovce. Tak čistou vodu jsem tu ještě nikdy neviděl. Pomalu

 

jsem brodil proti proudu a očima sledoval zda neuvidím nějakou tu rybku. Několik menších jelců pomalu proplulo kolem mě, hejnko dorostenců se  líně přesouvalo proti proudu pár kroků ode mne. Očima jsem šmejdil po hlubších místech zda neuvidím pohyb nějaké parmy. Nebyly tu. Možná budou výš u jezu. Prošel jsem mělčí úsek  a dostal se do míst kde už bylo vody nad kolena. Hlavou mi prolétla myšlenka zda jsem zvolil pro dnešní den a způsob lovu tu správné náčiní. Asi jsem si měl vzít delší prut, možná i trochu tvrdší. Bohužel. V ruce jsem držel svůj oblíbený proutek od Shimana aftma 3/4 dlouhý 8,6 stopy. Jak na ně ? Dlouhá nymfa bude nejlepší. Koncová muška s 3mm wolframem, nad ní s 2,5 mm stříbrnou wolframovou kuličkou  a na horním přívěsu  také nymfa rudořitky s šedivým límečkem a zlatou mosaznou kuličkou. Všechno tmavé vzory  s tělíčkem  s pavího brku.Vody teklo poměrně hodně a proud pod jezem byl dost silný. Ani s touto sestavou jsem se nemohl dostat ke dnu a tak jsem byl nucený sestavu předělat.

 

Na konec přišla jigová muška s 5mm olověnou kulí a ostatní mušky jsem posunul výš.  Pořádná nálož na trojkový proutek. Vlasec 0,14 Raptor musí stačit i na šedesátky. Jen jestli tu ještě jsou. První nahození s touto sestavou a hned přišel pěkný razantní záběr. Na francouzském návazci pěkně čitelný, předpisový. Ten by neminul ani začátečník.Žádný velký odpor, ale ryba to byla. Čekal jsem jelce, ale byla to malá parmička. Miminko s fousky jako kapřík. Jedno foto do rubriky čudly  a už pelášila zpět do vývaru.Byl jsem ve vodě sotva patnáct minut a už jsem začal pociťovat chlad od nohou. 3mm neopren je pro lov v únoru prostě málo. Jak se člověk přestane pohybovat tak ani termoprádlo nepomůže. Během chvíle jsem ulovil další dvě parmy. Tentokrát už větší kolem 40cm. Ty už na proutku jsou znát. Všechny byly chycené za pusu na koncového jiga. To mi dodalo sebevědomí a přesvědčilo že parmy v únoru lovit lze a tak i když se čím dál víc zima dostávala k mému tělu nechtěl jsem odejít a lovil dál. Brodit se 200m zpět proudem aby jsem se na břehu trochu rozpohyboval se mi nechtělo a tak jsem se rozhodl vydržet a rybařit. Parmy byly aktivní a já během hodiny a půl chytil celkem dvanáct kousků. Dvě byly chycené za prsní ploutev a jedna v hlavové části. To se bohužel také stává  a rybář to těžko může nějak ovlivnit. Pořád jsem si říkal ještě jednu a jdu. Ta dvanáctá byla poslední toho dne. Ztuhlý, jako invalidní důchodce jsem se došoural k místu kde se dalo zpět vylézt na břeh. Prošel jsem se kousek po břehu aby se mi rozproudila krev  a vydal se zpátky k autu. Ani jsem se nepřevlékal, nandal věci zpět do auta i v neoprenech nasedl  a vydal se na cestu k domovu. Po pár kilometrech  se  teplo  z topení které jsem nastavil na maximum dostalo k tělu a bylo zase fajn. Moc jsem toho nenafotil, ale něco přeci. Byla to paráda, super . Až se někdo zeptá jestli se dají parmy lovit i v zimních měsících můžu pravdivě říci :" Ano,dají."  Jen příště vyrazím brodit snad už v silnějších teplejších neoprenech jestli nějaké na mojí hroší postavu seženu.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 2x:

Reklama