Fotoaparát nebo udici?

Zveřejněno: 2.4.2017 v 04:00 , Autor: Ivo Novák

Fotoaparát nebo udici?

O proměnách rybářovy duše

Kapitoly článku

 V dnešní době digitálních fotoaparátů je vše podstatně jednodušší než za časů našich otců či dědů, kteří měli k dispozici jen kinofilm, analogový fotoaparát a černou komoru, kde se rodily vzpomínky ve vývojce přímo před očima. Než zmáčkli spoušť fotoaparátu museli se rozmyslet zda je vše jak má být. Ono to přeci jen všechno něco stálo.Černobílá fotografie měla svoje kouzlo a má ho do dnešní doby. Pokrok ale kráčí kupředu mílovými kroky a dnes je už všechno jinak. Můžeme cvakat fotografii za fotografií s fotoaparátem který obraz zaznamenává v digitální podobě a pak v teple domova si na počítači prohlížet co jsme vlastně vytvořili, opravovat to co jsme u vody špatně nastavili, upravovat expozici, jas, kontrast, ostrost, dobarvovat, zaměňovat barvy a pomocí všech možných vymožeností si s fotografií pohrávat a upravovat jí k dokonalosti. Někdy se snímky povedou, jindy se vybere ze sta snímků jedna zdařilá fotka, jindy žádná. Záleží na tom co vlastně máme v úmyslu vyfotografovat.

Zda pstruha po záseku ve výskoku nad peřejí, či trofejní rybu v náručí. V prvém případě nás čeká velice trnitá cesta se spoustou nezdařených snímků. Stovky vyfotografované stříkající vody kde není po rybě ani památky a když už se rybu povede zachytit chybí jí hlava nebo ocas, nebo je rozmazaná k nepoznání. Je to spíš dílo náhody že se některá fotografie podaří.

V jedné ruce musíte držet prut a reagovat na výpady ryby, druhou stahovat muškařskou šňůru a ještě při tom fotit. Na zmáčknutí spouště máte jen zlomek sekundy a je po záběru. Když se ale některá fotografie povede stojí to za to. Někdy člověk na pořízení fotografie sám nestačí a pak je dobrá spolupráce dvou stejně laděných bláznů, kteří tuší co ten druhý by chtěl nafotit a vše k tomu směřuje. S kolegou je šance na úspěch mnohonásobně větší. Obě ruce jsou volné a připravené zmáčknout spoušť v tu pravou chvíli.

  V druhém případě je na vše času dost a tak jen záleží na naší fantazii jakou scénu si pro focení připravíme. V obou případech nám zbude fotografie která nám i po letech připomene místo, chvíle a prožitky z lovu co nám v mysli zůstaly někde ukryté pod spoustou nových zážitků a úlovků. Při prohlížení fotografií máme možnost se vrátit ve vzpomínkách tam, kde nám bylo dobře. Znovu si můžeme připomenout ty pěkné chvíle kdy s čistou myslí jsme sváděli boj s krásnou rybou která se ze všech sil snažila zbavit se háčku a získat znovu svobodu. To vše fotografie dokáže. Má v sobě magickou sílu a měla by se stát součástí života každého rybáře, kterému nejde jen o kus masa na talíři. Ten kdo po záseku cítí vůni masa na pánvičce a třese se strachy aby mu ryba nespadla z háčku je ztracen. Jeho fotografie budou připomínat jen výřad mrtvých oschlých těl bez lesku a známek života. Takovému rybáři se možná vybaví chuťové vjemy a váha naplněné igelitky rybím masem. Nic víc.

  Kdo propadne kouzlu fotografie změní svoje chování a z rybáře se promění na tuláka s fotoaparátem na krku a udicí v ruce. Takový tulák najednou začne víc koukat kolem sebe. Začne jinak vnímat život kolem vody. Už nevidí jen hlubokou tůň která bude jistě plná lipanů. Začne pozorovat i ostatní krásy které mu před tím unikaly. Když spatří pářící se motýlice, či zahlédne tesaříka borového na květu bodláku , odloží prut a rychle sáhne po přístroji. Najednou je mu jedno že kousek od něj sebral pěkný lipan mušku přímo z hladiny. Však on počká, není kam se hnát. Nemusí to být jen fotografie ryb co přináší prožitky z lovu. I fotografie krajiny, rostlin, zvěře, ptáků a hmyzu můžou mít v sobě ukrytou krásu.
Z rybáře se postupem času stává lovec prožitků a pocitů.

Povedený snímek je tou hlavní trofejí dne. Fotoaparát se stane nedílnou součástí života. Rázem začnou platit úplně jiné priority. Místo rybářských serverů začne člověk brouzdat na internetu po stránkách zaměřených na digitální foto a místo toho aby si vybral novou udici začne šetřit na nový světelnější objektiv, který stejně za několik měsíců prodá, jelikož objeví že není ten pravý, protože na trhu se objevil jiný mnohem lepších parametrů. To samé platí i o fotoaparátu. Místo nové muškařské šňůry koupí polarizační filtr a všemožné příslušenství na svého miláčka. Dlouho do noci vysedává před monitorem a kochá se svými úlovky. Pořád je co dělat , pořád je co se učit a v čem se zlepšovat. Jak se vyjasní a vysvitne slunce musí se k vodě jelikož jsou ty správné světelné podmínky za kterých se dobře fotí.

Když pak oblečen v broďácích,muškařské vestě a v kloboučku prohlásí : „ Jedu s kámošem fotit ryby na Otavu je proměna rybáře dokončena a není návratu zpět. Touha ulovit kapitálního pstruha přes 50cm se změní v sen vyfotografovat lovícího ledňáčka jak se snaží vzlétnout z vodní hladiny s ulovenou rybou v zobáku či zvěčnit vydru se pstruhem v puse.
  Fotoaparát by měl být ve výbavě každého rybáře. Třeba by pak ubylo vypreparovaných hlav kapitálních ryb na zdi. Jen se na ně práší a po čase se okoukají. Myslím že fotografie v albu splní úplně stejný účel . Nezbyla by jen jedna zaprášená hlava velikána na zdi, ale třeba celá série fotek pořízených při zdolávání a hlavně fotografie jak samotný velikán hlubin se vrací do svého živlu.

A to za to stojí.

Kapitoly článku

Nahlásit chybu v článku, Hodnocení článku 1x:

Reklama