Májové svátky s muškařským prutem

Zveřejněno: 20.4.2018 v 07:05 , Autor: Ivo Novák Ryba: Kapr obecný, Parma obecná, Pstruh obecný Značka: Raptor , 10 Kč od 3 čtenářů

Májové svátky s muškařským prutem

Tři dny, tři rozdílné vody.

Kapitoly článku

Výpravy na vzdálenější části revírů se domlouvají většinou týden dopředu a tak když jsem začal shánět po telefonu přátele, abych se domluvil, kam vyrazit na ryby měli všichni už svůj program domluvený a na mě místo v autě nezbylo. Před sebou tři volné dny. Kam ale vyrazit? Měl jsem v úmyslu jeden den věnovat jezernímu muškaření, druhý den lovu na mimopstruhové řece a třetí den vyzkoušet nějaký pstruhový potok. Původní plán byl navštívit Květoňov , Berounku a Svatavu, to bych ale musel urazit víc jak šest set kilometrů a tak jsem svůj původní plán přetvořil a vybral revíry ve svém okolí.

Pátek

Žádný svazový revír s lososovitými rybami, kde by jsem si mohl vyzkoušet jezerní rybolov, ve svém okolí nemám a tak nezbylo než navštívit privátní vodu v Přísednici u Zbirohu.

S majitelem se znám a tak mi povolil aby jsem si na jeho rybníku zachytal. Ozval se Michal že by také jel a tak jsem se ráno pro něj zastavil. Naložili jsme vybavení a vyrazili vyzkoušet co bude místním duhákům chutnat. Čtvrteční večer jsem věnoval dovazování jezerních vzorů mušek. V osm hodin už jsme stáli s muškařskými pruty na břehu a začali zkoušet co bude na ryby tou pravou technikou. Slunečný den bez větru duháci moc rádi nemají. Nechtělo se jim. Michalovi se podařilo ulovit několik okounů a jelce. Mojí první rybou byl cejn. Několik okounů se mi také podařilo ulovit, duháci ale jako by v rybníce vůbec nebyli. Vím že tam jsou, ale prostě jsme nemohli přijít na to co by na ně platilo. Vyzkoušel jsem pomalejší vedení nástrah u dna a přišel první pěkný záběr a jízda přes celý rybník. Měl jsem co dělat rybu ubrzdit aby se mi nezamotala do větví na protějším břehu. Tak tohle duhák nebude. I se sedmičkovým prutem jsem měl co dělat aby jsem rybu zvládl. Byl to pěkný lysec v slušné kondici. Zalíbila se mu moje černá koncová viva . Dřív než jsem ho navedl do podběráku pořídil jsem několik snímků ryby ve vodě. Kapra zbavil mušky a pustil ho zpět. Povodit si pěkného kapra na muškařském vybavení je opravdu skvělý zážitek.

Pár dalších nahození u přítoku. Další rána do prutu a byl jsem bez mušek. Duhákům se nechtělo, zato kapři byli zřejmě při chuti a tak jsem sáhnul po silnějším vlasci a vytvořil návazec z 0,20 mm. Používám vlasce Raptor . Jsou laciné a svoje poslání plní velice dobře. Tvrdí se u nich že nedrží dobře v uzlu, ale kdo si dá tu práci a uzel před utažením nasliní a řádně uzel dotáhne nebude mít žádné problémy. Dotažení je třeba věnovat patřičnou pozornost. Další kapřík nebyl takový bojovník, ale také pěkně vyváděl než jsem se mu podíval do očí. Majitel pan Krupička se na nás přijel podívat a se slovy:“ Chcete vidět kolik je tu duháků? „Hodil na hladinu několik hrstí plovoucích granulí. Chvilku se nic nedělo, ale po chvíli začaly ryby zobat z hladiny jako slepice na dvorku. Trochu se zvednul vítr a navál zbytek granulí k protějšímu břehu. Bylo na čase se přestěhovat právě tam.

Odstřihal jsem lury a navázal na přívěsy bloby. Byly sice úplně jiné barvy, ale kaprům to rozhodně bylo jedno. Hledali co by slupli a to byl čas na servírování mušek. V kalné vodě jasně žlutá, nebo křiklavá oranžová barva blobů  fungovala bezvadně. Co chvíli jsme měli na prutu šupinaté krasavce. Po souboji bylo třeba chvilku trpělivosti než poplašené ryby znovu najely, ale dlouhé prodlevy to nebyly. I Michal si užíval. Chytil největšího kapra dne 59 cm. Já měl největšího o jeden centimetr kratšího. Byla to prostě paráda. Konečně se objevil i první duhák. Ještě že jsem si několik blobů také navázal. Otočil se vítr a kapří šílenství ustalo. Přestěhoval jsem se na druhou stranu rybníka v domnění že se ryby přesunou tam. Čas od času se u hladiny ukázalo nějaké kolečko, ale ani mušky pakomárů vedené těsně pod hladinou tady nepředvedly jakou jsou mocnou zbraní. Jediné co odpoledne platilo byla bílá viva . Právě na tuto mušku se nám povedlo nachytat ještě několik okounů. Michal se vrátil ještě zpět kde jsme tahali kapra za kaprem a povodil si ještě rozlučkového lysáka. Domů jsme odjížděli kolem třetí hodiny. Oba spokojení a příjemně unavení.

Michala jsem odvezl domů a při zpáteční cestě jsem se stavil podívat kolik teče vody v Klabavce . Při pohledu z Černého mostu kde je hranice revíru mezi pstruhovou Klabavkou a Padrťským potokem mi bylo jasné že ještě vyzkouším chvilku štěstí tady. Voda tekla tak akorát. Trošku přikalená . Ideální stav. Byl jsem zvědav jak letošní velká voda přetvořila koryto Padrťského potoka. Doma jsem jen vyměnil pruty, popadl vestu a brodící kalhoty a během několika minut už jsem se brodil proti vodě. Snad na každé tůni byla ryba, někde i několik, ale všechny by se daly zařadit do kategorie pod 20cm vzrůstu. Prostě dorost, mrňky, čudly. Mírovou rybu jsem nechytl ani jednu i když jsem z vody vytáhnul během dvou hodin možná třicet ryb. Některé úseky jsem ani nepoznával. Od loňského roku se to tu úplně změnilo. V některých úsecích bylo koryto potoka i o několik metrů jinde. Začalo se šeřit a byl čas se vydat na cestu zpět. Pěkné odpoledne, ale pocit ze zdolání nějaké slušnější ryby chyběl.

Trochu jsem si připadal jako kdyby jsem lovil na chovném revíru a chytal loňskou násadu potočáka . Stopy na břehu naznačovaly že tady invaze na ty slušnější ryby už proběhla. No počkáme do příštího roku. Třeba bude lépe.

Sobota

Dlouho jsem váhal kam vyrazit v sobotu. Trochu jsem si pospal a vyrazil až po obědě na řeku Úslavu. Chtěl jsem si povodit nějakou pěknou rybu. Rozmanitost ryb je tu přeci jen široká a z předešlých výprav na tuto říčku vím že není nouze se tu potkat s pěknou ploticí, parmou, podouství, tlouštěm i jinými druhy ryb. Čas od času se tu dá narazit i na potočáka .

Zaparkoval jsem auto a ve chvatu se začal převlékat do broďáků. Sestavil jsem prut a řítím se k vodě. A koho tu nevidím. Michal už bičuje vodu a zbytek rodiny pozoruje jak se mu daří. Jde jen o shodu jmen ale o úplně jiného Michala než který se mnou byl chytat v pátek. Než jsem si navázal tak jsem po očku pozoroval jakou zvolil taktiku. Podle toho jak mu mušky vázly na dně jsem usoudil že nasadil těžkotonážní nymfy a prochytával úsek pod jezem. Navázal jsem lehčí vzory s mosaznými kuličkami a zabrodil do řeky na mělčím proudném úseku. Voda byla poměrně hodně kalná a tak jsem zvolil ty nejkřiklavější mušky co jsem v krabičce měl. První rybou byl cejn, pak jelec, plotice a pak přišla jízda kdy jsem rybu neměl šanci ani ubrzdit. Odjela si klidně několik desítek metrů proti vodě a jako by vlasec o něco přeřízla byla pryč i s muškami. Vytvořil jsem nový návazec a zkoušel štěstí dál. Chodil jsem na řeku s prutem aftma 4, ale po zkušenostech s parmami jsem přezbrojil na prut aftma 7. Na čtyřkovém prutu byly souboje vysilující jak pro mě, tak i pro rybu. Začal jsem z průzkumu dna a hledal nějaké jamky, kde by se mohly ryby zdržovat.

V kalné vodě to dělám tak, že nahodím a počítám si za jak dlouho se mušky dostanou ke dnu. Na mělčinách váznou třeba už po třech sekundách, na hlubších místech jim to trvá déle. Tak si vytvořím alespoň částečný obraz o tom jak a kde dno vypadá. Chvilku času mi tento průzkum zabral, ale pěknou dlouhou jamku jsem přeci jenom našel a v ní jak se ukázalo stály parmy. Druhá pěkná ryba dne se mi po několika sekundách vyřízla. Zřejmě byla chycená za nějakou ploutev. To bylo jedině dobře. Ryba s muškou v ploutvi bojuje úplně jinak a výsledný požitek není ten pravý. Ryba chycená pěkně za pysk umí mnohem lepší kousky. Během chvíle jsem si povodil další dvě fousaté krasavice a už jen tento pocit mě naplnil uspokojením. Vydal jsem se výš proti vodě směrem k Michalovi. Ten prochytával stále proudy přímo pod jezem. Jak se ale ukázalo ryby dávaly přednost ve zvýšeném stavu klidnějším partiím řeky. Nemusel jsem ani používat mušky s wolframovou zátěží a ke dnu jsem se také dostal.

Pod jezem je spousta vázek a mušky se tam trhají jak na běžícím pásu. Co já jich už tam nechal a tak jsem dnes blahořečil Michalovi že se obětoval a trhal mušky tam a já vyzkoušel jiný úsek a místa kde ryby také byly. Kromě jedné parmy která měla mušku za prsní ploutev byly všechny ryby chycené v hlavové části. Většina tak jak to má být, několik ryb mělo mušku těsně vedle pusy. Tomu se člověk ale neubrání. Nepočítal jsem ryby které jsem ulovil. Celkově jich mohlo být možná 15-20ks. Rozhodně větší polovina ryb přes 50cm . Nesrovnatelný zážitek s lovem na pstruhovém revíru plného drobotiny.

Od vody jsem odjížděl se spoustou nafocených fotografií. Unavený, hladový, spálený od slunka, poštípaný od komárů, ale spokojený.

Čekal mě ještě večerní program. Moji synové měli vystoupení s kapelou a já jen se doma rychle vykoupal, přehodil fotoaparáty a vyrazil za nimi na koncert. Vše se protáhlo až do ranních hodin a domů jsem se dostal kolem třetí. Pomyšlení na ranní vstávání jsem rovnou zavrhl.

Neděle

Před obědem jsme jako rodina vyrazila zkulturnit část parcely. Na odpoledne už měl každý ale svůj plán a tak jsem přemýšlel kam vyrazit na půldenní výpravu.

Volba padla na pstruhový revír Klabavku . U Černého mostu stálo auto a jen jsem zahlédl muškaře v klobouku jak se snaží o rybu na první tůni. Další místo kde se nechá zaparkovat je u Melmatěje , tam však stál Františkovo zelený drak. Zajel jsem tedy až k chatám u Dobříva. Voda tekla pořád pěkná. Převlékl jsem se a chvilku pozoroval hladinu zda neuvidím nějaký sběr. Ani kolečko. Sestavil jsem si tedy kratší proutek aftma 3-4 , navázal nymfičky a vyrazil. První tůň potočáček , druhá dva, třetí nic, čtvrtá dva. Mezi tím pár lipánků . Situace obdobná jako na Padrťském potoce. Ještě před dvěma roky jsem si tu chytal pěkné ryby, kde všechny jsou? Přede mnou se zvedali k hladině malincí lipánci a marně jsem upíral svůj zrak zda nezahlédnu jedinou slušnější rybu. Na nymfy jsem lovil jen samé malé ryby a tak když se přeci jen nějaké ty ryby začaly zvedat k hladině sestavil jsem si suchý návazec a zkoušel štěstí se suchou muškou. Konečně potočák o kterém by se možná dalo tvrdit že má lovnou míru. Jeden slušnější lipan a tím to skončilo. Vzpomněl jsem si na rubriku Pidiryby, kterou zavedl v časopise Rybářství Zdeněk Hofman a tak jsem pořídil alespoň pár snímků čudel . Třeba se budou hodit.

Kdo by čekal že si zachytá pěkné ryby asi by odjížděl od vody nespokojen s tím že na tento revír už nepojede. Komu stačí být u vody, užít si klidu, pěkného počasí a pěkné přírody ten má možnost zde najít to co hledá. Naštěstí všem o rybu nejde a tak i Klabavka má několik rybářů kteří se sem rádi vrací a zkoušejí svoje štěstí. Netvrdím že se tu nedá ulovit žádná slušnější ryba, dá to ale hodně práce jí přesvědčit. Ty větší kousky mají co lovit a jak si obstarávat potravu. Čas od času se někomu podaří vyzrát nad králem tůně, jsou to ale výjimky. Bodují převážně vyznavači přívlače.  Zvednout alespoň míru pstruha nad 30 cm by jistě pomohlo tomu aby se i zde dala s úspěchem lovit větší ryba. Prý je to ale veliký problém který se nedaří prosadit. Kde to vázne nevím.

Když bych měl zhodnotit tento rybářský víkend, kdy jsem stačil navštívit jeden soukromý revír, jeden mimopstruhový a dva pstruhové, tak by jednoznačně vyhrál ten mimopstruhový. Druhé místo by obsadila soukromá voda a až na třetím a čtvrtém místě by se shodně umístily pstruhové potoky. Je mi jasné, že moje volba revírů nebyla přímo ideální a kdyby jsem zvolil jiné lokality bylo by to třeba úplně jinak. Volil jsem revíry ve svém okolí bydliště a i tak jsem během víkendu najezdil za rybami 165km. Zachytat se dá všude, jde jen o to jaké ryby.

Všechny ulovené plují dál ve svých vodách a doufám že potěší stejné blázny jako jsem já.

Všem přeji dobrou volbu mušek a pěkné zážitky strávené u vody. I na těch mimopstruhových to může být prima.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 1x:

Reklama