Když duše stůně, pomohou dvě tůně

Zveřejněno: 14.1.2018 v 07:00 , Autor: Ivo Novák

Když duše stůně, pomohou dvě tůně

Zamyšlení nad proměnami kolem vody se kterými se každý rybář musí popasovat

Kapitoly článku

Už několik rybářských broďáků a bot jsem roztrhal, několik podrážek prochodil, u vody strávil spoustu času a tak se můžu ohlížet zpět a vzpomínat, jak kde a kdy bylo. V hlavě mám hodně krásných vzpomínek na nevšední chvíle a krásné úlovky. Toulám se s fotoaparátem a tak fotografií ryb, které jsem ošálil, mám tolik, že by se asi těžko daly spočítat.  Od doby kdy se objevily digitální fotoaparáty, je to pohoda.

Žádná černá komora, žádné ustalovače a vývojky. Tím že se člověk nemusí tolik rozmýšlet nad kompozicí, občas nevyfotí úplně to, co by si záběr zasloužil, ale na druhou stranu dokáže zachytit i takové chvíle, které by při přemýšlení o kompozici nestačil vůbec zaznamenat. Samozřejmě nefotím jenom ryby, ale i krajinu okolo vody. Některá místa jsou nádherná a člověk žasne, co krajina dokáže vytvořit. Ovšem někdy se karta obrátí a to pěkné krajina přetvoří a nemusí to být vždy k lepšímu. Když jsem letos po zahájení vyrazil na svoji oblíbenou pstruhovou říčku, do míst na která jsem se těšil a čekal jsem, jak si v tůních krásně zachytám, bylo ale všechno jinak.

Velká voda, která se s jarem prožene korytem, vše změnila.  Jsou roky, kdy jen vypláchne nánosy bahna a lupení a vše je jinak v pohodě. Tentokrát, ale vše změnila k nepoznání. Tam kde bývaly tůně, byla jen hromada kamení a vzpomínky zůstaly pohřbené hodně hluboko a jen kmen olše označil, kde bývala krásná hluboká tůň plná nádherných ryb.  Jen můžu doufat, že s vodou odpluly někam jinam a že na ně narazím někde jinde.

Míst, které zůstaly skoro nezměněné, zbylo jen několik. Člověk by řekl, že voda vytvoří jiná a třeba lepší, ale letos tomu bylo právě naopak. Ryby jsem nachytal, ale většinou dorostence, i když na několik mírových, které bych mohl od vody odnést, jsem také narazil. Moje oáza pohody byla pryč, na některých slibných místech zase popadané stromy ve vodě, takže z rybařiny se stala spíše turistika.

Kdyby sem před několika lety nenasadili slušnou várku potočáků, asi by nebylo vůbec co chytat. Na zarybňovací plány se prostě nějak nekouká, a jestli je místní organizace splní, nebo ne to je asi všem jedno. Ryb se nasadilo dost, nikdo nic nevykázal v úlovcích, tak tam přeci ryby musí být. Je to argument? Asi jo. Má to logiku. Napadlo mě psát do úlovků všechny ryby, které bych si mohl ponechat i když jsem je pustil. Měl bych takovou statistiku, kolik ryb jsem vlastně do revíru vysadil a i jsem s tím záměrem začal.  To by bylo pozdvižení, kdyby to začali psát všichni, kdo k vodě chodí a ryby pouští. Najednou by podle papírů ryby ve vodě nebyly a třeba by se začalo zarybňovat. Jak by asi vypadal graf při ročním účtování? To by byla panika. Jeden člověk ale nic nezmění.

Pár kolegů uznalo, že by to nemuselo být ke škodě. Musím říci, že takové úlovkové lístky by vyplašily spousty hospodářů a hodně rybářů by bylo v pozici, že by o nich ostatní tvrdili, že jsou to masaři a raubíři, ale třeba právě to by změnilo pohled na statistiky a zarybňování. Psát pěkně pstroužky od 25cm. Skoro nikdo je nebere, ale najdou se i tací. Najednou by to bylo varující a třeba by konečně míra potočáka vyskočila alespoň na 30cm. Je to cesta? Nevím.  Pokořilo by to ale jeden argument, který se zase mně osobně zdál nesmyslný. Rok od roku ryby mizí. Nedělám si statistiky, ale srovnávat můžu. Kam až to půjde? Když bych tady napsal: Zapisujte všichni do úlovků i ryby, které pustíte, budu za rebela a nevím co ještě. Ty výrazy raději ani psát nebudu. I takové myšlenky se mi honí hlavou, když se toulám po březích.

Na ryby jsem chodil rád. Poslední dobou ale místo abych odcházel od vody spokojený a nabitý pozitivní energií, tak odcházím sklesle a s myšlenkami co vlastně bude dál. Oproti jiným rokům mám možná jen polovinu docházek, i když čas na ryby bych našel. Nějak nenacházím, co by mě z deprese zase dostalo ven. Při jedné z posledních vycházek jsem naštěstí objevil úsek říčky, který jsem roky opomíjel a vynechával. Ani se mi tam nechtělo, ale ze zvědavosti jsem se ho rozhodl projít a alespoň se podívat jestli se něco nezměnilo. Úsek řeky před lety projely bagry a břehy byly rozšířené, dno srovnané a vody sotva že smáčela kameny.  Je až nepochopitelné že právě tady se vytvořily dvě tůně a v nich jsem našel kousíček svého ztraceného ráje. Po dlouhé době jsem zde narazil i na lipany, dokonce i perlíny a plotice.

Taková hodinka u každé z tůní je pak k nezaplacení. Vrátí člověka do rovnováhy a vyžene chmury. Přeci jen je alespoň nějaká naděje. Jen je třeba si mnohem níže nastavit kritéria co člověk od vycházky k vodě očekává.  Konečně jsem zase mohl vytáhnout fotoaparát z brašny a užít si i svého druhého koníčku. Dlouho jsem ho s sebou vláčel jako přítěž, ale tentokrát jsem toho nelitoval, že jsem ho měl sebou.

Zase přibylo pár pěkných vzpomínek. Prostě nejde na svět koukat jen přes černé brýle a zatracovat ho. Občas musí přijít pěkná chvilka, která bude stát za to a co všechno vymaže.  Já se konečně dočkal a tak znovu s chutí usednu k vázacímu  svěráčku a uvážu si pár favoritek na těch pár mohykánů, co ve vodě zbývá. J Rozhodně bych se nechtěl dostat do situace, kdy si řeknu, že chodit s muškařskou udicí kolem potoka nemá cenu a že si raději koupím permanentku na soukromý revír, kde je ryb pořád dostatek a kde si, když vyrazím na ryby, užiju rybařiny. 

Už i taková myšlenka mi prolétla hlavou a já věřím, že se nevrátí. Dvě tůně nic neřeší. Je jen otázkou času, kdy je někdo objeví, nebo kdy se do nich podívá paní vydra, nebo norek. Možná že příští velká voda je zase zasype a srovná.  Mě ale v letošním roce pomohly setřást chmury. Díky paní přírodo aspoň za ty dvě hodinky pohody. Přišlo to v pravý čas. Kamarádi se letos často vracejí z Berounky a hlásí mi, že ani ryba, že je voda mrtvá. Přeji i jim ať najdou svoje tůně, kde ti pěkní kapři boubelatí se nechají zlákat voňavými kuličkami a úhoři ochutnají čerstvé šťavnaté rousnice, co jim naservírují. Člověk musí doufat a neztrácet naději.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 2x:

Reklama