Únorové toulky

Zveřejněno: 2.2.2019 v 07:00 , Autor: Ivo Novák Ryba: Jelec tloušť , 55 Kč od 11 čtenářů

Únorové toulky

V zimním období na ryby vyrážím hned po obědě, kdy je nejtepleji. Aktivita ryb bývá velice dobrá celé odpoledne až do soumraku.

Kapitoly článku

Kdo si vzpomene na lednové a únorové počasí roku 2014 dá mi za pravdu, že bylo abnormálně teplé počasí. Úplně ideální k rybaření. Žádné namrzání vlasce, ani oček. V poledne teploty, které se blížily k deseti stupňům. O sněhové vodě nemohla být ani řeč, protože žádný sníh nebyl a ty nepatrné zbytky které se občas choulily ve stínu, se lehce vsákly do nezamrzlé země. O víkendech jsem čekal invazi rybářů, ale kolem vody bylo pusto.

V zimním období na ryby vyrážím hned po obědě, kdy je nejtepleji. Aktivita ryb bývá velice dobrá celé odpoledne až do soumraku. Mám svá místa, o kterých vím, že tam na ryby narazím. Nebývají vždy na stejném místě. Záleží na průtoku a čistotě vody. V kalnější vodě vytahují i do mělčích úseků, ale když teče voda čistá jako křišťál, raději se stahují na hlubší úseky.  S polarizačními brýlemi se ale dají poměrně rychle vystopovat. Nejraději chytám přívlačí, ale ta není v zimních měsících povolená a tak se toulám převážně s muškařskou udicí. Jsem lenoch a než bych se sháněl a míchal s krmením pro ryby, raději sáhnu po muškařské vestě, ve které mám pár krabiček s muškami a nemusím nic řešit. Je to pohodlné. Jsem dřív u vody. Netahám se s žádnou extra výbavou a dokážu prochytat mnohem větší úsek vody. Nemusím na ryby čekat, ale hledám je.  Jde o to, být mobilní a to mi vyhovuje.

Jsou rybáři, kteří rádi brodí i v zimním období a snaží se dostat k rybám co nejblíže.  Pokud je to možné, tak raději se snažím chytat ze břehu. Je to složitější. Člověk musí nahazovat na větší vzdálenost a i vedení mušek bývá obtížnější, ale pokud se zvolí dobrá nástraha a taktika lovu dají se nachytat i pěkné ryby. V neoprenech se dá v chladné vodě vydržet poměrně dlouho, ale pokud to není nutné tak nevidím důvod proč brodit. 

Jelec tloušť je ideální zimní rybou pro rybáře lovící na umělé mušky.  Je to všežravec, bývá často při chuti a jsou řeky, kde je jeho populace hojně rozšířena.  Pstruh je samozřejmě větší bojovník a s tlouštěm se nedá jeho síla a mrštnost srovnávat, ale kdo si chce pěkně zachytat, jelci určitě nepohrdne. Když se povede přelstít pěkný kousek aspoň přes čtyřicet centimetrů, tak rybářovo srdce zaplesá radostí. Se slabím návazcem a jemným proutkem je to i pěkný souboj, kdy je třeba nějaký ten metr rybě při souboji poskytnout. Cvrčivý zvuk brzdy navijáku miluje každý rybář. I při muškaření je třeba dodržovat u vody některá pravidla a tím, které považuji za jedno z nejdůležitějších je, chovat se tak, abychom si ryby nevyplašili nesmyslným chováním na břehu. V čisté vodě ryby pohyb na břehu dokážou zaregistrovat na pěknou dálku. Vyplašené ryby nereagují na naší nástrahu a dost dlouho trvá, než se zase uklidní. Škoda takového promarněného času u vody. Lepší strategií je se k rybám dostat nepozorován. K místu kde ryby tuším přicházím velice pomalu. Sleduji dění pod vodní hladinou a pokud vidím ryby, raději jdu do podřepu a v něm i nahazuji. 

Nikdy jsem neřešil nákoleníky a při klečení jsem nevnímal mokrá kolena. Ale čas se na nich podepsal a tak jsem změnil strategii, a když chodím na úsek řeky, který znám, vím, kde jsou jaká místa, mám vytipováno, kde se dobře nahazuje i v kleče, beru si sebou kus staré karimatky. Hned je klečení pohodlnější a vydržím na jednom místě mnohem déle, aniž by mě něco bolelo. Ono není kam pospíchat a než letět s prutem kolem vody od místa k místu, je vhodnější danému místu věnovat trochu času.  Tam kde jsou vysoké břehy, je nutností i podběrák s teleskopickou rukojetí. Těžší rybu na prutu z vody nezvednete a pro každou rybu se soukat ze břehu s tím, že vám podjede noha a budete se koupat, je velice riskantní a častým pohybem na břehu na sebe jistě upozorníte. Mnohem praktičtější je vysunout podběrák, rybu podebrat, odložit prut, volnou rukou rybu zbavit mušky a ryba je během chvíle ve vodě. Musíte sice sebou nést navíc tyto dvě věci, ale v praxi poznáte, že bez nich byste si moc pohody neužili. Za velice praktické a úspěšné mušky pro zimní chytání tloušťů považuji černé lury a vivy. Velice dobře je znají muškaři lovící na stojatých vodách. Pan Křivanec je má velice pěkně popsané i se správnými názvy v jeho knize Základy jezerního muškaření. 

Černou barvu považuji pro zimní období do čisté vody jako top nástrahu. Oproti jezerním vzorům vážu tyto mušky s wolframovou kuličkou, abych je dostal v krátkém čase do patřičné hloubky.  Lury dokonce vážu na jigové háčky, abych je mohl ve vodě vodit s hrotem vzhůru. Méně váznou. Přidáním signálního bodu se stávají dráždivějšími, ale opatrné ryby tyto upravené mušky někdy ignorují. Chce to mít v krabičce připraveno víc variant. Někdy stačí zaměnit luru za vivu  a vše je jinak. Muška by se měla ve vodě chovat přirozeně. Dá se chytat jak proti vodě, tak i po vodě. Pohodlnější je chytání po vodě. Mušky jsou delší dobu ve vodě a záběr může přijít v jakékoli fázi oživování. Po nahození mušek napříč proudem začne po chvíli proud vody vytvářet ohyb na šňůře. Mušky ve vodě zrychlují a začínají brázdit proudem.  Při brázdění lze ještě muškám dodat trochu pohybu stahováním muškařské šňůry.  Mušky se dostávají k našemu břehu. Můžeme je i chvilkami přidržet v proudu, nebo i stahovat proti proudu. V každé fázi může přijít záběr a stává se, že ryba celou dobu mušku pozoruje a až při posledním rychlejším zatažení útočí na nástrahu. Většinou chodím s plovoucí šňůrou, i když využít by se dala i podhladinová, nebo potáplivá. Na plovoucí se mi ale lépe pozorují záběry, a když je třeba přezbrojit na nymfy, nebo suchou mušku nemusím měnit navijáky, nebo cívky.

Tloušti mají rádi travnatá místa kolem břehů a ty je třeba řádně prochytat. Menší tloušti se v zimním období stahují do větších hejn.  Pokud nechytáme hodně na krátko, ale na odhoz jde o to oddělit zaseklou rybu šetrně od hejna, aby nevyplašila ostatní ryby. V první části zdolávání není kam pospíchat a spíš rybu nasměrovat tam kam potřebujeme. Celé zdolávání by mělo být v poklidném duchu a žádné rychlé stahování ryby po hladině. Lepší než zdolávat rybu navijákem je lepší si pomáhat stahováním šňůry. Kus karimatky nám poslouží i jako místo na odkládání šňůry při zdolávání ryby.  Se soumrakem účinnost černých vzorů mušek klesá. 

Když ryba nástrahu nevidí, tak těžko zabere. Dovolil bych si tvrdit, že jelci upřednostňují lury a vivy před menšími vzory mušek jako jsou nymfy. Zřejmě dráždivý pohyb ocásku, nebo mono křídla je více zaujme. S menšími vzory nymf se ale dá také velice slušně zachytat. Rozhodně je to znát na pestřejším složení úlovků.  Nymfy zajímají jak plotice, perlíny, podoustve, oukleje a i jiné druhy ryb.  Těsně před setměním nám mohou pobyt u vody prodloužit mušky zpestřené o ostře zelený, oranžový, červený nebo žlutý bod, Se soumrakem přichází i mráz a na aktivitě ryb je to znát. Je čas pomýšlet na návrat.  Na čelovku se většinou zapomíná a je dobré se dostat zpět k autu, dokud je aspoň trochu vidět. Domů se stejně dostanete až za úplné tmy.  Ještě že auto dokáže rychle topit. Hned po nastartování otáčím ovladač topení na maximum, abych prohřál ztuhlé prsty od muškařské šňůry.  

Lednové i únorové toulky kolem vody byly na úlovky bohaté. Mírná zima rybářům prostě hraje do karet. Samotná příroda je ale zmatená.  Některé dny se dalo nádherně chytat i na suché mušky a sběr z hladiny byl až obdivuhodný. Není se čemu divit. Komáři se rojili přímo v hejnech a v době kdy jindy mají období půstu, najednou byl prostřený stůl. U vody jsem přeci jen nějaké rybáře během února potkal. Většinou se jedná o stejné tváře, které znám i z let minulých.  Stejně jako já ví, že ryby ve vodě jsou a že se chytat dají, tak proč sedět doma. Jako rybářská stráž provádím kontroly a mám možnost nahlédnout do úlovkových lístků a tak mám přehled kolikrát, kdo u vody byl.  Je nás víc koho láká pěkné počasí k vodě a někdy narazím i na zápisy pěkných ryb, které bych ve vodě ani nečekal.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 1x:

Reklama