Jak na marmyšku

Zveřejněno: 28.9.2019 v 09:49 , Autor: Ivo Novák , 305 Kč od 2 čtenářů (udělit)

Jak na marmyšku

Rozmanitost úlovků je to, co k marmyšce rozhodně patří.

Kapitoly článku

Jsou rybáři, kteří pasou jen po trofejních úlovcích. Tomu také musí přizpůsobit svoje vybavení a používat takové, které jim trofejní rybu pomůže zdolat. Má to určitě svoje kouzlo. Když přijde záběr od velké ryby, srdce se rozbuší a rybář prožívá chvíli vzrušení a napětí. To je přesně to, co od rybaření čeká a důvod proč chodí na ryby. Trofejních ryb je ve vodě rozhodně méně a tak čekání na záběr zabere někdy hodně času.

Druhou skupinou a myslím si, že i početnější jsou rybáři, kterým nezáleží na velikosti úlovku, ale spokojí se i s menší rybou. O to jsou jejich úlovky pestřejší a početnější. Ultra lehká přívlač je způsob, při kterém o různorodosti úlovků rozhodně není nouze. Na malé nástrahy se dají lovit všechny možné druhy ryb, kterých je v revíru pořád dostatek.

Někoho ulovení hrouzka nebo ježdíka určitě neuspokojí. Jiný je i za úlovky těchto ryb rád. Osobně patřím do té druhé skupiny rybářů a rád se toulám právě s vybavením, na kterém můžu rybám servírovat miniaturní nástrahy. K tomu, aby rybář mohl svojí chuťovku rybám nabídnout, je třeba použít nosič nástrahy. Ideální je marmyška. Kdo se trochu o marmyšky zajímá, ví že jich je veliké množství. Vyrábí se v různých gramážích, provedeních a tvarech. Některé se dají sehnat i v našich obchodech, ale je to mizivé procento.  Na marmyšky údajně u nás moc rybářů nechytá a tak se rybářské obchody na jejich prodej nespecializují a nabídka je dosti mizerná. Buď se tedy rybář musí spokojit s tím, co sežene, nebo se pustit do výroby sám. Záleží na tom jaké vybavení k výrobě má a kam se až chce při výrobě marmyšek vydat. Nabídnul bych dva způsoby, kterými si marmyšky vyrábím.

Wolframová marmyška

K výrobě používám vybavení, které dobře znají ti, kteří si vážou umělé mušky. Wolframové kuličky používají muškaři k výrobě zatížených nymf. Prodávají se v různých průměrech. Nás budou zajímat ty, které mají alespoň 4mm v průměru. Na mušky používám maximálně 4mm a tak používám ty, kterých mám doma dostatek. Nebál bych se ale ani větších průměrů. Wolfram je těžší než olovo a tak s takovou zátěží je už možné nahodit pomocí jemného proutku a tenkého vlasce na slušnou vzdálenost. K výrobě používám většinou jigové háčky, ale jdou použít i s rovným raménkem, nebo i blešivcové. Háček volím podle toho, jakou nástrahu budu na háčku používat. Na mikro nymfy se hodí jigové, na patentky s oblím raménkem, na bílé červy a žížaly háčky s protihrotem.  Jak nemá háček protihrot, tak hnojáček během chvíle sleze, nebo je třeba žížaly půlit a napichovat každou polovinu zvlášť. Na háček navlečeme kuličku a korálek. Za oblouček háček upneme do svěráčku a pomocí vázací nitě vytvoříme několik ovinů v místě kde budeme mít wolframovou kuličku. Jde o to,fixovat kuličku na jednom místě. Otvor v ní je větší než průměr raménka a bez fixace by se mohla otáčet. Dvěma uzly ukončíme oviny, nit odstřihneme, kuličku posuneme k očku do míst, kde jsme vytvořili podklad.  Do drážky kápneme trochu vteřinového lepidla, korálek posuneme ke kuličce a zajistíme ho vázací nití. Dobré zkušenosti mám s oranžovou barvou. Nit by se měla po ukončení ještě zalakovat, ale při mé ztrátovosti to nedělám. Raději udělám o dva uzlíky víc. Tato marmyška kulového tvaru se spíše hodí pro chytání v proudných úsecích, ale když je nouze dá se použít i na stojatých vodách. Tam je vhodnější použít marmyšky s plochým tělem. Ty je třeba ale vyrobit pomocí cínu a pájky.

Plochá marmyška

Plochá marmyška má při oživování ve stojatých vodách úplně jiný chod a lépe oživuje nástrahu. Je vhodnější. Ale plochých marmyšek je jako šafránu a tak jsem se rozhodl pro jejich samovýrobu. Něco málo znalostí o pájení mám, ale nejsem žádným odborníkem a tak postup nemusí být ten úplně správný. Výroba mi ale tímto způsobem šla velice dobře a tak vám ho popíšu. Vhodnější k výrobě by byla zřejmě hrotová pájka, která má stále stejnou teplotu. Prodávají se i s regulací. Já použil pistolovou pájku, kterou jsem měl doma. Cín jsem použil trubičkový. Obsahuje už pájecí pastu. Pro jistotu jsem použil ale i tu. Viz foto. Základem marmyšky je její tělo. Aby bylo cín, kam natavit je třeba ho vytvarovat. Abych si ušetřil vystřihování a broušení tvaru tělíčka použil jsem lopatky z jigovek. ( jigový háček s rotující lopatkou). Několik lopatek se mi podařilo sehnat pro moje kutění a k výrobě marmyšek  jsou přímo ideální. Ze slabého mosazného plechu máte ale tělíčka vytvarované také ve chvilce. Klasická marmyška má otvor pro vlasec v těle a váže se uzlem jako klasický háček s lopatkou na raménku háčku.  Podle úhlu jaký svírá otvor a raménko háčku se rozdělují marmyšky do jednotlivých skupin a způsobu užití. Já mám ale rád marmyšky s očkem.  Vážou se klasickým uzlem, jako když vážete obratlík na kmenový vlasec. Je to mnohem rychlejší a pohodlnější.

Pokud je očko těsně u tělíčka chod je dá se říci stejný. Záleží spíš na tom, kde je očko háčku umístěné.  Marmyška by neměla příliš přepadávat. Je dobré najít místo, kde by byla alespoň částečně vyvážená. S místem pro očko se dá experimentovat a sami si můžete vyzkoušet jak se chod takové marmyšky s posunutím očka k zadní části mění. Třeba vám jinak stavěná bude vyhovovat lépe. Já dělám otvor ve středu pomyslné kružnice u přední části marmyšky.  Dírka by se jistě dala vrtat milimetrovým vrtáčkem, ale rychlejší a pohodlnější je otvor proseknout jehlovým hrotem. K tomu účelu jsem si vytvořil z miniaturního šroubováku hrotový průbojník. Hrot jsem vybrousil na brusce. Připravené tělíčko stačí položit na dřevěnou podložku a úderem kladívka prorazit otvor pro háček.  Tělíčko se proražením prohne, ale stačí tělíčko otočit a jedním poklepem srovnat. Ke tvarování tělíčka jsem si vytvořil tvarovací raznici z dříku dlouhého ocelového šroubu. Jen jsem odříznul závit a konec vybrousil do půlkulata. Různých raznic si můžete z ocelové kulatiny vybrousit několik. Mně stačí půlkulatá. Tvaruji buď přiložením tělíčka na otvor, který je menší než průměr raznice a poklepem vytvořím patřičný tvar, nebo jednodušší je tvarování přímo na prkénku z měkkého dřeva, kde se důlek po několika ranách kladivem vytvoří také. Druhou raznicí s menším průměrem pak vytvaruji i zadní část. V mém případě jsem lopatky zkrátil zastřižením a zabroušením plochým pilníkem na patřičný tvar.  Při tvarování se otvor pro háček zmenší, ale stačí tělíčko nastrčit na hrot průbojníku a několikrát protočit. Pak už jen navlečeme háček a připravíme se na pájení.

 I normální nymfový háček s rovným raménkem jde pomocí kleští přetvořit na jigový. Většinou nejsou háčky kalené tak, že by při ohýbání praskaly a pokud ano, tak se ani nehodí k chytání. Pájet bez přípravku nejde.  Práci mnohem usnadní byť jen jednoduchý přípravek, který vám alespoň částečně fixuje háček, ale i tělíčko. Oba způsoby jsou na fotografiích. Můžete vyzkoušet oba. Nakonec jsem usoudil, že použití peánu je lepší a rychlejší.  Podložením peánu si lépe najdete rovinu pro pájení. Posledním krokem je samotné pájení. Trubičkový cín se pájí velice rychle. Je to otázka několika sekund. Použil jsem drát stočený v tubusu. Pracuje se s ním velice pěkně. Stačí povytáhnout potřebné množství z otvoru. Konec zapíchnu do pájecí pasty. Na drátu se uchytí dostatečné množství pro spojení tělíčka a cínu. Hrot pistolové pájky nasměruji nad marmyšku a přiložením drátu tavím cín do připraveného tělíčka.  Když je natavené dostatečné množství stačí hrotem pájky případně dotvarovat tvar a marmyška je hotová.  Je potřeba počkat až cín zchladne a marmyšku je možné vzít do ruky. Na marmyšce zůstane povlak pájecí pasty. Ten jde dobře omýt terpentýnem.

To jsem se alespoň dočetl na pájecí pastě. Já marmyšku pouze otřu hadříkem, nebo papírovým kapesníkem.  Terpentýn nemám. Na obrázku jsou marmyšky které jsem si vytvořil pro lov s žížalou.  Proto jsem také volil velikost háčku takovou, aby oblouček byl přímo za tělem marmyšky. Ryby lépe dobírají nástrahu, i když šikovný okoun dokáže hnojáčka z marmyšky ozobat i během oživování, aniž by se dotknul háčku. S kratším raménkem je ale větší naděje na úspěch že rybu přelstíte. Tyto marmyšky používám i při lovu s umělými patentkami. Časem si jistě vytvoříte i jiné raznice a začnete vyrábět i jiné tvary a velikosti. Myslím, že na pájení nic extra složitého není. Chce to jen mít chuť vytvořit si optimální nástrahu podle svého gusta. Tu jen stěží na pultě obchodu najdete. To byl také důvod, proč jsem se do výroby pustil já. Zkouším, co by mi nejlépe vyhovovalo. Když si pak člověk udělá várku  marmyšek a u vody zjistí, že jsou to ty pravé, má z toho hřejivý pocit, který ten co si marmyšky nakoupí, nikdy nepozná. Výroba vlastních marmyšek může být inspirací pro dlouhé zimní večery a marmyšky se vám jistě budou hodit i při lovu na dírkách. Při vertikální přívlači mají také svoje uplatnění. I když by nemělo dojít k nějakému poranění očí, raději připomínám použití ochranných brýlí a rozvahu při práci s nataveným cínem. Mohlo by dojít k popálení kůže. Trochu té obezřetnosti je třeba.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 1x:

Udělení odměny za článek

Pokud se vám článek líbíl a chcete vyjádřit autorovi podporu, můžete mu jako registrovaný čtenář udělit odměnu kterou mu redakce vyplatí.
Reklama